Jsa v genetice laikem, přesto sleduji v populárně-vědeckých časopisech velkolepé úvahy o výzvách genetiky a lékařství vůbec. Neřeknu asi nic objevného, zmíním-li např. jedno z populárních témat soudobých prognostiků vědeckého vývoje: genetické úpravy na míru, jež by rodiče objednávali pro své děti. Mnoho otázek očekávaného boomu v oblasti lékařského pokroku není spojováno s odpovědí "zda", ale s odpovědí "kdy". Skeptik namítne: co když tento potenciál věda ve skutečnosti nemá? Možná ne. Ale co když ano? Nalezne pak politicky korektní civilizace adekvátní odpovědi?

Jestli je dnes budoucnost kdejaké psychické či fyzické dysfunkce nahlížena z perspektivy pokroku v oblasti genetických úprav, klonování jednotlivých orgánů či nanotechnologických minirobotů pracujících v jediném (tedy poškozeném) místě lidského těla, pak homosexualita mezi tyto dysfunkce nesmí být zařazena. Padlo totiž politické rozhodnutí: Homosexualita není nemoc (ani porucha ani nic podobného)¹ . A "vlak" vědeckého pokroku jí tak ujíždí.

Většina odborníků se kloní k teorii genetické podmíněnosti sexuální orientace, zatímco konzervativní a křesťanští vědci setrvávají na pozicích čistě psychologické determinace homosexuality. Pikantní na tom je, že jak možnost genetické nápravy, tak možnost psychoterapie nejsou povoleny. Jakékoliv pokusy v tomto směru dostávají předem nálepku "pavěda." Spory o genetický, hormonální či psychický původ homosexuality jsou tak v tomto světle typickým symbolem jalových salónních dýchánků.

Přitom genetika predikuje do budoucna sama pro sebe větší pokrok než psychiatrie. A nebo jinak: liberální část vědců přesunula v 70.letech causu homosexuality z oblasti psychologie do oblasti genetiky, kde se tehdy zdála být (z pohledu dobové medicínské úrovně) nezměnitelná. Psychiatři pak odhlasovali její vyškrtnutí ze své agendy, čímž se celý proces politicky posvětil. Jinými slovy, zvítězilo řešení politické a ideologické na úkor řešení věcného, odborného².

Možná je jen náhoda, že populárně-vědecké časopisy se vyhýbají tématu změny sexuální orientace jako čert kříži. Možná prostě uvěřily politické tezi, že homosexualita se genetiky (natož psychiatrie a psychologie) už netýká. Ostatně, sám jsem redakci časopisu 21. století svého času položil pár otázek v rámci rubriky diskusního fóra. Odpověděli. S výjimkou tématu možnosti genetického výzkumu a změny sexuality. Přitom možnost změny dalších sexuálních orientací (např.pedofilie) by nepochybně přivítali jak samotní pedofilové, tak ohrožená veřejnost. Naskýtá se tedy otázka: Která lobby bude tomuto výzkumu bránit, až jej věda shledá aktuálním?

První vlaštovky diskutovaného problému se již objevily. Jakkoliv zatím homosexualitu léčit patrně nelze (nepočítáme-li poměrně problematické výsledky sdružení NAARTH či Exodus International³), objevila se před časem jiná, docela zajímavá kauza: Ukázalo se totiž, že u ovcí je procento homosexuální preference znepokojivě vysoké. A to do té míry, že homosexuální ovce začaly (s pokračujícím rozšiřováním velkochovu v některých státech) ohrožovat reprodukční schopnosti stád. I zadali farmáři vědcům úkol, ať s tím něco udělají. Že totiž upadá ekonomická ziskovost farem a leckdy se to promítá do celého národního hospodářství. Dříve, než však dali ve výzkumných ústavech a na univerzitách hlavy dohromady, spustila povyk homosexuální lobby (do kampaně se aktivně zapojila mj.tenistka Martina Navrátilová⁴), že je tento výzkum eticky nepřijatelný, že by mohl posílit pseudovědecké kruhy propagující "léčbu" homosexuality u lidí a tak dále a tak dále. Pomlčím raději o tom, že tak tato část gay-aktivistů nepřímo přiznává, že vyškrtnutí homosexuality ze seznamu nemocí byl vlastně politický, nikoliv odborný akt.

Co říci závěrem? Pokud již takto marginální "zemědělské" problémy vzbuzují nevoli gay aktivistů, pak jsem tedy docela zvědav, co se bude dít, pokud bude jednou homosexualita opravdu léčitelná. A také, co to udělá se stávajícími citovými vazbami konkrétních gayů a leseb (včetně jejich manželských svazků). I když je pravděpodobné, že cesta k tomuto "druhému kolu" politického jitření (po současném kolu prvním, "ovčím") je asi ještě dlouhá.

A ještě jeden dovětek - pro mé pravidelné čtenáře v tomto deníku: Ti možná postřehli, že se sám k aktivistům za práva gayů hlásím. A říkám znovu: problém homofobie - jak oné plíživé (v našich luzích a hájích), tak té vypjaté (nabývající někde i obludné rozměry genocidy⁵) - je problémem vážným a tragickým. Nicméně, boj proti homofobii by neměl nikdy zastínit svobodu slova (včetně - aktuálně - svobody svědomí irských svatebních úředníků⁶), svobodu vědeckého bádání a svobodu pojmenovávat věci pravými jmény.

¹ http://www.soulforce.org/article/642
² o podobných politických procedurách píšu více zde
³ http://www.narth.com/, http://www.exodusinternational.org/
⁴ http://www.004.cz/view.php?cisloclanku=2007013101-vyzkum-homosexualnich-ovci
⁵ http://en.wikipedia.org/wiki/File:World_homosexuality_laws.svg
⁶ http://blog.tyzden.sk/vladimir-palko/2010/07/17/pojdes-do-basy-homofob/

http://tombi21.blog.cz