Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996VĚDA: Geneticky modifikovaní Japonci
Vžijme se do role novomanžela, který dostává od své ženušky denně na talíř jakousi nestravitelnou šlichtu. Zamilovaný novomanžel statečně polyká sousta, ale je mu po nich zle a začíná kverulantsky brblat pod vousy ódu na maminčinu svíčkovou. Jeho ženuška by udělala pro nasycení manžílka vše – samozřejmě s výjimkou absolvování kulinářské instruktáže u tchýně.
„Je to skvělá krmě, můj milý, ale musíš si na ni teprve zvyknout,“ zašvitořila by novopečená adeptka domácí gastronomie. „A hlavně si na ni musí zvyknout mikrobi v tvém zažívacím traktu. Už jsem provedla příslušná opatření. Trošku jsem ti ty tvoje střevní bakterie geneticky zmodifikovala. Teď ti to bude trávit jedna báseň.“
Než podá takový novomanžel žádost o rozvod a trestní oznámení, měl by si přečíst publikaci francouzských vědců vedených Mirjam Czjzekovou z Université Pierre et Marie Curie v Paříži otištěnou prestižním vědeckým týdeníkem Nature (Hehemann et al. Nature 464, 908-912, 2010). Protože přesně tohle se stalo Japoncům. Jen místo nešikovné manželky zaskočila matka příroda.
Francouzští vědci zkoumali, jakým způsobem trávíme ve svých útrobách složité cukry, a zjistili, že nám v tom vydatně pomáhají mikrobi. Máme jich ve střevu asi kilo a půl a můžeme je přiřadit k minimálně tisícovce různých druhů. Například střevní bakterie Bacteroides thetaiotaomicron je vybavena 261 enzymy na štěpení složitějších cukrů a více než dvěma stovkami genů pro bílkoviny, které této bakterii dovolují přijímat složité cukry z vnějšího prostředí. Kde naši mikrobiální podnájemníci k tomuto genetickému arzenálu přišli?
Mirjam Czjzeková a její kolegové prokázali, že se na tom podílí tzv. horizontální přenos genů. Zjednodušeně řečeno – naši střevní mikrobi ukradli potřebné geny mikrobům, které konzumujeme s potravou, ale ti naším střevem jen projdou a neusídlí se v něm.
Zcela jistě se to stalo kdysi dávno v Japonsku milovníkům tamější pochoutky suši s přídavkem mořské řasy, které vědci říkají Porphyra a Japonci pro ni mají označení nori. Tahle řasa obsahuje složité cukry porfyrany, jež člověk trávit neumí. Neporadí si s nimi dokonce ani běžní střevní mikrobi. Japonci však chovají ve svém střevu bakterii Bacteroides plebeius, která je na trávení porfyranů zařízena. Je k tomu vybavena geny pro příslušné enzymy. Obyvatelé jiných koutů světa rovněž hostí ve svých útrobách bakterii Bacteroides plebeius, ale ta geny pro trávení porfyranů a dalších cukrů z řas postrádá.
Francouzští vědci zjistili, že Japonci spolu s mořskými řasami konzumují i mořské bakterie, které na těchto řasách rostou. Je mezi nimi i mořská bakterie Zobellia galactanivorans, jež má geny pro enzymy na štípání porfyranů ve své dědičné výbavě. Prakticky není pochyb o tom, že střevní bakterie Japonců uzmula geny pro trávení porfyranů z mořské bakterie, když se oba mikrobi nakrátko střetli ve střevu milovníků řas nori. Japonci tedy dokážou získávat z mořských řas živiny rozkladem cukrů, které jsou pro obyvatele jiných končin světa nestravitelné.
Během evoluce člověk konzumoval nejrůznější věci a s nimi i nejrůznější mikroby s nepřeberným repertoárem genů. Na nás se tyto geny zjevně nepřenesly, ale přesto nás tak úplně neminuly. Část z nich si osvojili mikrobi žijící přirozeně v našich útrobách a začali je využívat ve prospěch svůj i ve prospěch náš. S trochou nadsázky lze tento proces označit za přírodní genetickou modifikaci. Japoncům šla zcela jistě k duhu. Svědčí o tom fakt, že se bakterie vybavená novými geny v jejich střevu udržela.
Příklad přenosu genů mezi mořskými mikroby a střevními bakteriemi Japonců zcela jistě využijí při vzájemných hádkách jak odpůrci, tak i zastánci laboratorně prováděných genetických modifikací. Ti první povedou argumentaci ve stylu „vidíte, co všechno je možné a o čem vědci nemají ani páru“. Ti druzí budou protiargumentovat tvrzením, „že přenos genů je zcela přirozený proces a my se jeho využíváním neprotivíme přírodním zákonům“. Jako ve známém přísloví o štěkajících psech a putující karavaně tu platí, že zastánci a odpůrci GMO se mezi sebou štěkají, ale Japonci si na svém suši pochutnávají dál.