Neviditelný pes

VĚDA: Kosmická stanice ve škole

14.3.2016

Někdy i šílené nápady mohou vést k úspěšnému konci. Tak nějak bych uvedl následující řádky. Náš klub se schází v hospodě. Hospodu musíme čas od času změnit, protože jeden z našich členů se usilovně snaží donutit obsluhující personál k tomu, aby čepoval pivo podle míry. Zdá se, že jeho snaha je méně úspěšná, než snaha ostatních členů dosáhnout spojení s kosmickou stanicí. Tím v žádném případě nechci znevážit naši práci. Chci jen zdůraznit, že nám se to mnoha létech usilovné práce podařilo, ale pivo nám čepují pod míru stále.

ISS

Pro náš radioklub je den 8. 3. 2016 významným dnem nejen díky patině dámského svátku, ale především proto, se podařilo uskutečnit rozhovor s kosmonautem Timohyem Peakem, vznášejícím se vysoko nad našimi hlavami. Vše se událo v rámci vzdělávacího programu ARISS, který je organizací NASA k tomu ustaven. O půl hodiny byl program kosmonauta kvůli nám upraven, aby během deseti minut s ním mohli studenti tří olomouckých gymnázií hovořit. Přesněji, klást mu otázky. Událo se to na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého.

Tomuto vyvrcholení předcházela léta usilovné vzdělávací práce, a plnění podmínek NASA. Ke skrovným začátkům si klub vybral školu – gymnázium. Společně plnili technické podmínky i vzdělávací program. V konečné fázi se na projektu podílela celkem tři gymnázia a přidala se k nim i fakulta. Matematika, fyzika, astronomie, kosmonautika i technika, to vše za zabalené do jazyka anglického.

Při této příležitosti si nemohu nevzpomenout na mimořádný úspěch Rusů s první umělou družicí. Kdy v nabité aule téže fakulty pan docent, astronom zakončil svoji mimořádnou přednášku: Tímto experimentem je dokázáno, že Keplerovy zákony platí i pro umělá tělesa. A astronomie může od této chvíle ke svému bádání jako nástroj používat i experiment.

Nemohu si nevzpomenout, na euforii, která nastala v dubnu, když zemi oblétnul Gagarin. Touha jej oslavovat však zcela vymizela po vpádu Rusů k nám. A v období normalizace, když jsme byli nucení zvýrazňovat na nástěnkách a ve školním rozhlase heroický výkon Gagarina tak dlouho, až se nám to úplně zprotivilo. Kolega Rohovský, když přišel na řadu ke školnímu mikrofonu, se ani neobtěžoval posunout číslo znamenající výročí letu v projevu o jednu. Text projevu jsme si postupně každý rok předávali. Tak se stalo, že citace Rudého práva oslavovala patnácté výročí letu u nás několikrát. V projevu stálo: „To neuvěřitelné ráno, ..., jedinečné vítězství sovětského člověka, ..., vítězství dělnické třídy vejde do dějin, ...“ To všechno bylo nařizováno i v době, kdy se už Američané špacírovali po Měsíci a Rusům prvenství ve výzkumu kosmu odebrali.

Nemohu si nevzpomenout na to, jak ředitel hvězdárny, když sháněl materiály k popularizaci letu Apollo, navštívil americkou ambasádu a při odchodu z ní se na něj zavěsili estébáčtí nohsledové. A v návaznosti na to byl pozván k výslechu.

A dnes? Studenti mohou být vtaženi přímo do děje, když na palubě Mezinárodní vesmírné stanice (International Space Station, ISS) spolupracují jak Rusové, tak Američané, tak i kosmonauti z jiných států. Jak se stalo i v našem případě, když pro komunikaci s námi se uvolnil Brit Timothy Peake.

Pravda, podmínky dostat se do elitní skupiny jsou přísné. Po druhém pokusu jsme se dostali na pořadí. Následně jsme museli naši přihlášku osmkrát korigovat. Media se pochopitelně zajímala až o tu závěrečnou atrakci. A paní profesorce Farmačkové, která byla pověřená řízení pedagogického programu akce, naskakovala husí kůže z toho, když si představila známou aféru ve vinařské škole. Novinářům, kterých se ještě před událostí seběhl bezpočet, pravila: „Otázky vymysleli studenti, ale jsou agenturou NASA redigované. Jsou předem připravené.“

Rizika jsme předpokládali. Rizikem byla mimořádná aktivita Slunce, která by mohla ovlivnit vrchní vrstvy ionosféry. Taktéž bouřkový mrak by mohl všechno zhatit. Mravní úroveň některých spoluobčanů nás nutila se zamyslet i nad možností sabotáže jedinečné akce. Bylo tam mnoho kabelů.

Luxusní prostředí pro první živý kontakt studentů s kosmonautem v ČR prostřednictvím rádia nám poskytla Přírodovědecká fakulta UP a za to patří dík panu děkanovi prof. RNDr. Ivo Frébortovi, CSc., Ph.D.
Průběh hlavní fáze kontaktu zde.

A pro mne bylo zážitkem pracovat po několik let se skvělou partou pedagogů z gymnázií a s jejich studenty. S oporou fakulty bylo dosaženo výjimečnosti. Když je o studium zájem, jakoby to šlo samo.

Poznámka: K sepsání těchto několika řádků mne motivovalo jako kontrast k plkání odborníků ve čtvrtečním pořadu paní Jílkové. Někteří z nich „pracovali (co to znamená?) s dětmi a dospívajícími s problémovým chováním“. Odučili alespoň pět roků ve třídě s tak nezvládnutelnými fakany, jak se představili na průmyslovce? Mají ponětí o tom být v neřádné třídě a být zodpovědný něco naučit? Desítky odborných kateder povzbuzujících k bezbřehé toleranci k lajdáctví a nekázni ve škole sklízejí své ovoce. Jak ještě dlouho?

Olomouc 11.3.2016



zpět na článek