Britští zákonodárci povolili postup, jenž děti ochrání před dědičnou chorobou
Zhruba jedno z pěti tisíc dětí se rodí s těžkou dědičnou chorobou, která je vyvolána poškozením mitochondrií. Ve Velké Británii svitlo na lepší časy, když tu byl povolen postup, kterým lze narození nemocného dítěte předejít.
Odborníci vidí v Británii příslovečnou první vlaštovku a očekávají, že ji budou následovat další státy. „Věříme, že Británie ukáže cestu druhým,“ říká Shukrat Mitalipov z Oregon Health and Science University, který se na vývoji nové ozdravné techniky významně podílel.
Mitochondrie pracují jako mikroskopické elektrárny. Každá buňka lidského těla jich má stovky až tisíce a vyrábějí pro ni energii. Poškozené mitochondrie nepokryjí energetickou spotřebu orgánů a člověk pak může trpět nejrůznějšími zdravotními problémy. Někdy jsou postižené svaly, jindy srdce, mozek, sluch, zrak.
Onemocnění vyvolaná špatně fungujícími mitochondriemi dědí potomek výhradně od matky. Ta mu je dá do vínku ve vajíčku. Lékaři byli proti takovému přenosu dědičné choroby z matky na dítě prakticky bezmocní. Biologové ale nakonec našli řešení „obměnou mitochondrií“. Z vajíčka matky, která má poškozené mitochondrie, vyjmou jádro. To pak vsunou do vajíčka zdravé dárkyně s nenarušenými mitochondriemi, z něhož předtím jádro odstranili. Je to podobné, jako když mechanik z auta s těžce nabouranou karoserií vymontuje nepoškozený motor a ten pak zabuduje do neporušené karoserie bez motoru. Výsledkem je pojízdný vůz. V laboratoři embryologů vzniká zdravé vajíčko, které je následně oplozeno ve zkumavce. Dítěti narozenému z takto vzniklého embrya už nemoc nehrozí.
Mitochondrie obsahují svou vlastní dědičnou informaci. Ta je poměrně malá. Zatímco dědičná informace člověka uložená v buněčném jádru se skládá ze tří miliard písmen genetického kódu a obsahuje asi 23 000 genů, dědičnou informaci mitochondrie tvoří necelých 17 000 písmen genetického kódu s 37 geny. Zárodek vzniklý při ozdravném procesu není obdařen jen jadernou dědičnou informací otce a matky, ale také mitochondriální dědičnou informací ženy, která darovala mitochondrie pro jeho ozdravení. I proto se někdy hovoří o „dětech tří rodičů“.
Bezpečnost celého postupu ověřili vědci na opicích. Pokud přehodili jádro mezi vajíčky a ta následně oplodnili spermií, vznikaly zcela normální zárodky a z těch se rodila naprosto zdravá mláďata. Ani dětem nebude dědičná informace „třetího rodiče“ vadit. Naopak, ochrání je před dědičnou chorobou. Jen ve Velké Británii by tak mohlo být každoročně zachráněno zdraví asi sto padesáti dětí. Přesto nebylo povolení postupu pro boj s chorobami vyvolanými poškozením mitochondrií jednoduché.
Etické otazníky
Kritici nové techniky se například ptali, v jakém vztahu budou k dítěti všichni tři jeho rodiče. Má k němu mít žena, jež mu poskytla zdravé mitochondrie, stejná práva a povinnosti jako žena, po které získalo mnohem rozsáhlejší dědičnou informaci buněčného jádra? Má dítě právo znát všechny tři „rodiče“ a užívat si jejich péče a podpory?
Podstatně vážnější obavy se upírají k možnosti, že schválením techniky dovolující narození „dětí tří rodičů“ vstoupí lidstvo na šikmou plochu, po které může sklouznout až k tvorbě dětí na přání. Pak by už cílem nebylo narození zdravého člověka, ale početí dítěte s předem určenými či dokonce vylepšenými vlastnostmi. Rodiče by tak mohli svému potomkovi předem zajistit třeba odolnost vůči některým chorobám, dokonalejší smysly, vyšší inteligenci, fyzickou zdatnost či krásu. Technika by už nesloužila k uzdravení, ale k získání vlastností, jakými člověk od přírody nebyl obdařen. Odstartoval by věk „komerční eugeniky“, jejíž důsledky pro lidskou společnost lze jen obtížné odhadovat.
Velká Británie nečelí podobným obavám poprvé. Strach z „dětí na míru“ zachvátil zemi už po 25. červenci 1978, když se v Manchesteru narodila Louise Brownová jako první dítě ze zkumavky. V následujících sedmatřiceti letech se ale žádná z těchto obav nenaplnila. Naopak, na světě se od té doby narodilo více než pět milionů dětí rodičům, kteří by jinak zůstali bezdětní.
Teoreticky lze ozdravnou proceduru pro početí „dětí tří rodičů“ zneužít podobně jako jakoukoli jinou technologii. V současné době je ale takové zneužití krajně nepravděpodobné už proto, že nikdo neví, co by měl udělat s lidským zárodkem, aby se z něj narodilo krásnější, inteligentnější a fyzicky zdatnější dítě. Na to současná úroveň lidského poznání nestačí. Naše poznatky však dostačují k tomu, abychom s vysokou zárukou bezpečnosti předešli závažným chorobám vznikajícím v důsledku poškození mitochondrií. Máme reálnou šanci zabránit lidskému utrpení, a proto by se schválením této techniky neměl po Britech otálet ani zbytek světa.
Autor je biolog, profesor ČZU a působí ve Výzkumném ústavu živočišné výživy
LN, 26.2.2015