Deset let putovala automatická sonda Rosetta ke svému cíli, ke kometě 67/P Čurjumov-Gerasimenko. To není dlouhá doba, aspoň v kosmických měřítcích, jiné automaty dokázaly přežívat v drsných podmínkách vesmíru ještě déle. Nicméně je to první aparatura, která měla včera vypustit balík s deseti přístroji Philae přímo na povrch komety a zkoumat ho intenzívně prvních šedesát hodin.

Hledání stop po životě

modul Philae

Jaký má význam tento průzkum? Je součástí rozsáhlého programu poznávání, který má odpovědět na dvě otázky: Jak vznikla naše sluneční soustava? A jak se zrodil život, případně jestli ještě někde jinde kromě Země život existuje? Na tyto otázky se pokoušely najít aspoň částečnou odpověď všechny automatické sondy, které už přes půl století létají k planetám, měsícům, asteroidům a kometám v naší sluneční soustavě. Stejný úkol mají i specializované družice.
Bohužel žádné stopy po životě se nikde nepodařilo najít, byť třeba na Marsu a na některých měsících k tomu byly anebo dodnes jsou – aspoň podle našich pozemských představ – podmínky. Ovšem podařilo se zjistit, že asteroidy a komety obsahují nukleové kyseliny a aminokyseliny, tedy základní látky, které jsou pro vznik života nezbytné. Přitom asteroidy a komety jsou pozůstatky pralátky, z níž se před 4,6 miliardy lety zformovala sluneční soustava.

Oplodnění Země kometami?

Povrch komety 67/P

Zdá se tedy, že zrození života bylo zakódováno přímo do vzniku našeho systému. A to by mohlo vést k domněnce, že i další hvězdy, aspoň typu našeho Slunce, dostaly stejný úkol – že tedy život je ve vesmíru poměrně rozšířený.
Jak by takové oplodnění Země mohlo probíhat? Astrobiologové a astronomové už dlouho podezřívají komety, že jsou rozsévači života – že roznášejí tyto pralátky po všech koutech vesmíru. Krátery na našem souputníku Měsíci svědčí o tom, že byl v určitých obdobích silně bombardován asteroidy a kometami – tomuto bombardování se samozřejmě nevyhnula i Země. Můžeme si představit, že naši planetu tehdy oplodnily komety – organické pralátky, které nesly, tady narazily na podmínky, které umožnily zažehnutí života a jeho další vývoj.
Výzkum komety Čurjumov-Gerasimenko by měl tuto hypotézu potvrdit.

Vrt do hloubky 23 centimetrů

Philae-přístroje

Tato kometa krouží okolo Slunce po elipse každých 6,5 roku. Její jádro je slepenec nejrůznějšího materiálu o rozměrech asi 2-3 krát 3-5 kilometru, přičemž rotuje každých dvanáct hodin. Zdá se, že to není jeden balvan, ale dva kusy spojené gravitací k sobě.
Snímky z Rosetty, které řídicí středisko v německém Darmstadtu zachytilo, ukazují, že povrch je velmi členitý – plný kamení, propastí a hor. „Svět komety je krásný a vědecky vzrušující, ale z provozního hlediska náročný,“ řekl vedoucí projektu Philae Stephan Ulamec.
Rádiový paprsek mezi Zemí a Rosettou letí 25 minut. Proto musí všechny operace řídit počítačový program. Zachycení pouzdra Philae na povrchu pomocí kotvy nebude jednoduché. První analýzy ukazují, že je pokrytý nějakým sypkým materiálem. Ale i na to ji v pozemských podmínkách testovali.
Deset palubních aparatur má zjišťovat fyzikální vlastnosti materiálu včetně jeho hustoty, pevnosti a tepla. Ovšem nejdůležitější bude vyvrtat otvor do hloubky 23 centimetrů a nabrání vzorku půdy. Tento vzorek se odsune před spektrometr, který by měl odhalit přítomné chemické prvky.
Mateřská sonda, která krouží okolo komety, má studovat toto těleso ještě celý rok. „Bude kometu doprovázet až do jejího největšího přiblížení ke Slunci v srpnu 2015 a následnému zahájení návratu zpátky za dráhu Jupitera,“ řekl Matt Taylor, který řídí výzkumy Rosetty. „Z bezprostřední blízkosti bude sledovat její chování, což nám poprvé nabídne podrobné informace o všem, co kometu potkává při její cestě přísluním.“

Na hranici možností

Hayabusa

Obdobný úkol měla japonská sonda Hayabusa – 26. listopadu 2005 přistála na povrchu asteroidu Itokawa a během jedné minuty nabrala vzorky, s nimiž odlétla. Při prvním pokusu se jí to nepodařilo. I její návrat nebyl jednoduchý – kvůli potížím s motorem a spojením přistála na Zemi se zpožděním, ale 1500 mikroskopických zrnek materiálu přivezla.
Americký automat NEAR Shoemaker zase přistál v únoru 2001 na asteroidu Eros. Avšak ve výšce 120 metrů nad povrchem přestala jeho vysílačka přenášet fotografie a další údaje.
Třítunová Rosetta, která je dílem Evropské kosmické agentury ESA a nese i přístroje NASA, vypustili 2. března 2004 pomocí francouzské rakety Ariane 5. Její cestě ke kometě nebyla přímá. Vzhledem k tomu, že nemohla nést dost paliva pro manévrování, musela využít přitažlivosti Země a Marsu a pomocí takzvaného gravitačního praku se od nich několikrát odrazit, což ji nasměrovalo k cíli. Během cesty se přiblížila ke dvěma asteroidům, které vyfotografovala. Dvakrát ji řídicí středisko uvedlo do stavu hibernace – vypnulo většinu přístrojů, aby zbytečně nespotřebovávaly energii.
Rosetta, NEAR Shoemaker, Hayabusa a další automaty, které putují k zajímavým tělesům sluneční soustavy, patří mezi vrcholy pozemské techniky. A modul Philae dosavadní hranici možností překonal – dosedl na kometu.

MfD, 13.11.2014

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz