Přiznám se, že nevím, jak to mají jinde, ale zdá se mi, že český hon na plagiátory začíná nabývat absurdních rozměrů srovnatelných s americkým sebetrápením MeToo. Vybavuje se mi přitom seminář o tom, jak psát disertační práci. Pan docent opakovaně hřímal: „Zapomeňte na to, že jste něco sami vymysleli. Všechno musíte citovat.“ Většina studentů přitom ztrácela odvahu nějakou práci vůbec psát.

Opisovat se nemá. Zažil jsem zvláštní pocit, když jsem v novinách zíral na odstavce, které jsem na webu publikoval několik měsíců předtím. Text to byl doslovný, jen podepsaný někým jiným. Šlo „pouze“ o novinový článek. Ve vědecké publikaci nebo diplomové práci je to samozřejmě závažnější selhání. Na druhou stranu mám dojem, že se kritéria příliš přiostřují. Ne vždy se ale na citování zdrojů hledělo tak důsledně.

Galileův dalekohled možná jako první sestrojil v roce 1608 holandský optik Hans Lippershey, ale spíš byl přístroj na světě už o několik let dříve a skutečný objevitel je neznámý. Newtonův dalekohled zase vynalezl Niccolo Zucchi, a když už jsme u Newtona, lom světla a rozklad na spektrum před ním studoval Jan Marek Marci z Kronlandu (dnes Lanškroun). Marci byl členem Královské společnosti nauk v Londýně – zkusme uvěřit, že o jeho práci Isaac Newton nevěděl. Zábavná je četba Darwina, který občas uvádí jako zdroje osobní rozhovory s jinými ctihodnými gentlemany.

A víte například, kdo objevil, že se vesmír rozpíná? Ne, nebyl to Edwin Hubble – velká část měření, jež použil ve svém klíčovém článku o vzdalování galaxií z roku 1929, pochází od Vesto Sliphera, což Hubble opomenul zmínit. Ze stejných Slipherových dat ovšem odvodil rozpínání vesmíru o dva roky dříve belgický teoretický fyzik Georges Lemaître. Teprve loni Mezinárodní astronomická unie rozhodla, že se zákon popisující vesmírnou expanzi bude napříště jmenovat Hubbleův-Lemaîtreův. Za Hubbleovou klasifikací galaxií zase najdeme pečlivou a systematickou práci Johna H. Reynoldse – jeho dělení spirálních mlhovin z roku 1920 je téměř identické s Hubbleovým z roku 1926. Pracovně předpokládejme, že o Reynoldsově publikaci Hubble nevěděl, ačkoli si s ním na toto téma v roce 1923 dopisoval.

Nic z toho, co jsem tady napsal, jsem samozřejmě neobjevil. Zdroj „drbů“ z předchozího odstavce má kód DOI 10.1007/978-3-319-10614-4_1. Autoři David L. Block a Ken C. Freeman tam dokonce připouštějí, že Hubbleova citační opomenutí nebyla zcela náhodná. A po darwinovsku bych chtěl poděkovat kolegům (s výmluvou na GDPR je nejmenuji), kteří mi toto téma napověděli a dodali citované i necitované zdroje.

Správný vědecký sloupek musí mít závěr. Tady je: Vždycky, když se rozvíří další plagiátorská kauza, byť se týká třeba jen opomenuté citace z oboru rozmnožování králíků, vzpomenu si na některého velikána, jehož jméno ne zcela právem nese nějaký fyzikální zákon, a říkám si … he too.

Autor je astronom

LN, 19.1.2019

*****************************

Za hranicí vesmíru
Premiéra 18. ledna 2019 v 18:30, více informací zde.