VĚDA: Jaký výzkum (ne)mají platit daňoví poplatníci?

Akademie věd ČR rozpoutala mohutnou kampaň proti reformě financování výzkumu a vývoje. Nelíbí se jí, že se má výrazně „ztenčit“ institucionální příspěvek, který AV ČR dosud ze státního rozpočtu dostávala. Cílem přitom je, aby vědci z AV ČR soutěžili za rovnějších podmínek o veřejné prostředky určenými na vědu s výzkumníky jiných organizací. Z úst představitelů AV ČR však zaznívají tvrzení, že jde o „faktickou likvidaci“ Akademie či dokonce „destrukci základního výzkumu“ v České republice. Se zájmem jsem si přečetl zejména Prohlášení Rady Ústavu pro českou literaturu AV ČR (3. 7. 2009). Autoři tohoto prohlášení mj. varují, že chystané změny budou znamenat „redukci či naprosté zrušení významných lexikografických, literárněhistorických a teoretických projektů“. Do budoucna prý bude kvůli těmto škrtům ohrožen vznik kompendií typu „Lexikonu české literatury“ či „Slovníku české literatury po roce 1945“ atd., jakož i „zpracovávání a další rozšiřování (…) bibliografických a biografických databází“. Člověk tady okamžitě rozpozná „osvědčenou“ taktiku všech úředníků. Všimněte si, že kdykoli nějaký úřad čelí rozpočtovým škrtům, jeho zaměstnanci si ihned pospíší s varováním, že tyto škrty ohrozí poskytování služeb, které veřejnost takřka všeobecně považuje za užitečné (např. stavba a údržba silnic). Že se však z rozpočtu daného úřadu vedle prospěšných služeb financuje i celá řada věcí, jejichž hodnota je nanejvýš pochybná, o tom úředníci obvykle „cudně“ mlčí. Ostatně, proč by si sami dobrovolně „vypouštěli svůj vlastní rybník“, že ano?

Poslední kapkou pro mě ovšem bylo, když jsem narazil na veřejné vyjádření jistého vědeckého pracovníka Ústavu pro českou literaturu AV ČR (jeho jméno ponechávám v anonymitě, poněvadž mi nejde o skandalizaci konkrétní osoby, nýbrž o obecný princip). Dotyčný člověk se v souvislosti s reformou mj. nechal slyšet, že se jedná o „širší problém neoliberálního postupu v likvidaci vzdělanosti, potenciálu základního výzkumu a nezávislé akademické a kulturní sféry jako takové…" Citovaný autorův výrok mě zaujal natolik, že jsem se rozhodl si ověřit, jaké vědecké výstupy tento výzkumník vlastně vykazuje. Když se podíváte na jeho osobní stránku na webu Ústavu pro českou literaturu AV ČR, zjistíte, že mezi jeho články převažují texty následujícího typu:

- "Ženské psaní" jako inscenace limit textu

- Žena, která "není". Ženské psaní a destabilizace logocentrického diskurzu

- "Český strukturalismus", "pre-poststrukturalismus", "post-poststrukturalismus"?

- Feministické epistemologie a kritika vědeckého diskursu.

- Literárněvědný text jako diskurz, velké vyprávění a výkon moci?

- Lokace centra a periferie v postmoderní diskurzivní formaci.

Vědecké výstupy tohoto typu okamžitě vyvolávají mnoho otazníků. Jaký konkrétní přínos tyto texty představují pro „vzdělanost“ či „základní výzkum“ v České republice? Jsou představitelé Ústavu pro českou literaturu schopni uvést alespoň jediný smysluplný důvod, proč by takovéto texty měly být financovány z peněz daňových poplatníků? Jakou konkrétní protihodnotu tyto práce občanům nabízejí? Nebo snad jsou občané „morálně povinni“ financovat takovýto výzkum i tehdy, když je vzhledem k povaze dotyčné vědecké práce téměř na 100 % vyloučeno, že by občanům taková činnost v budoucnu mohla přinést prospěch, byť třebas jakkoli nepřímý a vzdálený? Autor měl možnost se seznámit s několika texty tohoto typu. Troufá si tvrdit, že takové texty obvykle nemají povahu seriózního úsilí o rozšíření lidského poznání, spíše se podobají analyticky téměř bezobsažnému „jazykovému terorismu“. Rád však své stanovisko změní, pokud druhá strana svůj názor podpoří přesvědčivými argumenty.

Prozatím si však autor dovoluje dát představitelům Ústavu pro českou literaturu jednu dobře míněnou radu. Pakliže se vskutku obáváte, že kvůli snížení institucionální finanční podpory pro AV ČR vám nezbude dost peněz na to, abyste mohli dělat užitečné věci typu „zpracovávání bibliografických informací“ atd., co kdybyste nejprve zvážili, zda nelze uspořit na výplatách lidí, jejichž vědecká práce spočívá především v psaní podobných dosti pochybných textů? Třeba pak zjistíte, že vám stále zbývá dostatek prostředků k tomu, abyste i nadále vyvíjeli užitečnou badatelskou a vědeckou činnost.