V různých diskusích a ohlasech se to hemžilo tvrzeními typu: Hmota je reálná a informace jsou abstraktní. Bohužel opak je pravdou. Když něco tvrdím, musím to dokázat. Co je tedy ta reálná hmota? Z čeho je tvořena? Lze odpovědět, že z atomů, z částic, z kvarků a elektronů. No a z čeho jsou ty kvarky? Z čeho jsou ty elektrony? Někdo řekne z látky. Ptám se, z čeho je ta látka? Někdo řekne, že z hmoty. Ptám se, z čeho je ta hmota? A jsme zase na začátku a vysvětleno není nic. Tento způsob argumentace se objevuje v různých obměnách a vždy končí nějakou animózní demagogií typu: Vždyť ten chleba jde vzít do ruky.

Definování částicových modelů je užitečné a nutné, bohužel však jejich laická interpretace vede k představě, že částice mají vlastnosti těles. Takovou představu sice nikdo neuplatňuje přímo ve výpočtech, ale vnímá ji jaksi podvědomě.

Půjdeme-li při popisu částic do detailu, zjistíme, že to, co označujeme částicí, je vlastně myšlený bod, jehož polohu určujeme s určitou pravděpodobností. Do tohoto bodu promítáme informace o částici (hybnost, náboj…) a odvozujeme důsledky působení pole či jiných částic. Co to tedy ta částice vlastně je? Můžeme ji nějak nazvat, ale jediné, co reálně víme, jsou informace popisující její chování. Někdo řekne, že ty informace nese, ale ona nemá v čem je nést, proto říkám, že ty informace, ten systém informací je ta částice.

Pro někoho je to těžko představitelné, pořád potřebuje vidět tu částici jako nějaké těleso, protože jsou pro něj informace příliš abstraktní. Informací je však mnoho typů a pojem informace bývá používán v různých souvislostech, možná je to příliš široký pojem.

Vytvoříme-li si model světa z elementárních informací, které lze ztotožnit s fyzikálními veličinami přiřazenými k bodům, zjistíme, že jsou všechny informace na sobě vzájemně nějakým způsobem závislé. Míra závislosti je různá, někdy zcela podmiňující, jindy téměř zanedbatelná, ale vzájemné ovlivnění existuje vždy. Žádnou informaci nelze změnit, aniž bychom tím současně nezměnili informace jiné, nelze ji ani odstranit nebo nějak zničit. V širším kontextu si můžeme uvědomit, že vzájemné závislosti informací pozorujeme a popisujeme různými zákony „zachování“.

Částice v takovém modelu není těleso, ale ani nic: Částice je systém informací, který reaguje dle jednoznačných pravidel na jiné informace. Objevování a zkoumání částic je z takového pohledu hledáním dalších systémů a zpřesňováním pravidel takových systémů.

Hmota reálně existuje, je tvořena částicemi a ty jsou tvořeny informacemi, které jsou vzájemně závislé. Jednotku informace definovali lidé už dávno jako jeden bit, při širší abstrakci zjistíme, že změna jednoho bitu informace je v podstatě kvantum energie. Změnit jeden bit izolovaně nelze, vždy se prakticky mění i další, což nebere konce, stejně jako neustálé přelévání energie. Určitě by bylo zajímavé vypočítat, kolika bity je tvořen například elektron či kvark nebo celý Vesmír, v němž žijeme.

Důležité také je uvědomit si, že informaci nelze zničit, pouze ji můžeme neidentifikovat nebo neznat. A když zjistíme, že nedokážeme informaci identifikovat nebo zjistit bez toho, abychom pozměnili její obsah, začneme si uvědomovat, že i my jsme jen velice složitý systém systémů informací.