30.1.2023 | Svátek má Robin


VĚDA: Covid-19 v roce 2022

30.12.2021

Zatím to vypadá, že se nacházíme za vrcholem poslední vlny epidemie koronaviru. Kdyby se neobjevila jeho nová varianta omikron, mohli bychom se z utichajícího trendu epidemie radovat.

Jenže díky nové variantě koronaviru s vysokou mírou nakažlivosti se na nás jak tsunami přivalí v lednu další, mohutnější vlna. Přičemž nákaza by tentokrát měla zasáhnout téměř každého, očkované i neočkované, ale i ty, co covid už prodělali. A tak by se podle některých šéfů nemocnic do léčby pacientů, nakažených koronavirem, měli u nás více zapojovat ambulantní lékaři a ulehčit tak nemocnicím. Jenže praktický lékař pro tento případ žádnou specifickou léčbu k dispozici nemá. Neboť naše zdravotnictví v případě zjištěné nákazy jen čeká na to, jak si imunitní systém toho kterého pacienta s virem SARS-CoV-2 poradí, namísto toho, aby nám umožnilo nákazu léčit doma. Nemluvě o tom, že teprve nasazení testovacích sad pro odhalení infekce už doma by umožnilo ambulantní léčbu zahájit co nejdříve. A tak nezbývá než doufat, že všechny černé předpovědi alarmistů budeme za pár měsíců přirovnávat k nepovedeným předpovědím počasí.

Mezi tím se ovšem u nás mezi částí veřejnosti budou dále šířit všelijaké rady, jak podomácku bojovat s covidem, díky čemuž si namísto léčby leckdy důvěřiví lidé mohou uškodit. To když je třeba někdo nabádá k pití roztoku oxidu chloričitého (CDS). Oxid chloričitý je látka používaná k dezinfekci pitné vody, schválená vyhláškou č. 409 / 2005 Sb. Oxid chloričitý je možné nasadit do stávajících systémů, které se dezinfikují chlorem, tedy je možné ho dávkovat do potrubí nebo do zásobní nádrže. Jenže oxid chloričitý sám o sobě působí neblaze na živé organismy a jedna věc je vodovodní potrubí nebo nádrž na vodu a jiná věc pak lidské trávicí ústrojí. Jak k tomu říká toxikolog prof. Ing. Miloslav Pouzar z Univerzity Pardubice: „Lidé si přečtou, že daná látka může zabíjet viry, ale neuvědomí si, že podobným mechanismem může zabíjet či poškozovat lidské buňky. Oxid chloričitý v zásadě nelze nadávkovat tak, aby jeho užití bylo bezpečné,“ vysvětluje riziko užívání CDS laické veřejnosti.

Další nadšenci zas naslouchají radám jiných léčitelů a hodlají doma bojovat s covidem prostřednictvím hydroxychlorochinu, svého času propagovaného americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Aminochinolony chlorochin a hydroxychlorochin jsou látky běžně používané k léčbě malárie a revmatických onemocnění. Ve srovnání s lidmi, kteří nedostali hydroxychlorochin, však při léčbě covidu nebyla statisticky pro­kázaná žádná nižší potřeba ventilátorů, ani nižší riziko úmrtí. Ačkoli použití hydroxychlorochinu nevede ani k výhodě, ani k poškození během léčby pod lékařským dohledem, zkušenosti odborníků ne­podporují nekontrolované užívání tohoto léčiva pro jeho toxický účinek na srdce a vyšší mortalitu pacientů s covid-19 léčených vysokou dávkou.

Jiná část stoupenců samoléčby pak na sociálních sítích oživila diskusi o léčivu jedněmi oslavova­ném a druhými zatracovaném, o kterém už četl či slyšel u nás snad úplně každý. Totiž o antipa­razitiku nesoucím název ivermectin, ověnčeném Nobelovou cenou za fyziologii nebo lékařství, které si zaslouží zde širší pojednání. Neboť Světová zdravotnická organizace (WHO) na jaře le­toš­ního roku nedoporučila při léčbě pacientů s covidem-19 ivermectin používat. Důvodem byl ne­dostatek dat, která by prokázala jeho přínosy. Rovněž Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) ivermectin z těchto důvodů při léčbě onemocnění covid-19 používat nedoporučuje. Po­dobné stanovisko již dříve zaujal americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), navíc i nej­důležitější hráč v celé kauze, totiž sám výrobce ivermectinu a dřívější držitel patentu, farmaceu­tický gigant Merck. K léčbě a prevenci u covid-19 se doporučuje ivermectin pouze tehdy, pokud se používá jako součást klinické stu­die, kdy pacienti v jejím průběhu jsou sledováni lékařem. V České republice je možné tento lék podávat během hospitalizace a také používat v am­bulantní léčbě (rozhodnutí MZ ze dne 12. 3. 2021) dle uvážení ošetřujícího lékaře a po souhlasu a poučení pacienta.

Ivermectin, coby léčivý přípravek užívaný v humánní medicíně, ovšem nelze zaměňovat s veterinárními přípravky, obsahujícími (spolu s nejrůznějšími přísadami) účinnou látku iver­mectinum, jako tomu mnohdy činí odpůrci tohoto léčiva z řad skeptiků. Ti se pak také zpravidla snaží laickou veřejnost přesvědčit o tom, že v případě léčby prvotních příznaků covidu-19 se ivermectin proje­vuje jako nocebo, tedy že toto generikum léčeným lidem škodí, což se nestydí prohlašovat jen skeptici z řad novinářů, ale i někteří zástupci české vě­decké obce při snaze toto léčivo dehonestovat.

Tím ovšem popírají všechna dosavadní vědecká i medicínská fakta, výsledky řádného farmaceutického výzkumu a studií, které předcházely masovému nasazení substance zvané ivermectinum při léčbě říční slepoty (onchocerkózy), nebo svrabu, ale i v boji s malárií. Kdy v oblasti klinického hodnocení vznikalo velké množství randomizovaných a dvojitě slepých studí. Podobně ale existují i multicentrické studie, které byly prováděny podle jednotného protokolu ve více centrech (klinických pracovištích), ale i studie, které jsou na základě jejich významné velikosti nazývány kohortní. Ze všech těchto studií pak vyplynul jednoznačný závěr, že podávání ivermectinu v lékařem předepsaných dávkách, dokonce i jeho preventivní, masové nasazení, je u lidí bezpečné.

Proto pak také v některých zemích v době, kdy ještě vakcíny nebyly k dispozici a kdy byla v rámci repurposingu prověřována i starší, obecně známá léčiva využívaná za jiným účelem, pro jeho uvažovaný antivirotický efekt docházelo při experimentální léčbě k nasa­zení ivermectinu v případě osob infikovaných virem SARS-CoV-2, dříve označovaným za 2019-nCoV, někdy též za wuchanský koronavirus, nebo nový koronavirus. Neboť při pokračujícím výzkumu se ukázalo, že ivermectin inhibuje replikaci (zamezuje či brzdí zmnožení) virů, způsobujících nemoci u lidí a zvířat: horečka dengue, zika, žlutá zimnice, západní nilská, chikungunya, venezuelská encefalitida koní, semliki forest, sindbis, nebo reprodukční a respirační syndrom u prasat, ale inhibuje i replikaci viru SARS-CoV-2, který způsobuje obávaný covid-19. Ten se začátkem roku 2020 masově rozšířil na všechny obydlené kontinenty, načež 11. března bylo šíření choroby covid-19 Světovou zdravotnickou organizací WHO označeno za pandemii. V případě tohoto koronaviru aktuálně u nás zatím dominuje varianta delta (indická) a její subvarianty, i když zde máme také původní variantu beta (jihoafric­kou), která sdílí některé mutace s alfa variantou, tedy variantou britskou, u nás rovněž rozšířenou.

U všech těchto variant koronaviru byl při léčbě covidu-19 v celé řadě zemí mnoha pacientům lékaři po­dáván ivermectin a dá se předpokládat, že leckde bude také nasazen u varianty omikron. Ovšem je třeba zde přiznat, že účinek tohoto léčiva byl mnohdy přeceňo­ván. A namísto toho, aby byl formou tablet podáván infikovaným lidem jako antivirotikum ihned po prokázané nákaze či v počáteční fázi onemocnění covid-19, byl prakticky zbytečně podáván pacientům, kteří už dostávali kyslík, ale i pacientům s ventilací. Podobně tomu bylo i v případě přeceňovaného antivirotika remdesiviru, kterému se u nás, na rozdíl od iver­mectinu, dostávalo široké pod­pory z oficiálních míst a řady institucí.

Přitom už v dubnu 2020 se ukázalo, že remdesivir je mírně účinnější než placebo. A to u pacientů, kteří dostávali kyslík, ale u pacientů s ventilací byl statisticky mírně horší než placebo, přičemž ani srpnová studie ne­prokázala efekt oproti běžné péči. V říjnu 2020 pak studie, za kterou stála WHO, přínos tohoto léku opět neprokázala, načež v listopadu 2020 vydala WHO stanovisko, v němž používání léku remdesivir při léčbě covidu-19 nedoporučuje, neboť chybějí jakékoli důkazy, že přípravek zvyšuje šance na pře­žití pacientů s touto nemocí, nebo že u nich snižuje potřebu plicní ventilace, kdy WHO brala v úvahu i možnost škodlivých vedlejších účinků, jeho relativně vysokou cenu a nutnost nitrožilní aplikace.

Jak také WHO uvádí, nebyl u léčby covidu zjištěn přínos ani v případě rekonva­lescentní plazmy, která nezvyšuje šanci na přežití a ani nesnižuje potřebu mechanické ven­tilace u těžkých případů, navíc je tento způsob léčby nákladný. Přičemž už na jaře letošního roku americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) uváděl, že „plazma s nízkou hladinou protilátek v boji s covidem-19 není nápomocná.“ A tak WHO vydala doporučení, aby od tohoto způsobu léčby, který v České republice využívá několik nemocnic, lékaři upustili. Toto její rozhodnutí se opírá o studie s více než 16 tisíci pacienty s mírným, běžným i vážným průběhem nemoci.

Ovšem názor expertního týmu WHO, podle něhož je ivermectin při léčbě a profylaxi covidu-19 zcela neúčinný, se o studie s tisícovkami pacientů neopírá (a to se novým koronavirem za poslední rok jenom v ČR prokazatelně nakazily více než dva miliony lidí), nemluvě o mlhavém varování před škodlivými vedlejšími účinky tohoto v humánní medicíně desítky let užívaného léčiva, dnes již generika. Ve skutečnosti se názor WHO opírá především o kontroverzní postoj původního držitele patentu na iver­mectin, tedy farmaceutické firmy Merck.

Všechno to začalo negativním postojem firmy Merck k užívání ivermectinu při léčbě covid-19, který se jako poznámka k návodu u tohoto léku objevil na internetu 4. února 2021, kdy měla společnost Merck údajně být znepokojena „nedostatkem dat o jeho bezpečnosti“. Přitom však bezpečnostní profil substance ivermectinum firmy Merck nejen že je dobře znám, ale za více než 30 let jejího užívání patří k těm vůbec nejprověřenějším léčivům. A tak šlo o noticku poněkud podivnou, neboť společnost Merck zveřejnila též krátkou zprávu, ve které se říká, že vědci společnosti Merck pokračují „v pečlivém zkoumání zjištění všech dostupných a nově vznikajících studií s ivermectinem pro léčbu covid-19, aby se prokázala jeho účinnost a bezpečnost“.

Společnost Merck patent na výrobu antiparazitické substance ivermectinum držela do roku 1996. Od té doby je ivermectin jako laciné generikum vyráběn třeba v Indii, nebo v Bulharsku, ale i v dal­ších ze­mích nejrůznějšími firmami pod nejrůznějšími obchodními názvy. Společnost Merck tak ani v nejmenším neměla zájem na financování vlastního výzkumu, který by měl prospěšnost ivermectinu při léčbě covid-19, tedy jeho nové indikaci, potvrzovat. Navíc v době negativ­ního prohlášení ze 4. února firma Merck měla (už od prosince) na kontech miliony dolarů (miliardy ko­run) od vlády Spojených států na vývoj a testování nového léku.

Farmaceutická firma Merck se totiž podílela na vývoji nového antivi­rotika s názvem molnupiravir, které původně hodlala letos v létě uvést na trh. Přičemž už 6. března ohlásila předběžné vý­sledky její ran­domizované, dvojitě zasle­pené studie, která měla naznačo­vat bezpečnost a účin­nost molnupira­viru při eliminaci virové nálože SARS-CoV-2 v organismu. Odborné veřejnosti bylo pak sděleno, že molnupiravir (EIDD-2801/MK-4482) je orálně biologicky dostupná forma silného analogu ri­bonukleo­sidu, která inhibuje replikaci RNA virů, včetně SARS-CoV-2, původce covid-19. A jak se tehdy ukázalo, molnupiravir (dříve EIDD-2801), jenž má údajně vykazo­vat širokospektrální aktivitu proti RNA virům, a to včetně ortomyxovirů chřipky a koronavirů jako SARS a MERS, byl ve skutečnosti licencován už v březnu roku 2020.

Farmaceutický gigant Merck na začátku letošního října uvedl, že jeho nový lék ve formě pilulek zvaný molnupiravir (Lagevrio) podle výsledků testů na 775 pacientech s covidem zabraňuje hospitalizaci s 50% účinností. Zatímco probíhal komplexnější průběžný přezkum (rolling-review) před možnou žádostí o registraci molnupiraviru (také známého jako MK 4482 nebo Lagevrio), uváděl Výbor pro humánní léčivé přípravky (CHMP) agentury EMA, že poskytne v co nejkratším časovém horizontu doporučení pro celou Evropskou unii k jeho použití, aby tak podpořil rozhodování členských států na národní úrovni. Jenže podle nově zveřejněných údajů od 1433 pacientů je molnupiravir účinný jen z 30 %. Naproti tomu pilulka s názvem paxlovid od firmy Pfizer, jako inhibitor proteázy, v případě covid-19 podle předběžných výsledků testů na 1200 pacientech snižuje riziko hospitalizace o 89 %, přičemž oddělené testování léku má již dokládat, že si paxlovid účinnost udrží i v případě nejnovější varianty omikron. Tedy studie ukazují, že lék paxlovid firmy Pfizer má lepší výsledky než pilulka molnupiravir společnosti Merck, jejíž malá účinnost je přirovnávána k účinkům placeba.

Sám termín placebo pochází z latinského „potěším“. Pokud má pak placebo negativní účinky, nazývá se nocebo, z latinského „uškodím“. Vlastnosti placeba spolurozhodují o tom, jak zabírá. Například injekce mají silnější účinek než pilulky a obecně platí, že efekt placeba je silnější, když lékař vyjádří přesvědčení, že léčba zabere, neboť u efektu placeba hraje významnou roli lidská psychika. Někteří pacienti na placebo reagují silněji než jiní a některé nemoci jsou tomuto působení přístupnější. Nejvýraznější efekt placeba se týká stavů s psychologickými prvky, jakými jsou bolest, deprese, nespavost (uvádí se i astma). Naproti tomu prokazatelně nepůsobí u chorob s čistě biologickým základem, jako je třeba anémie. Efekt placeba se však neomezuje jenom na léky, může se vyskytnout i v reakci na předstíraný chirurgický zákrok, což platí třeba pro tzv. psychochirurgii, praktikovanou léčiteli na Filipínách.

Mechanismy působení placeba a noceba jsou dosud předmětem výzkumu a odborných diskusí, neboť placebo je účinné i tehdy, když pacienti nejsou uváděni v omyl a vědí, že dostávají neaktivní látku. Jak úvodem svého článku MUDr. Radkin Honzák, Csc. říká: „Placebo bylo definováno jako inertní látka, která vyvolává některé fyziologické účinky, což je ze samé podstaty nesmysl, protože inertní látka je proto inertní, že nevyvolává žádné reakce. Současné poznatky ukazují, že účinky placeba jsou psychobiologické a kulturní fenomény a že použití placeba v léčbě i výzkumu má plné oprávnění, vyžaduje ale také lepší pochopení.“

Jinak řečeno, naše odborná veřejnost by se už konečně měla smířit s faktem, že lékařem předepsaný ivermectin v případě profylaxe a léčby prvotních příznaků covid-19 nepůsobí jako nocebo, přičemž při zvládání pandemii provázejícího emočního stresu může působit jako placebo. Tedy když už nic jiného, může pacienta alespoň „potěšit“. Jinak řečeno, v případě léčby co­vid-19 je třeba počítat s tím, že účinky ivermectinu mo­hou být jako u jiných forem placeba psychobiologické, přičemž pak můžou být statisticky významné. Neboť je obecně známo, že když je člověk ve stresu, klesá u něho obranyschopnost organismu. Otázkou však zůstává, nakolik může být u ivermectinu statisticky významný i jeho doposud diskutovaný antiviro­tický efekt, pro který ve skutečnosti začal být při léčbě covidu-19 využíván. A jaký efekt vlastně mělo jeho masivní nasazení při prevenci (preexpoziční profylaxi) v některých zemích, o čemž se po dehonestaci ivermectinu nejrůznějšími skeptiky u nás hovořit na akademické půdě nesluší.

Přitom antivirotické účinky ivermectinu při preexpoziční profylaxi již na samém počátku pandemie naznačovaly některé případové studie, tedy kazuistiky (z latinského casus – případ). Pro praxi kazuistika slouží především jako příležitost naučit se na jednotlivém, specifickém případu rozeznávat to, co může platit v obecné rovině. Při zkoumání jednotlivého případu sice poznáváme specifický a individuální případ, který se liší od všech ostatních, ale zároveň zde můžeme při pozorném studiu vypozorovat znaky, typické pro určitý, nás zajímající aspekt. Například v prosinci 2020 byla vědecká veřejnost upozorňována na randomizovanou studii, která se týkala domova důchodců v Seine-et-Marne ve Francii, kde jeden ze zdejších klientů měl svrab a všichni senioři pak preventivně užívali ivermectin. Načež z 69 obyvatel domova nikdo nezemřel na covid-19 a většina z nich měla jen mírný průběh tohoto onemocnění, což bylo v prudkém kontrastu s ostatními domovy důchodců v dané oblasti.

Jinak řečeno, v případě posuzování ivermectinu se nelze opírat jen o léčbu jednotlivců, je třeba hledat i data, která přinášejí důkazy o poklesu mortality či incidence po nasazení tohoto léčiva plošně. A to v regionech, či přímo v celých státech, i když podle některých skeptiků žádná taková data neexistují. Jenže to by pak ne­směli v lednu letošního roku Juan J. Chamie-Quintero (Universidad EAFIT), Jennifer A. Hib­berd (University of To­ronto) a David E. Scheim (US Public Health Service) zveřejnit dokument, poukazující na účinnost ivermectinu při kont­role pande­mie v Peru. Tato zpráva o prudkém snížení úmrtí na covid-19 ve 25 departemen­tech Peru prošla poslední revizí 27. ledna 2021 a může do ní každý nahlédnout. Podobné zprávy přicházely i z Paraguaye, i zde se hovořilo o poklesu mortality a incidence po nasazení iver­mectinu. A aby toho nebylo málo, tak podle údajů americké Univerzity Johnse Hopkinse se v roce 2020 celkově v Africe nakazilo novým koronavirem až šestkrát méně lidí než v Ev­ropě, nízká byla i čísla zemřelých (vyjma JAR). Důvodem nad očekávání dobrého stavu na­příč celým konti­nentem by podle některých vědců mohly být fyzické parametry obyvatel, nebo nižší počet provedených testů.

