V roce 2005 se dostalo široké publicity vědecké studii zveřejněné prestižním vědeckým týdeníkem Nature, jejíž autoři dokazovali, že Golfský proud slábne a Evropa tak má navzdory globálnímu oteplení na krku dobu ledovou. Globální oteplení mělo být příčinou nastupujícího ochlazení, protože sladká voda z tajících arktických ledovců měla ředit slanou vodu v severním Atlantiku a tím sypat písek do soukolí kolotání mořských mas, jehož je Golfský proud nedílnou součástí. Hrozba nevypadala jako vycucaná z prstu, protože před 13 000 roků už se něco podobného stalo. Tehdy došlo k ochlazení známému jako mladší dryas. Jméno dostala tato „malá doba ledová“ podle chladnomilné květinky dryádky osmiplátečné (Dryas octopetala), které náhlé ochlazení otevřelo cestu k nebývalé expanzi severem Evropy. V mladším dryasu se v Evropě během několika desetiletí se ochladilo o více než 10°C a lesy vytlačila z rozsáhlých území tundra.

Oceánolog Wally Broecker z Columbia University nabídl v roce 1989 pro mladší dryas elegantní vysvětlení. Před 13 000 lety běželo naplno tání laurentidského ledovce na severu Severní Ameriky. Na jižním okraji vznikalo z nahromaděné vody obří jezero Agassiz. Jeho stále slabší „hráze“ se nakonec provalily a do oceánu hrkly najednou tisíce kubických kilometrů sladké vody. Golfský proud, jehož tok je závislý na rozdílech v teplotě a slanosti vody vlastního proudu a okolních vodních mas, za těchto podmínek povážlivě klopýtl. A v Evropě udeřily zimy.

Zmiňovaná studie v Nature z roku 2005 dokazovala, že na úrovni 26° severní šířky už zeslábl Golfský proud asi o třetinu. Tato zpráva převtělená do katastrofických scénářů zdobila weby, titulní stránky novin a prodrala se do hlavních zpravodajských relací televizních i rozhlasových stanic. V následujících letech už se stejné publicity nedostalo zjištění, že síla Golfského proudu významně a ze zcela přirozených příčin kolísá. Měření, jež měla dokazovat slábnutí Golfského proudu, byla zatížena takovou chybou, že se jejich vypovídací hodnota limitně blížila nule. Nejnovější studie zveřejněná v Geophysical Research Letters vychází z měření satelitů a dat získaných z oceánografických bójí. Oceánolog Joshua Willis z Jet Propulsion Laboratory v americké Pasadeně s pomocí těchto informací určil sílu Golského proudu na 41° severní šířky, kde jsou výkyvy v síle proudu výrazně menší. Jeho závěry jsou jasné. Za posledních sedm let Golfský proud nezeslábl. Na základě satelitních dat hodnotí Willis jako nepravděpodobné zeslábnutí Golfského proudu v poledních dvaceti letech. Bohužel, tyto dlouhodobější analýzy nelze doplnit daty z bójí, protože ty byly vypouštěny až po roce 2002.

Podle oceánologa Carla Wunsche z Massachusetts Institute of Technology se nemusíme měřitelného zpomalení Golfského proudu bát ještě dlouhá desetiletí.

Změny jsme se dočkali i v náhledu na příčiny mladšího dryasu. Tým vedený Julianem Mortonem z University of Sussex došel k závěru, že se jezero Agassiz nevylilo do moře směrem na východ – tedy prostorem, kudy dnes teče řeka sv. Vavřince - ale naopak na sever. Gigantický vodní příval vtrhl do Severního ledového oceánu prostorem v povodí dnešních řek Athabasca a Mackenzie. Jezero Agassiz se vyprázdnilo ve dvou povodňových megavlnách. První z nich proběhla právě v době nástupu mladšího dryasu. Otevírá se tak otázka, zda mohl příval sladké vody do Severního ledového oceánu vyvolat „malou dobu ledovou“.

„Kdyby tohle množství vody vteklo do severního Atlantiku, pak by zcela jistě dokázalo zpomalit mořské proudy a vyvolat ochlazení,“ říká geolog James Teller z University of Manitoba, který se na odhalení „severní výpusti“ jezera Agassiz podílel.

Wally Broecker je přesto objevem „severní výpusti“ nadšen.

„Příval vody do Arktidy je přesně to, co moje teorie potřebovala,“ pochvaloval si Broecker v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature. „Vpád sladké vody oblastí, kudy dnes teče řeka sv. Vavřince by mořské proudy v Atlantiku asi nijak nepoznamenalo, protože pro jejich běh jsou mnohem důležitější podmínky, jež vládnou dále na severu, u Grónska. Příval sladké vody do Arktidy by se ale nakonec přelil do severního Atlantiku a tam by spustil klimatickou změnu. Pro vodu, která vteče do Severního ledového oceánu není jiné cesty ven než přes severní Atlantik.“

Jak je vidět, vědci se nedostávají se svými teoriemi do úzkých ani v situacích, kdy realita vůbec neodpovídá jejich původním předpokladům. Zcela jistě to bude platit i o zastáncích teorie o zpomalujícím se Golfském proudu. Také oni určitě najdou nějakou kličku a dají tak svému katastrofickému scénáři šanci na zmrtvýchvstání. Nezbývá, než si přát, aby byl tok Golfského proudu v příštích staletích stejně vytrvalý jako vědecké hašteření.

Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora