V rámci vzrušených diskusí o stavu české vědy a hledání východisek z její současné nepříliš radostné situace zazněl pozoruhodný názor. Nelze se divit, že je na tom česká věda špatně. Může si za to sama, protože ignoruje veřejnost. Vědci se pak nemohou divit, že se jim jejich přezíravost vrací jako bumerang v podobě snížení státních dotací. Na tom názoru něco je. Vědci veřejnost skutečně zhusta ignorují. Veřejnost jí to však vrací ještě okázalejším nezájmem. Vědu ignorují dokonce i ti, kdo ji za ignorantství kritizují.

Vědec je barbar, jehož ignorantství nemá absolutní platnost. Tak nějak vnímal vědce a jejich úzké specializace polský spisovatel Stanislaw Lem. Badatelovo ignorantství jde obvykle tak daleko, že zhusta nebere zřetel ani na to, co si o jeho bádání myslí veřejnost. A často je dobře, že to dělá. Těžko si představit, jak by obstál fyzik zabývající se kinetikou pevných těles, kdyby ve svých modelech vycházel z hojně rozšířených představ řidičů, kteří se řítí po dálnici rychlostí 160 kilometrů v hodině a předpokládají, že na zmoklém asfaltu zastaví na dvaceti metrech. Podobně by asi splakal nad výsledky svých experimentů buněčný biolog, pokud by vyšel z premisy všech kuřáků a předpokládal, že benzopyren vznikající spalováním sušených listů tabáku je neškodná věc a nevyvolává mutace v dědičné informaci lidských buněk.

Vědecká pravda je něco, co si nemůžou odhlasovat ani vědci, ani laici, ani všichni dohromady. I kdyby se všech šest miliard lidí usneslo, že virus HIV je zdraví neškodný, pandemii AIDS to nezažehná. Ve vědě není možná demokracie, protože pravdu mají časti ti, kteří zastávají zcela menšinové názory. Naštěstí má věda dostatek mechanismů k tomu, aby se pravdy prosadily a omyly předchozích generací byly odsunuty stranou. Není to vždy hladké, ale jde to. K odsouvání dnešních pravd do šuplíku se zítřejšími omyly však nelze postupovat „zkratkou“. Tedy tak, že se někdo postaví před lidstvo a bez nejmenších vědeckých důkazů začne hlásat, že to či ono je nebezpečné, tamto či tohle naopak bezpečné, tohle že nás vyvede ze všech problémů a toto nás do nich zase uvrhne. Výše uvedené příklady „ignorantství vědců“ jsou ve skutečnosti příkladem „ignorantství veřejnosti“.

Řidič, který se chová tak, jako kdyby neexistovaly Newtonovy pohybové zákony, nebo kuřák, který kouří navzdory tunám studií dokazujících škodlivost kouření, jsou názorným příkladem toho, že veřejnost ignoruje vědu a výsledky její práce. Vědci tím ale nejsou z obliga. Veřejnost nebere na vědomí vědecká fakta kromě jiného i proto, že vědci často nehodlají vynakládat čas a energii na to, aby vysvětlili, jak je to s atomovou energií, globálním oteplením či geneticky modifikovanými organismy.Ignorování vědy u nás jasně dokumentuje fakt, že polovina obyvatel České republiky má problémy s nadváhou a půl milion Čechů je obézní. O tom, že nadváha a obezita zvyšují významně riziko kardiovaskulárních chorob, nádorových onemocnění, diabetu 2. typu a mnoha dalších vážných neduhů, není pochyb. Je to vědecky prokázané.

Přesto lidé tato fakta ignorují. Češi dokonce vydatněji než většina jiných nádorů. V Evropě nás tloušťkou trumfnou jen Řekové a Slovinci. Může vědec naslouchat hlasu lidí, kteří jasně demonstrují, že vědecká fakta pro ně nemají cenu papíru, na němž jsou vytištěna? Může se molekulární genetik v hloubi srdce zachvět strachem z několika kapek oleje z geneticky modifikované sóji, jimiž si právě ochutil zelný salát, když jej před vědecky neprokázanými riziky GMO varuje člověk, jenž má zjevně nadváhu a sám tak ostentativně pohrdá nejen vědou ale i vlastním zdravím? Nepoloží si vědec místo studu nad svým bádáním otázku, zda onen obtloustlý vizionář nehlásá své utopické vize jen proto, že si tím vydělá na tři vepřové řízky a dvě piva, jež spořádá k večeři?

Ignorace vědy končí pro většinu lidí ve chvíli, kdy řízky a piva konečně dokonají své dílo. S infarktem myokardu, nádorem tlustého střeva nebo cukrovkou se nepotýkají prostřednictvím pijavic, bylinných čajů a zaříkadel. Naopak, vyžadují kardiostimulátor, radioterapii a antidiabetika. A pak je štěstí, že vědci veřejnost tak úplně neposlouchali a ověřili kardiostimulátory v pokusech na zvířatech, vyrobili radioaktivní zářiče a nechali genové inženýry vložit do bakterií lidské geny pro produkci inzulínu. Kdyby se zalekli spílání do arogantních ignorantů a zločinců, nic z toho bychom neměli. Pokud jim sebereme prostředky na bádání, dopadneme stejně.

Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora