Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Niekoľko poznámok k kvantovke. Kvantovka nie je matika a vôbec fyzika nie je matika. Je to len nástroj. Tu sa tvrdilo že za hmotnosť častíc zodpovedá H bozón, ľudovo nazývaný božská častica. Teda kde je ? Vnútri častíc ako kvarky ? Vedci nevedia v akom svete žijeme , koľko má dimenzii. Keď sa týmito záležitosťami človek zaoberá roky tak si ani s vedcami nemôže rozumieť . Napríklad , kde je v kvantovej fyzike pri opise atómu zohľadnený počet dimenzií. Sú atómy symetrické. Sú ale v 3 D. Alebo na obr. , modeli. Vedci sa nikdy nedostanú mimo svoj svet odborných časopisov a publikácii. Alternatívna veda alebo paralelná veda je násobne zaujímavejšia. To človeka naozaj dostane. Posmieváčikov treba vopred upozorniť , že kto chce alternatíve rozumieť musí mať základy klasiky a čo najpevnejšie. Ma dostali dve veci / ostatné vynechám / . V prvej polovici minulého storočia Angličania preložili hinduistické texty , neskutočná kozmológia, budúci vývoj Vesmíru. Samozrejme starobylé civilizácie tieto informácie museli odniekade získať. Druhá informácia je obrázok atómu železa na obálke knihy Occult chemistry . Nie je vôbec symetrický. Tretia informácia je či máme správnu predstavu o štruktúre atómu. Než bol údajne prvý Bohrov model atómu bolo ich 23. Ak človek pripustí , že všetko môže byť ináč a má otvorenú myseľ a pozrie sa na slávny experiment , ktorý mal dokázať jestvovanie jadra atómu , tak zistí , že ten experiment vlastne nič nedokazuje. Predstavme si geometrický viacrozmerný útvar v ktorom sú na význačných hranách, vrcholoch , plochách umiestnené častice n,p,e viazané medzi sebou rôznou energiou. Bez jadra. Kladné je v súčasnej vede , že vedci sa neustále vracajú k základom. V roku 1970 ako študent som čítal / Technické noviny /,že siločiara medzi dvoma opačnými nábojmi na spojnici prichádza z nekonečna do nekonečna / mojími slovami / a význačný fyzik / Webber ? / povedal ,že to sa dá len vo viacrozmernom priestore.

Pokud je ta indická kosmologie neskutečná a nikoliv skutečná, tak se jedná o běžnou literární fikci.

Siločáry jsou jen myšlené útvary. Proto pro ně stačí prostor myšlení. Kolik rozměrů si kdo vymyslí, tolik jich pro ten myšlený útvar bude mít.

Vážení, proč si lámat hlavu s nějakou fyzikou s teorií strun, hypervibracemi temné hmoty, černými dírami se singularitami, když bychom odpovědi mohli nalézti v politice a reálném životě. Teorie strun, což není politické kolotání a hašteření také multifrekvenční vibrací? A temná hmota, ta se nalézá v každé politické partaji, ve formě temných intrik. Singularita, stav který nelze definovat, ale politik ho může slíbit. Jo, a na černé díry (znalci je označují za "black rock") na juknutí, máme doma partnerky, kde se pod venušiným pahorkem ona hlubina nalézá. Jsem to ale verbální dobytek, co? Estét blahé paměti, Dr. Guth Jarkovský, či ceremoniář Špaček by ze mne asi chytli osypky, verbálně jsem zhřešil analogicky tomu, jako kdybych v michelinské restauraci třímal husí stehno v ruce. Ale co, našinec není v diplomatických kruzích, aby volil "oslizené výrazivo", mluvím, jak mi zobák narostl. Pokud se to někomu nelíbí, ať mi...

A pár "remake". Vždy, když se objevili skvrny na slunci a já se vracel od Banzetů, byl jsem bit. To takhle se jednou vracím do Vršovic, přiběhl ke mně nějaký pán a přetáhl mne býkovcem, když jsem ležel a on si na mne posvítil řka "to není on", což ho dopálilo tak, že mne přetáhl býkovcem znovu. Ale nic, jenom vzpomínám jak za Metternicha bylo veselo, i listí se beztrestně pálilo.

