Už zase. Potkal mne předvčírem v autobusu můj dávný spolužák, přítel, jinak uznávaný biofyzik, stále ještě přednášející na 1. LF UK. Skeptik, jemuž téma biotechnologií rozhodně není cizí. „Tak jsem zase viděl v krámě ta vaše geneticky modifikovaná rajčata. Taková plastiková, podlouhlá, snad z Maroka. Nekoupil jsem to...“

Popřel jsem podezření z výskytu oné g-modifikovanosti aspoň v našich či evropských podmínkách. Shodně tak činím v diskusích v málem každé své přednášce pro veřejnost. Koneckonců nedávno vyšel na tohle téma v Neviditelném psu i můj článek Genová cesta k voňavým rajčatům.

Takže znovu - ne, to, o čem mluvíte, není GM, leč pouze produkt současné konvenční skleníkové velkovýroby. Často holandské či španělské technologie, od Pyrenejského poloostrova po Anatolii. Sám jsem měl několikrát možnost tyhle foliové či skleněné giganty navštívit.

Ale přesto mne začala jímat nejistota. Co kdyby přece? Nesedím stále u internetu. Třebas mezitím někde někdo něco povolil. Ale v Evropě? Tak rychle? Vyloučeno.

Obeslané autority z Ministerstva zemědělství či Ministerstva životního prostředí, potažmo z České komise pro nakládání s GMO unisono tvrdí: Ne, o ničem takovém nevíme. Dle našich informací žádná GM rajčata ani jako potraviny, ani jako semena/satba na evropském trhu nejsou.

A ve světě? Také žádný recentní úlovek.

Portál „GMO answers“ ze 4. května t.r. konstatuje, že žádná GM rajčata nejsou na trhu ani v USA.

Populárním FlavrSavr rajčatům s potlačenou pektinázovou aktivitou, a tedy prodlouženou odolností proti měknutí plodů, odzvonilo již před dvaceti lety. Ani McDonald, ani Campbell Soup Comp. se svojí warholovskou polévkou je pro nezájem spotřebitelů neprosadily.

Nedávné vědecké úspěchy – ať již stvoření GM rajčat obsahujících padesátkrát více anti-oxidantů než červené víno, nebo příprava „krisprovaných“ rajčat odolných k padlí, s půvabným názvem Tomelo (viz) nemají v Evropě šanci na komerční úspěch. Spadají pod přísné moratorium.

Takže vše svědčí proti názoru mého kamaráda. GM tomata byste v Evropě potkat neměli.

Leda omylem, leda podloudně.

Snad jako v nyní tak mediálně hýčkaném příběhu petunkové „katastrofy“? Najdete jej obsáhle popsaný třebas na technet.idnes.cz, ale málem už také v bulvárním tisku. Svoje prohlášení vydalo i MŽP (viz) a jeho Komise GMO spustila „hon na čarodějnice“. Hledat, nalézt, likvidovat. A samozřejmě neprodávat – nejmíň těch osm oranžových odrůd, stigmatizovaných zakázaným Vetřelcem. Tedy kukuřičným genem pro barvivo pelargonidin. Jinak se na pokutách nedoplatíte.

Jenže jsme také společností s kajínkovským syndromem. A tak i ve svém okolí stále častěji slyším názor: Ty petunky jsou sice legislativně nepřípustné „kriminálnice“, ale jsou tak pěkné. Nikomu přece neškodí, tak proč je zakazovat nebo ničit?

Přišlo se na ně náhodou, příběh jejich objevu na záhoně kolem helsinského nádraží není nepodobný příběhu modré chryzantémy ve vechtrovské zahrádce, jak jej geniálně vymyslel Karel Čapek. Po mnoha letech věda pomocí GM technik takovou modrou chryzantému skutečně stvořila, ale zákon je zákon. Pěstovat veřejně se nesmí...

A tak mne napadá – co když se někde v soukromé zahrádce přece jen skrývá obdobně propašované GM rajče? Ilegální imigrant, nejspíš i půvabný, chutný, voňavý? Plný antioxidantů, odolný k patogenům... Nic na to nedejte – je to přece rafinovaná pátá kolona.

Když je nahlásíte, budete rázem mediálně slavní a zachránite ... co? Svoje, naše zdraví? Gaiu?

Ale pozor, třeba tak naopak zviditelníte absurditu současných evropských GM moratorií. Jak to řeklo naivní dítě ve známé pohádce H.Ch. Andersena? Král je nahý.