VĚDA: Jak se zvířata umí sama léčit
Nemocná zvířata se léčí sama tím, co jim nabízí příroda. Někdy dokonce použijí v boji s chorobami či parazity to, co do životního prostředí odhodil člověk. „Zvířecí doktoři“ slouží jako inspirace pro lidové léčitelství i pro moderní farmacii.
Samička hýla mexického nosí do dutiny stromu v městském parku suchá stébla trav spolu s jemnými větvičkami a usilovně buduje hnízdo. Občas sebere z nedalekého chodníku cigaretový nedopalek a vmáčkne ho do výstelky z rostlinného materiálu. Mexický zoolog Constantino Macías García z Mexické národní autonomní univerzity si téhle zvláštní slabosti hýlů pro zbytky vykouřených cigaret všiml náhodu. Proč si ptáci nosí do hnízda ze všeho možného městského odpadu právě cigaretové špačky?
Materiál celulózových cigaretových filtrů funguje jako kvalitní tepelná izolace. Ale García pochyboval, že by motivem podivného počínání hýlů bylo zateplení hnízda.
Filtr je prosycený nikotinem a tento prudce jedovatý alkaloid je obsažen i ve zbytcích tabáku v nedopalku. Při kouření se ve filtru navíc zachytí i řada dalších vysoce toxických látek, jako jsou benzen a jeho deriváty nebo těžké kovy kadmium, chrom či olovo. Proč hýlové doslova otravují život sobě i svým mláďatům?
García pojal podezření, že ptáci používají nikotin a další zplodiny z nedopalků k odpuzování a hubení nebezpečných parazitů, především roztočů, kteří poškozují peří a sají krev mláďatům.
Rostliny, jako je tabák, se prostřednictvím nikotinu brání proti nejrůznějším škůdcům. Také člověk dlouho používal nikotin z rostlin jako insekticid. Zapřáhli tento alkaloid do svých služeb také hýlové mexičtí?
Přijatelná daň za ochranu
García se rozhodl prověřit své podezření experimentem. Vědci si vytipovali několik desítek hnízd hýlů mexických. Jakmile ptáci snesli vajíčka, odstranili výzkumníci původní hnízdo a nahradili ho hnízdem vyrobeným z umělé plsti. Dokonale tak očistili ptačí příbytek od všech roztočů. Do některých hnízd však roztoče zase rychle vrátili. Do jiných nasypali mrtvé roztoče a zbývající hnízda nechali bez cizopasníků. Potom sledovali, jak si hýlové povedou. Ptáci s hnízdem osazeným živými „pijáky krve“ si nanosili o 40 procent více nedopalků než ptáci, kteří žili v hnízdě s mrtvými roztoči nebo bez roztočů. Hnízda bohatěji vystlaná nedopalky snáze odolávala průniku roztočů z okolí. Hýlové tak dokázali stlačit invazi cizopasníků až o 60 procent.
Nikotin a další toxické látky z nedopalků zdaleka nepůsobí jen na roztoče. Před jejich účinky nejsou chráněni ani samotní ptáci. Analýzy krve prokázaly, že s rostoucím počtem nedopalků v hnízdě stoupá i míra poškození dědičné informace u odchovaných mláďat. Cigaretové nedopalky tak působí v životě hýlů jako prevence i léčba, avšak s nezanedbatelnými nežádoucími vedlejšími účinky. Ptáci se ocitají v podobné situaci jako člověk, který hubil škůdce pomocí DDT a přitom čelil nepříznivým důsledkům používání tohoto insekticidu.
Přínos nedopalků při ochraně před parazity však u hýlů mexických výrazně převažuje nad následky v podobě poškozené DNA. Hýlům se jejich slabost pro zbytky cigaret vyplácí a v dohledné době od ní zcela jistě neupustí.
Jíl jako prevence
K ažd é ráno vylétají z peruánského pralesa u řeky Tambopaty stovky papoušků. Z korun stromů, kde nocovali, míří za hlasitého křiku k vodnímu toku. Strmé okrové břehy jsou poseté pestře zbarvenými ptáky, kteří z nich dobývají hrudky a odnášejí si je zpátky do pralesa. Tam každý pták spořádá svou porci jílu a teprve pak se vydá za potravou.
Vědcům vrtalo záhadné chování papoušků hlavou. Rozhodli se prozkoumat vlastnosti jílu z míst, kam se ptáci každé ráno slétávají. Analýzy odhalily jeho vysokou schopnost vázat jedy a hořké třísloviny.
Papoušci jsou často nuceni konzumovat nezralé ovoce, které je těchto látek plné. Polykání jílu jim slouží jako prevence před otravou. Bohužel v posledních letech létají papoušci k břehům Tambopaty stále méně. Lidé svou činností narušili vegetaci kolem řeky a v důsledku toho došlo i ke změnám ve složení půd. Vše nasvědčuje tomu, že tambopatský jíl ztrácí své léčivé účinky.
Peruánské opice chvostani druhu Pithecia rylandsi se živí podobnou stravou jako papoušci. K nezralému ovoci navíc přikusují i na třísloviny bohaté listí. Také ony by si ulevily od vážných zdravotních problémů, kdyby mohly preventivně užívat jíl. Chvostani však žijí v korunách pralesních stromů a na zem sestupují jen zcela výjimečně. K jílu z břehů řek se nedostanou. Našli si proto jinou náhradu. Pravidelně si zpestřují jídelníček hnízdy, která si ve větvích budují termiti.