Nu uvidíme co nový Goverment vymyslí na přiblblou EU a EK, metamorfoza RVHP (nechceš? musíš!), téměř totožné principy, historie se opakuje.

Vím, že nic nevím.Ač absolvent vš zaměřené hodně na chemii,biochemii biologii a farmakologii,zírám,jak těle na nová vrata.Lidské poznání kráčí mílovými kroky.

Nezíráte sám. Pokud někdo prohlašuje, že kvantové mechanice skutečně rozumí, tak podle mě lže. To je právě na kvantové mechanice nejzajímavější. Lidi se liší jen v tom, jak moc tomu nerozumí.

Tak náš Newtonovský svět má nad sebou Einsteina a pod sebou Plancka. Jsou na to teorie, ale zatím je nikdo nepropojil, takže žádná jistota. Fyzika je ve vývoji a dál se zatím nedostala, ale to neznamená, že tam již nic dalšího není. Také chybí odpověď na otázku Proč, jak podotkl pan Grundmann. Biblický text starý 3000 let, který je ještě mnohem starší v ústním podání, mluví o Nebi a Propasti, takto uspořádané Bohem.

Doufám, že nepřiskočí pan Josef Jelínek a nenazve mě vykukem...

Ale jo, přiskočím a rád. Váš básnický popis rozlehlosti Vesmíru od mikro po makrokosmos (Planck, Newton, Einstein) se mi líbí. A na otázku PROČ vůbec všechno JE, když elegantnější by bylo, aby nic nebylo, asi nikdy nedostaneme odpověď. Tvrdím, že to není otázka pro fyziky ale spíše pro filozofy, nebo pro teology. S tím se musíme vypořádat každý sám za sebe.

To je Sokalova aféra z roku 1996. Jinak rozkošnými příspěvky zásobuje internet jistý Rostislav Bičan z Ostravy. Vřele doporučuji.

Přesně! Jenže takových veselých vykuků a pábitelů se našlo víc. Kdoví, na kolik z nich se nepřišlo. Navíc, podobné nicneříkající slinty dokáže AI chrlit po tuctech.

K panu Grundmannovi asi toto. Zkuste to vyjádřit česky a několika větami. Jinak váš příspěvek připomíná takový ten žert, kdy si pár rozjívených mladých vědců udělá srandu ze seriozního, impaktovaného časopisu a pošle mu v podstatě neskutečný blábol, tvářící se jako vážně myšlený. Hlavně hodně nicneříkajících termínů, hodně kvantovosti a subdimenzionálně vektorových hovadin. A ten časopis to otiskne! To je potom ostuda až na půdu. No, pokud jste to myslel takto, jako srandu, pak dobrý a palec nahoru. Pokud to myslíte vážně, pak je mi vás líto.

Nejde o žádný žert ani kvantový blábol. Jde o úvahu, zda lze různé fyzikální interakce a vznik složitých struktur chápat jako důsledek obecného principu efektivní komprese informace. Tyto úvahy nejsou míněny jako obecná filozofie, ale jako interpretace konkrétních matematických struktur, z nichž vyplývají známé rovnice kvantové mechaniky a jejich sjednocení. Tedy zda příroda systematicky zvýhodňuje struktury, které dokážou popsat mnoho jevů pomocí malého počtu přesně formulovaných pravidel. Pokud to někdo odmítá, je to legitimní postoj. Zesměšňování bez pokusu porozumět samotnému argumentu však není věcná kritika.

Propojení kvantové mechaniky s teorií informací není žádná okrajová spekulace, ale legitimní a dlouhodobě etablovaný směr moderní fyziky. Kvantová informace, kvantová entropie, Hilbertovské prostory stavů, měření jako informační proces či formulace kvantové mechaniky v pojmech operátorů a stavových funkcí jsou dnes standardní součástí teoretického aparátu. Řada základních rovnic kvantové mechaniky má přirozenou informační interpretaci a vztah mezi fyzikální dynamikou a strukturou informace je předmětem seriózního výzkumu již desítky let. Uvažovat sjednocení interakcí nebo vznik struktury z tohoto hlediska proto není vybočením z fyziky, ale prací uvnitř jejího současného konceptuálního rámce.

Dle všeobecně přijatého názoru o povaze struktury mezihvězdného prostoru je tento zaplněn nejrůznějšími typy částic a tvoří ji 4D zakřivený gravitační časoprostor. Jeho okamžitý stav je tedy do jisté míry závislý na okamžitém rozložením bližších i vzdálenějších nebeských těles, přičemž je v malém měřítku závislý i na pohybu tělesa pozemského původu. Při hledání vlastností toho prostředí je možno s troškou dávky odvahy přejít na jejich podmínkami danou podobnost s vlastnostmi kondensovaného, do jisté míry i plynného prostředí, v němž jeho moduly pružnosti, meze pevnosti vůči rozličným způsobům jeho namáhání, impedance a viskosity a pod. určují jejich dynamiku interakci s okolím.

A zde se k úvaze nabízí hypotetická, pro někoho snad smyslu postrádající otázka - jaký odpor bude gravitační časoprostor klást jeho změnám, vyvolaným v nejbližším okolí tělesa pozemského původu, pohybujícího se volným prostorem rychlostí - řekněme jedné desetiny rychlosti šíření elmg. vln. Jak vysokou rychlost změny stavu časoprostor unese, dokud se nepřekročí mez jeho hysteresní pružnosti?

To lze pozorovat v okolí černých děr. Tělesa v jejich okolí se pohybují mnohem rychleji, než požadujete.

Snaha o kvantovou gravitaci je ve většině přístupů pokus rozšířit gauge-princip i na gravitaci. Ne vždy explicitně, ale strukturálně ano. Vždy se hledá buď lokální symetrie, která by nesla gravitaci stejně jako SU(3), SU(2), U(1) nesou ostatní interakce, nebo nějaká její rafinovanější náhrada – supersymetrie, difeomorfismy reinterpretované jako gauge symetrie, spin-connection jako gauge pole, struny jako nositelé rozšířené symetrie atd.

Jenže právě tady se objevuje zásadní nejasnost, která je často zakrytá technickým jazykem.

Gauge symetrie ve Standardním modelu nejsou síly v ontologickém smyslu. Jsou to metody komprese informace: způsoby, jak odstranit redundantní popis stavů a zachovat pouze fyzikálně relevantní relace. Jsou to regulátory popisu, nikoli dodatečné entity. Gravitace v obecné teorii relativity má úplně jiný status: není to další interakce nad pozadím, ale organizace samotného popisu – struktura, v níž se vůbec definuje, co je lokální, co je energie, co je čas.

Jakmile se tedy snažíme gravitaci „kvantizovat“ stejným způsobem jako ostatní gauge teorie, implicitně děláme silný předpoklad: že gravitace je také jen další sektor s vlastní gauge symetrií. To ale není odvozený závěr – je to postulát. A pokud vycházíme z informačního nebo kompresního principu, je to postulát podezřelý, protože přidává nový sektor místo toho, aby vysvětlil, proč vůbec nějaké sektory existují.

To vysvětluje, proč tolik teorií kvantové gravitace buď exploduje do obrovské strukturální nadbytečnosti (string theory), nebo zůstává formálně konzistentní, ale fyzikálně sterilní. Snaží se totiž naroubovat gauge-princip tam, kde už není nástrojem komprese, ale sám objektem, který by měl být vysvětlen.

Pokud je obecná relativita odvoditelná z vlastností informace, entropie a vnitřní konzistence popisu, pak gravitace nevzniká jako gauge interakce, ale jako nutná geometrie optimální komprese. V takovém případě kvantová gravitace není samostatná teorie, ale špatně položená otázka. Není co kvantizovat, protože gravitace není pole nad Hilbertovým prostorem – je to způsob, jak se Hilbertův prostor organizuje, aby byl popis konzistentní.

To by zároveň vysvětlovalo, proč se Standardní model chová jinak. Jeho gauge symetrie jsou interní, multiplicitní a kompresní. Gravitace je globální, strukturální a neodstranitelná. Pokus sjednotit je na stejné úrovni tedy nutně selhává, protože míchá dvě různé role symetrií: symetrie jako kompresi a symetrii jako geometrii popisu.

