Nález fosilie tvora, který svými rozměry konkuroval dnešním vorvaňům, odhalil raketový nástup obřích ichtyosaurů v druhohorních mořích zdevastovaných předchozím masovým vymíráním.

Jednoho zářijového dne roku 2011 vyrazili paleontologové pod vedením Martina Sandera z univerzity v Bonnu do kaňonů nevadských Augustských hor, aby v tamějších pískovcích pátrali po druhohorních zkamenělinách. Bylo chladno a vědci hledali příležitost k zahřátí. Rozhodli se proto kopat ve stěně kaňonu, kde z hornin starých bezmála čtvrt miliardy roků vyčnívalo jen pár zkamenělých obratlů. Netušili, jestli hlouběji ve skále vůbec něco najdou, ale všichni to brali jako vítanou záminku k intenzivnímu pohybu.

Jak kousek po kousku odkrývali fosilii, zmocňovalo se jich vzrušení. Bylo jim jasné, že mají před sebou ostatky mimořádně velkého živočicha. Lebka velikosti koncertního křídla patřila tvorovi, který si tělesnými rozměry nezadal s dnešními vorvani a mohl měřit na délku kolem osmnácti metrů. Ploutvovité končetiny prozrazovaly, že živočich byl doma v druhohorním oceánu a patřil mezi ichtyosaury. Sander a spol. publikovali nález v časopise Science.

Předkům ichtyosaurů nabídla šanci na rozmach krize pozemského života, která nastala před 252 miliony let. V mořích tehdy vyhynulo přes 80 procent organismů a vodní živel nabízel volný životní prostor všem, kdo dokázali tuhle šanci chytit za pačesy.

Vědci zatím netuší, kteří suchozemští plazi tuto invazi do moře podnikli a jaká úskalí přitom museli překonat. Jisté je, že uspěli a jejich potomci se stali doslova a do písmene vládci druhohorních moří. V potravních řetězcích zaujali pozici vrcholových predátorů, kteří lovili vše a které žádný jiný dravec nedokázal ohrozit.

Cymbospondylus youngorum

Největší tvor své doby

Nejstarší známý zástupce ichtyosaurů Cartorhynchus žil před 249 miliony roků na území dnešní Číny a nebyl větší než laptop. Nově objevený ichtyosauří obr pojmenovaný Cymbospondylus youngorum se proháněl druhohorním mořem jen o tři miliony let později a patřil k největším tvorům nejen v mořích a oceánech. Co do velikosti by nenašel sobě rovného ani na souši, protože suchozemské dinosaury vývoj do gigantických forem teprve čekal.

„Cymbospondylus youngorum a další zástupci tehdejší fauny jsou ukázkou toho, jak se živočichové vypořádali s nejhorším masovým vymíráním v historii Země. Dokumentují také první průnik suchozemských zvířat do moře,“ říká člen výzkumného týmu Jorge Velez-Juarbe.

Ichtyosauři se udrželi na naší planetě 155 milionů let a evoluci do gigantických forem zvládli během jediného procenta své existence. O jejich odolnosti svědčí výmluvně fakt, že se úspěšně vypořádali i s masovým vymíráním, ke kterému došlo před 201 milionem roků.

Vyšli z něj chudší o některé vývojové větve, ale druhohorním mořím pak vládli dalších sto milionů let. Na věčnost je poslaly až klimatické zvraty, ke kterým došlo zhruba před devadesáti miliony let. Nedožili se tedy kataklyzmatu, které před 66 miliony roků vyhubilo dinosaury (Dinosauři ovšem nevymřeli úplně všichni. Ptáci, kteří mezi ně také patří, přežili – pozn. red.) a s nimi další zástupce druhohorní fauny a flóry.

Tempo, jakým se ichtyosauři vyvinuli v obry, ostře kontrastuje s jinou invazí suchozemských obratlovců do pravěkých moří a oceánů. Před 55 miliony roků pronikli do třetihorních moří kopytníci a dali vzniknout dnešním kytovcům. Těm však trvalo devadesát procent jejich evoluční kariéry, než se dopracovali gigantických rozměrů. Dnešní plejtvák obrovský s délkou těla přes třicet metrů a hmotností dvě stě tun je největším tvorem, jaký kdy na naší planetě žil.

Nebyli sami

Usazené horniny nevadských hor vydávají svědectví o fauně a flóře pravěkých moří už více než sto let. Vědci tu tak načerpali dostatek informací pro vytvoření přesného obrazu bohatství tehdejších forem života. K proniknutí do tajů vzniku takových obrů, jako byl Cymbospondylus youngorum, využil Sanderův tým nejen metody klasické paleontologie, ale také moderní počítačové modely. Vědci v Science píší, že se ichtyosaurus živil předky dnešních ryb a sépií. Jednu z hlavních položek na jeho jídelníčku představovali konodonti připomínající tvarem těla úhoře a amoniti z příbuzenstva dnešních hlavonožců.

Tehdejší moře kypěla životem a výsledky počítačového modelování dokazují, že nabízela dostatek potravy i pro další velké ichtyosaury, jejichž fosilie zřejmě teprve čekají na objevení. Ichtyosauři se vyvinuli v podobně širokou škálu druhů, jakou známe u dnešních kytovců reprezentovaných na jedné straně nepříliš mohutnými delfíny či sviňuchami, a na druhé straně obry, jako jsou vorvani či plejtváci.

Kytovci a ichtyosauři se dopracovali srovnatelných gigantických tělesných rozměrů, ale dospěli k nim odlišnými evolučními cestami. Ichtyosauři měli rychlý start a proměnili se v obry na samém počátku své evoluční historie. Velrybám to trvalo déle. Gigantický vzrůst ichtyosaurů byl zřejmě umožněn rozmachem amonitů a konodontů po velkém vymírání. I ti patřili k tvorům, kteří využili uvolněný životní prostor moří ve svůj prospěch. Jejich lovem si ichtyosauři zajistili dostatek živin pro obří těla.

U velryb se uplatnily dvě zcela odlišné strategie. Některé vsadily na lov velké kořisti. Příkladem jsou vorvani, kteří se potápějí do hlubin oceánu na lov obřích hlavonožců. Jiné druhy velryb se spolehly na obrovské masy drobných tvorů, např. korýšů krunýřovek označovaných jako krill. Plejtváci a další velryby je loví do obří bezzubé tlamy, kde je odfiltrují z vody systémem kostic.

LN, 29.12.2021