VĚDA: Dědičná informace záhadně září
V roce 2009 publikoval francouzský virolog Luc Montagnier hned dvě studie, které možná znamenají revoluci v biologii (Montagnier L. et al.: Interdisciplinary Sciences: Computational Life Sciences 1, 81-90, DOI: 10.1007/s12539-009-0036-7; Montagnier L. et al.: Interdisciplinary Sciences: Computational Life Sciences 1, 245-253, DOI: 10.1007/s12539-009-0059-0). Ve vědeckém světě nevzbudily velkou pozornost. Zatímco Montagnier prezentuje obě studie jako zásadní vědecké průlomy, mnozí jeho kolegové jsou přesvědčeni, že obě práce otevírají Lucu Montagnierovi dokořán dveře neurologických, případně psychiatrických klinik. Samozřejmě jako pacientovi a nikoli jako vědci či lékaři.
V první ze studií dokazuje spoluobjevitel viru HIV, že pokud se pořídí vysoce ředěný roztok některých sekvencí DNA (kyseliny deoxyribonukleové) izolované z bakterií, vzniká v roztoku měřitelné elektromagnetické záření. Toto záření je patrné, i když je DNA naředěna tak, že by v roztoku už neměly být její molekuly prakticky přítomny. Montagnier se ale brání tomu, aby byl jeho experiment vydáván za důkaz ve prospěch homeopatie. Ta pracuje s řádově ještě mnohonásobně vyššími ředěními účinných látek. Pokud Montagnier naředí DNA tak, jak to dělají homeopati, žádné elektromagnetické záření už nezachytí.
„Homeopatie nemá ve všem pravdu, ale vysoká ředění jsou správná věc. Vysoké zředění něčeho nelze považovat za nic,“ říká Montagnier v rozhovoru pro vědecký týdeník Science.
V druhé studii zachytil Montagnier v krevní plasmě osob léčených léky proti viru HIV elektromagnetické záření typické pro DNA odvozenou od dědičné informace viru HIV. V krvi těchto lidí často nelze detekovat přítomnost viru HIV, nedaří se najít ani dědičnou informaci viru HIV ve formě RNA (kyseliny ribonukleové). Podle Montagniera se virus HIV léčbě brání tak, že se začne množit jiným způsobem. Nekopíruje své molekuly dědičné informace ve formě RNA, ale množí se jen prostřednictvím molekul DNA. Tento alternativní proces množení viru není narušen léky, které blokují syntézu virové RNA. Proto se podle Montagniera nedaří HIV-pozitivní osoby nikdy zcela zbavit infekce. Virus ve formě DNA přetrvává v těle nemocného a následně může opět zaplavit tělo své oběti.
V nedávném rozhovoru pro vědecký týdeník Science vyslovil Luc Montagnier celou řadu pozoruhodných názorů. Někomu mohou připadat stupidní, jinému buřičské a dalšímu osvícenecké a geniální. Montagnier připomněl například francouzského biologa Jacquese Benvenista, který publikoval v roce 1988 ve vědeckém časopise Nature práci, podle které jsou vlastnosti protilátek ve vodném roztoku patrné, i když se protilátky naředí 10120krát. Při takovém ředění už nemůže roztok obsahovat žádnou molekulu protilátky. Benveniste vysvětloval tento fenomén tak, že molekuly ponechávají ve vodě jakýsi „otisk“. Dnes je Benvenistova práce o „molekulární paměti“ vody považována za vědecký omyl. Obecně se má za to, že Benveniste a jeho kolegové podlehli sebeklamu. Přání bylo otcem myšlenky a vědci viděli efekty i tam, kde reálně žádné efekty nebyly. Luc Montagnier ale nahlíží na Benvenistovy práce o „molekulární paměti“ vody jinak.
„Benveniste byl zavržen, protože předběhl svou dobu,“ říká Montagnier a přirovnává Benvenista ke Galileovi. „Ztratil všechno, svou laboratoř, své peníze… Podle mého názoru měl Benveniste v podstatě pravdu, ale jeho problém tkvěl v tom, že jeho výsledky nebyly stoprocentně opakovatelné.“
Ve Francii nenašel Luc Montagnier pro svůj nový výzkumný směr velké pochopení, i když slibuje objevy vskutku převratné a krajně praktické. Elektromagnetické záření podle něj prozrazuje přítomnost virů či bakterií v tělních tekutinách pacientů se širokým spektrem chorob, jejichž vznik obvykle není spojován s mikroorganismy. Montagnier zachytil elektromagnetické záření bakteriální a virové DNA např. u autistů, lidí s Alzheimerovou či Parkinsonovou chorobou, popřípadě u pacientů s roztroušenou sklerózou. Pokud by měl Montagnier pravdu, mohla by se léčba těchto chorob opřít o antibiotika a antivirotika a k jejich prevenci by bylo možné využít očkování.
Ve Francii nedostal Montagnier na další výzkum ani euro. Stání kasu jako důchodce žádat nemůže a soukromí investoři mu nevěří. Pomocnou ruku mu však nabídli Číňané. Šanghajská universita Jiaotong mu poskytla pro další výzkum "zářící DNA" post profesora a k tomu celý ústav, který ponese Francouzovo jméno. Samozřejmostí je tým čínských vědeckých workoholiků pracujících 24 hodin denně 7 dní v týdnu, balík financí, o kterých si můžou nechat evropští vědci v dnešní době úspor jen zdát, a další zázemí.
Jsou Číňané vypočítaví, jasnozřiví anebo hloupí? Vysměje se jim svět za prostor, který poskytli „šílenému francouzskému profesorovi"? Budou se smát Číňané Francii a zbytku světa za to, že si nechali vyfouknout Montagnierovu biologickou revoluci před nosem? To ukáže čas. Na vědě je krásné to, že je krajně nedemokratická. Pravdu nemusí mít a zhusta také nemívá většina. Naopak, často má pravdu hrstka podivínů nebo dokonce osamělý vizionář s nálepkou blázna. Možná stojí za to připomenout si jeden citát Arthura Schopenhauera (1788-1860): „Všechny zásadní objevy procházejí třemi stádii. Nejprve jsou zesměšňovány, následně zuřivě vyvraceny, aby byly nakonec přijaty jako naprostá samozřejmost.“
Montagnier a jeho elektromagneticky zářící DNA se nacházejí v prvním stádiu Schopenhauerem nastíněného procesu. Jestli se práce v Šanghaji rozběhnou tak, jak Montagnier doufá, možná už brzy vstoupí Montagnierovi oponenti do mnohem zajímavější druhé fáze "zuřivého popírání". V každém případě je na co se těšit.
Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora
