Zdroj: Odkaz (ano, AI :)

O podobě umělé inteligence má dnes „skoro každý jasno“: to jsou ty robotické kecálky, které vás pochválí za to, jak hezky jste si dnes ráno zavázali tkaničky, a pokud je upozorníte, že chodíte bosí, omluví se a pochválí vás pro změnu za to, že se s nějakými pitomými tkaničkami nemusíte ráno zavazovat, čímž ušetříte celých 37 sekund svého cenného času.

Tenhle obraz AI asi nejlépe vystihl blogující psycholog Adam Mastroianni (mimochodem – hodně vtipný chlapík, u jeho článků máte problém udržet vážnou tvář; důkaz toho, že talenty se skrývají leckde a internet je pomohl vytáhnout na povrch), a to ve svém článku „Smiluj se nad námi, ó pytle slov“. Pytel slov je docela výstižná charakteristika velkých jazykových modelů. Jsou to zajímavé, někdy i velmi produktivní pytle, ale pořád jenom mluvící pytle, na které by se člověk vlastně neměl zlobit, když z nich občas padají nesmysle. (Ano, i já už jsem si začal zvykat na novou vládu.)

AI ale nabývá i jiných podob, které nám nejsou tak známé, protože se s nimi běžně nesetkáváme – a v těchto podobách už to není jenom pytel slov, ale organismus, který má „ruce“ (chapadla?) a do budoucna asi i „nohy“. A může kromě mluvení či kreslení něco reálného dělat.

__________________________________________________________________________________________

Příklad z Velké Británie – Google ohlásil stavbu první automatizované materiálové laboratoře; o veškeré „železo a sklo“ se bude starat AI a živí vědci ji budou spíše jen kontrolovat a usměrňovat Tato laboratoř se má zabývat výzkumem nových supravodičů, notoricky obtížnou třídou materiálů, kde ani po desítkách let snažení nemáme v ruce to, co bychom chtěli, totiž supravodič, který by dokázal spolehlivě fungovat za normální pokojové teploty a tlaku.

Asi z toho minimálně zpočátku nebudou padat žádné zásadní objevy, ale přesto tam vidíte ten „multiplikátor“, minimálně časový. Na rozdíl od mizerně placených doktorandů a postdoků nemusí AI spát ani jíst, a nebere si volno o víkendu a Vánocích. Je jí jedno, jestli dostane „nudný“ nebo „zajímavý“ úkol – obě kategorie bude vykonávat se stejnou energií a bez „poflakování“, které je znuděnému člověku vlastní.

V podstatě mě napadá jen jediná věc, ve které může být slabší než živý člověk, a to je „všimnout si nějaké anomálie, která je potenciální branou k velkému objevu“ (každého asi napadne ta údajná Flemingova miska, na které plíseň rodu Penicillinum zlikvidovala bakteriální kolonie; ale kdo ví, jak to bylo, zápisy v laboratorním deníku s tím nejsou konzistentní). Leč takové situace nastávají poměrně vzácně a většina vědy tak, jak se praktikuje, je prostá dřina, intelektuální kopání kanálu odněkud někam.

__________________________________________________________________________________________

Lepší supravodiče nebo lepší pastičky na myši jsou hezká věc, ale opravdu zajímavé (v tom samém smyslu, ve kterém vám čínská kletba přeje, ať „žijete v zajímavých časech“) budou automatizované biologické laboratoře. Ono to ještě pár let potrvá, protože ty myši přece jen vyžadují více pozornosti než vzorky materiálů, a robotika se právě tak zhruba dostává do fáze, kdy tomu robotovi půjde svěřit úkoly jako „vyčisti klec, aniž bys tu potvoru, která v ní žije, omylem rozmáčkl“. Rovněž piplavá práce typu pitev laboratorních zvířat nebo pravidelného odběru krve z jejich titěrných žil je asi ještě na hraně možného. Ale jednoho dne to půjde dělat rutinně, a ten den ani nemusí být moc vzdálený (2028? 2030?)

A pak uvidíme, co z těch laboratoří vyleze. Optimista řekne, že robot bude aspoň vzorně dodržovat všechna nařízení o bezpečnosti práce a nevynese omylem ven nějakou tu breberku ve vlasech nebo na podrážkách bot. Pesimista naopak řekne, že s prvotřídním vybavením ten robot zvládne vypěstovat patogeny, o jakých se nám ani nesnilo.

No, další záležitost, se kterou budeme muset nějak žít. Tohle se žádnou regulací z bruselské dílny odvrátit nedá.

Ještě pár tematicky nesouvisejících technikálií: zítra (19.12.) nejspíš budou hotové Zapomenuté příběhy 8 jako audiokniha. Vyšlo to tak termínově „samo“, neplánoval jsem to. Až budou vyvěšeny ke stažení, napíšu noticku na blog.

Chcete-li ještě pořídit nějaké knihy pod stromeček a dáváte-li přednost Zásilkovně, tak je nejvyšší čas tak učinit – zítra musejí být podány na depu. Naproti tomu PPL slíbilo, že zásilky podané v pondělí ještě doručí v úterý, takže tam máte prostor k pozdním nákupům i přes víkend.

Hudební epilog

Je mlhavý prosincový den. Jako ve Skotsku

___________________________________________________________________________

Nový díl ZP8 má dvanáct kapitol, opět povybíraných z různých koutů historie. Ne všechno jsou osudové události, tolik zapomenutých osudových událostí bohužel „po ruce“ není. Ale věřím, že u žádné kapitoly se nudit nebudete.

Kniiha je dosažitelná zde,

Celou sadu si můžete pořídit zde.