Dlouho se tradovalo, že v dospělosti už v mozku nevznikají nové neurony; naopak, jejich počet zvolna klesá, takže si k stáru stěžujeme mimo jiné na slábnoucí paměť. U patologických stavů, jako je Alzheimerova choroba, probíhá tato změna rychleji a fatálně. V posledních desetiletích se tento názor výrazně mění. Pokusy na myších, které běhaly v otáčivém kole, ukázaly, že již pouhá fyzická aktivita u nich vedla k tvorbě nových neuronů, zvlášť v hippokampu, oblasti mozku spojené s krátkodobou i dlouhodobou pamětí a s orientací. Později byla objevena bílkovina, která podporuje růst neuronů a jejich přežívání.
Co lidé? Platí pro nás totéž – fyzický pohyb působí blahodárně, což je známá pravda a dá se to vcelku čekat. Odborníci se však navíc se svých úvahách vrátili do počátků hominidů, našich předků, před miliony let. Vývojové změny, které u nich postupně probíhaly, poznamenaly vývoj mozku. Nový způsob pohybu po dvou, původně zadních končetinách znamenal větší nárok na mozek. Při chůzi, třebaže máme pocit, že je úplně automatická, musí mozek neustále sledovat rovnováhu těla. Během každého kroku přece stojíme chvilku na jedné noze. Když se náš dávný předek vzpřímil, začal se měnit i způsob jeho života. Sice i nadále sbíral různé plody, ale také se postupně vydával na lov. Opět rostoucí nároky na mozek – zapamatovat si, jak se vrátit. Poznávat krajinu také proto, zda by tam mohla být vhodná zvěř. Takže vývoj poznávacích funkcí. Současně rozhodování – ulovit ještě tohle zvíře, nebo se už vrátit? To pomíjíme vývoj řeči, komunikaci s dalšími lovci.
Nebyly to tedy jen chůze nebo běh, ale tohle všechno dohromady. Pokusy s dobrovolníky prováděné v posledních letech potvrzují totéž, co u jiných tvorů – že dostatečný aerobní pohyb přispívá tvorbě nových neuronů také u dospělých osob. Dá se to ale ještě zlepšit právě určitým napodobením našich předků. Při běhu na pásu ve fitcentru se nezamýšlíme nad tím, kam šlapeme. Nebude před námi kámen, který by se najednou vyvrátil, nebo po němž bychom uklouzli, o jiných překážkách ani nemluvě. Přitom jsou to běžná úskalí pohybu v terénu.
Následovaly pokusy alespoň zčásti simulující tuto skutečnost. Dobrovolníci sice seděli na rotopedech, před nimi však na monitoru běžely záběry krajiny nutící k prostorové navigaci, k zapamatování trasy, k rozhodování. Výsledky naznačují, že se mozkové funkce, nejen paměť, ale také schopnost rozhodování a další zlepšily více než u osob, které pouze „jely“. Výzkumy jsou zatím v počátcích – mozek je příliš složitý –, ale přece něco naznačují. Především potvrzují známou věc, že potřebujeme pohyb. Americké ministerstvo zdravotnictví doporučuje aerobní cvičení alespoň 150 minut týdně. Vědci k tomu dodávají, že ještě lepší než chůze nebo běh ve fitcentru je stejné počínání ve volné krajině. Tedy napodobování našich předků. Netřeba se vydávat na lov, navíc s GPS se už neztratíme, ale musíme přinejmenším dávat pozor, kam šlapeme, a rozhodnout se, kdy se budeme vracet.
Autor je fyzikální chemik
LN, 14.3.2020