Trpasličí planeta Ceres je největším objektem v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Přesto ale o ní zatím mnoho nevíme, změnit to má v roce 2015 sonda Dawn, která se před dvěma lety vydala vstříc malému a neprozkoumanému světu. Vědci ale plánují i sondu, jejímž cílem bude na povrchu Cerery přistát.

Trpasličí planetou

Trpasličí planetu Ceres objevil Giuseppe Piazzi v první noci 19. století. V roce 2006 byla Cerera na pražském zasedání Mezinárodní astronomické unie povýšena na trpasličí planetu. Naše informace o Cereře jsou ale založeny jen na pozorováních ze Země či pomocí Hubblova kosmického dalekohledu. Průměr Cerery je asi 950 km a podle spektroskopických pozorování se zdá, že až 30% jejího povrchu může tvořit led. V absolutních číslech by to znamenalo až 5x více vody, než se ji nachází na Zemi!

Sonda Dawn

Podrobné informace o Cereře by měla přinést kosmická sond Dawn, která se vydala do vesmíru v září 2007. V roce 2011 dorazí Dawn k planetce Vesta a na její oběžné dráze pobude do dubna 2012. Poté se kosmické plavidlo vydá k trpasličí planetě Ceres. Dorazit k ní má v únoru 2015. Výzkum Cerery potrvá nejméně do července 2015. Obě tělesa zatím žádná kosmická sonda nezkoumala.

Ceres Polar Lander?

Vědci nyní začínají reálně uvažovat o kosmické sondě Ceres Polar Lander (CPL). Jejím úkolem by bylo přistát na povrchu Cerery a zkoumat nejbližší okolí. Kromě toho by ale kosmické plavidlo dopravilo na Cereru také malé vozítko, které by se pohybovalo po povrchu. Ceres Polar Lander by do vesmíru patrně vynesla ruská nosná raketa Sojuz a let k trpasličí planetě by trval asi 4 roky. Mise CPL má vycházet z dat, získaných sondou Dawn.

Cílem CPL by byly polární oblasti trpasličí planety Ceres. Právě tam by se totiž mohl nacházet led nepříliš hluboko pod povrchem.

Mise CPL by mohla zajímat astrobiology. Na povrchu Cerery sice život hledat zřejmě nemůžeme, ale při misi lze získat cenné zkušenosti. Ty by se daly následně využit např. při misi k Europě. Pod ledovou skořápkou Jupiterova měsíce se možná nachází voda v tekutém skupenství. Zkušenosti se mohou hodit i při budoucích výzkumech Saturnových měsíců Enceladus a Titan. Všechny tyto měsíce jsou pro astrobiology velmi zajímavými destinacemi.

Ani trpasličí planeta Ceres ale nemusí být pro astrobiology zcela nezajímavá. Na jejím povrchu zřejmě najdeme pro život důležité složky: organické sloučeniny a vodu. Jediné, co Ceres zřejmě postrádá, je zdroj energie, který je pro existenci života nepostradatelný.

Teoreticky by ale zdrojem energie mohly být geologické procesy. Nedávno se dokonce objevily spekulace o tom, že život na Zemi „přicestoval“ právě z povrchu Cerery (viz samostatný článek).

Pro astrobiology jsou ale dnes přesto lákavějšími cíli Europa a Enceladus, kde je pravděpodobnost přítomnosti života vyšší a také měsíc Titan, na jehož povrchu se nachází velké množství organických sloučenin. Na Titanu přistála v lednu 2005 evropská sonda Huygens. Měsíc Europa zkoumala v 90. letech sonda Galileo a okolo Enceladu (a také Titanu) stále občas prolétá sonda Cassini, zkoumající Saturn a jeho početnou rodinu měsíců.

Trpasličí planeta Ceres na svou první kosmickou návštěvu ze Země teprve čeká…

Zdroj: space.com
www.exoplanety.cz