Chvostani přitom nemají zájem o termity. O tom jasně vypovídá fakt, že konzumují i stará opuštěná termitiště. Opice se cíleně krmí jílem, který termiti nanosili ze země a zpracovali na stavební hmotu. Jak ukázaly laboratorní analýzy, hlína ze stěn termitišť pojídaná chvostany má jedinečné složení. Obsahuje nejen vysoký podíl jílových částic, ale navíc i uhlíkaté látky, které do něj přidali termiti. Jak uhlíkaté látky, tak i jíl dokážou z potravy chvostanů vychytat toxiny i třísloviny s vysokou účinností.
Detoxikační schopnosti jílu nezůstaly utajené ani lidem. V Jižní Americe se užívají jílové tablety z okolí guatemalského města Esquipulas, známé také jako „Kristův chléb“, při problémech s trávením. Moderní farmacie odhalila u některých typů jílu silné antibiotické účinky.
Lidé se učí od zvířat
Výzkum ve volné přírodě prokázal, že mnohá zvířata se těší vynikajícímu zdraví, i když v minulosti překonala vážná onemocnění. Často se uzdravila z virových nebo bakteriálních infekcí, které jsou pro zvířata v zajetí smrtelné navzdory usilovné péči veterinářů. Ve volné přírodě na ně však nemocná zvířata zjevně našla lék. Odchycená zvířata bývají odříznuta od přírodních prostředků zdravotní prevence a to nemusí zůstat bez následků. Zdravotní problémy zvířat chovaných v zajetí mohou vyvěrat právě z nedostatku přírodních léčiv.
Příklady zvířat užívajících cíleně nejrůznější přírodní léčivé prostředky neunikly pozornosti lidí. Inspiraci z říše zvířat nezapřou některé lidové léčebné postupy.
Například obyvatelé Tanzanie okoukali léčbu nákazy parazitickými střevními červy od šimpanzů. Postižení lidoopi pojídají dřeň z větviček keře Vernonia amygdalina, protože obsahuje látky toxické pro cizopasníky. Rostlina produkuje i silně hořké látky. Šimpanzi proto dokážou zkonzumovat jen malé množství vernonie. Taková dávka jedů stačí na vyhubení červů, ale samotnému lidoopovi neublíží.
Podobně odpozorovali indiáni Navahové od medvědů, že rostliny koprníčku Ligusticum porteri obsahují látky s širokým spektrem antibiotických vlastností. Navíc jsou účinné nejen proti bakteriím, ale také proti virům nebo plísním.
Na indickém subkontinentu a v Číně se po tisíciletí připisují rostlině zmijovnici hadové účinky protijedu použitelného při nejrůznějších typech otrav. Dávní lékaři to prý zjistili pozorováním indických šelmiček promyk, které údajně konzumují kořen zmijovnice před lovem smrtelně jedovatých kober; rostlinné látky je obrní proti hadím toxinům. Moderní farmakologie odhalila ve zmijovnici látku reserpin, která snižuje vysoký krevní tlak.
Křivolaká cesta za objevem
O látky, jimiž se v přírodě léčí zvířata, má velký zájem i moderní farmaceutický průmysl. Pátrání však někdy bývá strastiplné. Už počátkem sedmdesátých let pozorovali vědci šimpanze při konzumaci listů rostliny Aspilia mossambicensis. Lidoopi stočili list do ruličky, nasoukali jej do tlamy a pak ho bez kousání spolkli. Výraz ve tváři šimpanzů napovídal, že je jim procedura hodně nepříjemná. Vědci nacházeli ruličky z listů Aspilia mossambicensis v trusu šimpanzů nestrávené. S listy odcházeli šimpanzům z těla i parazitičtí červi. Vědci proto předpokládali, že rostlina obsahuje látku schopnou hubit cizopasníky. Ta se uvolní z listového smotku ve střevě a červy zabije.
Farmakologové nasbírali listy z rostlin používaných šimpanzi a rozjeli analýzy a testy. Po léčivé látce však pátrali marně. Z dalších sledování šimpanzů vyplynulo, že lidoopi trpící střevními parazity používají kromě listů Aspilia mossambicensis stejným způsobem také listy osmnácti dalších rostlin. Všechny mají silně chlupaté listy. Detailní pohled pod mikroskopem pak odhalil, že červi uvíznou v chlupech na povrchu listů, a jsou tak doslova vyvlečeni ze střeva ven.
Podobné mechanické způsoby odčervení nejsou v přírodě nijak vzácné. Například medvědi grizzly před ulehnutím k zimnímu spánku polykají listy ostřice a zbavují se tak tasemnic.
Ve chvíli, kdy většina badatelů zlomila nad rostlinou Aspilia mossambicensis jako zdrojem nového léku proti parazitům hůl, ohlásili kanadští a japonští vědci objev hned dvou látek, které se v jejích listech vyskytují a vykazují razantní účinky proti cizopasným červům. Šimpanzi si tedy „vymetají“ útroby od cizopasníků chlupatými listy mnoha rostlin. Ti, kteří mají k dispozici listy Aspilia mossambicensis, však nádavkem hubí parazity i několika přírodními léčivy, která nám možná jednou budou předepisovat naši lékaři.
Autor je biolog, profesor České zemědělské univerzity v Praze, působí ve Výzkumném ústavu živočišné výroby
LN, 8.7.2017