Z tohoto pohledu není selhání kvantové gravitace selháním matematiky ani fantazie, ale indikátorem, že jsme špatně identifikovali, co má být vysvětlováno. Ne že bychom ještě nenašli správnou gauge symetrii gravitace – ale že gravitace žádnou takovou symetrii nemá, protože sama je důsledkem nejhlubší možné komprese informace bez vynechaného sektoru.

A pokud je to pravda, pak je velmi pravděpodobné, že skutečný sjednocující princip fyziky neleží v další rozšířené symetrii, ale v kritériu optimální bezztrátové komprese, ze kterého jak Standardní model, tak obecná relativita vyplývají jako různé projekce téhož informačního základu.

Článek je napsán korektně v rámci standardního fyzikálního rámce, ale přesně v tom je jeho slabina. Neodpovídá totiž na otázku „proč právě kvantová pole“, nýbrž pouze popisuje, že s nimi dnes pracujeme. To je rozdíl zásadní, nikoli stylistický.

Článek implicitně předpokládá, že kvantové pole je „nejhlubší vrstva reality“, protože v něm umíme formulovat úspěšné teorie. To je ale metodologický kruh. Kvantová pole nejsou odvozena, nýbrž zvolena jako výchozí jazyk, který se historicky osvědčil. Fyzika se zde tváří realisticky, ale ve skutečnosti je instrumentalistická: neříká, co svět je, pouze v čem ho umíme efektivně popsat.

Zcela chybí otázka, zda kvantové pole není už výsledkem komprese hlubší struktury. Jinými slovy: zda pole není analogií stavového popisu v termodynamice – extrémně účinného, ale nikoli fundamentálního. Stejně jako tlak a teplota nejsou „základními entitami“ reality, ale optimálním popisem kolektivního chování, může být i kvantové pole optimálním popisem určité informační struktury, nikoli ontologickým základem světa.

Text také přejímá bez reflexe představu, že kvantová gravitace je přirozeným dalším krokem: máme kvantová pole, máme gravitaci, tak je musíme „zkvantovat“. Jenže to je opět technická intuice, nikoli logický důsledek. Pokud je obecná relativita sama emergentní entropická teorie informace, pak snaha ji kvantovat postrádá smysl podobně jako snaha kvantovat tlak v plynu. Problém kvantové gravitace pak není technický, ale koncepční.

Z pohledu informační teorie je navíc pozoruhodné, že článek zcela ignoruje fakt, že fyzikální teorie jsou vždy výsledkem komprese dat. Kvantová pole i Standardní model jsou extrémně úspěšné právě proto, že představují velmi silnou, bezztrátovou kompresi experimentálních vztahů. Nejsou „základy“, ale nejlepší známé kódování reality. Otázka „proč právě kvantová pole“ by pak měla znít jinak: proč je právě tento jazyk kompresně optimální.

Tím se dostáváme k jádru problému. Pokud existuje objektivní realita, musí existovat i nějaký optimální způsob jejího popisu, který minimalizuje informační redundanci a současně nevynechává žádný sektor. Kvantová pole mohou být jednou z takových reprezentací, ale článek nepředkládá žádný argument, že jsou jediné možné nebo fundamentální. Pouze konstatuje, že v nich dnes umíme pracovat.

Nejproblematičtější je však implicitní závěr diskuse. Text působí dojmem, že otázka základů je v zásadě vyřešena a zbývají už jen technické detaily. Přitom právě otázka, zda je kvantové pole základní entitou, nebo emergentním popisem informačních vztahů v Hilbertově prostoru, je dnes jednou z nejotevřenějších a nejzásadnějších. Ignorovat ji znamená zaměnit stabilitu současného formálního aparátu za ontologickou jistotu.

Stručně řečeno: článek dobře popisuje, jak dnes fyzika funguje, ale vůbec nevysvětluje, proč by měla fungovat právě takto a ne jinak. A právě tato „proč“ otázka je dnes důležitější než kdy dřív. Bez ní se fyzika může snadno stát dokonale konzistentním, matematicky sofistikovaným, ale epistemologicky uzavřeným systémem, který si plete vlastní jazyk s realitou samotnou.