Jak se však podle jiných vědců ukazuje, podstatný vliv na tuto skutečnost mohly mít miliony dávek antiparazitika mectizan (ivermectinu), využívaných nej­častěji za účelem kontroly onchocerkózy (říční slepoty) a při léčbě svrabu. To, že v některých afrických zemích s masivním komunitním užíváním ivermectinu mohla neúmyslně proběh­nout masová preventivní kampaň proti covid-19, je sice odvážná, ale rozumná hypo­téza. A této hypotéze se zdá nasvědčovat studie, zabývající se nižším výskytem covid-19 v Africe, spojeným s profylaktickým podáváním ivermectinu, publikovaná 28. listopadu 2020, která je na internetu k nahlédnutí na stránkách National Center for Biotechnology Infor­mation, tedy i na U.S. National Library of Medicine.

Nutno k tomu podotknout, že se již v řadách skeptiků objevil názor, podle kterého ivermectin má opravdu smysl používat proti covidu v tropických a subtropických oblastech, kde je populace reálně ohrožena parazity, představujícími rizikový faktor při covidu-19. Což se ukázalo například u strongyloidózy, tedy u háděte střevního (Strongyloides stercoralis), jehož hostitelem je člověk, nebo pes. To by pak ovšem podle některých odpůrců léčby ivermectinem nemělo přinést žádné výsledky ve státech západní Evropy nebo USA, kde lidé těmito parazity prakticky netrpí. Jenže tvrzení, že celé populace, u kterých v různých zemích docházelo k poklesu mortality a incidence po nasazení ivermectinu, byly promořeny střevními parazity, je přinejmenším „přitažené za vlasy“.

Příkladem může být pro ivermectin pozitivní studie, publikovaná v květnu 2021 na stránkách recenzovaného časopisu Journal of International Medical Research, provedená na dvou stovkách bangladéšských pacientů, na níž ani zástupci největších skeptiků nenašli vady. Tým bangladéšských lékařů ke studii podotýká, že byl povzbuzen výsledky in vitro výzkumníků z Monash University v Austrálii, podle kterých může ivermectin snížit replikaci viru. V jejich případě se jednalo o randomizovanou, zaslepenou, placebem kontrolovanou studii u pacientů s mírnými až středně závažnými symptomy covid-19. Nezávislý výbor pro monitorování bezpečnosti dat Dhaka Medical College monitoroval bezpečnost a účinnost léčby, kdy léčená skupina dostávala ke standardní péči navíc jednu dávku ivermektinu 12 mg a doxycyklinu 100 mg dvakrát denně po dobu 5 dnů, kontrolní skupina pak dostávala kromě standardní péče placebo. U všech těchto pacientů byly zaznamenány základní klinické charakteristiky, přítomnost jakýchkoli komorbidit, prováděny laboratorní testy, podle potřeby bylo provedeno i rentgenové nebo CT vyšetření. Tak kdepak asi lékaři z Bangladéše udělali chybu, když nepřišli na to, že při léčbě covidu jimi sledované dvě stovky pacientů podávaným ivermectinem zbavili parazitů?

Dobré zkušenosti s profylaktickým (preventivním) podáváním ivermectinu měli mít i lékaři v některých indických státech. A máme odtud k dispozici studii zaměřenou na úlohu iver­mectinu v prevenci infekce SARS-CoV-2 mezi zdravotnickými pracovníky, publikovanou 16. února 2021 na PLOS ONE. Výsledky této indické studie naznačují, že ivermectin může sehrát významnou roli v preventivní strategii infekce SARS-CoV-2, přičemž výsledky jsou podobné randomizované studii, kterou provedl Waheed Shouman z egyptské univerzity v Zagazigu. Závěry této indické studie jsou podpořeny rovněž studií provedenou Changem a kol., která v červenci 2020 přinášela zprávu o tom, že ivermectin je užitečný jako profylaxe mezi zdravotnickým personálem.

V květnu letošního roku vláda Uttarpradéše, nejlidnatějšího a rozlohou pátého největšího svazového státu Indie oznámila, že včasné zavedení ivermectinu při první vlně pomohlo státu udržovat relativně nízkou míru pozitivity navzdory vysoké hustotě populace. Podle tohoto vyjádření měl být Uttarpradéš prvním svazovým indickým státem, který zavedl rozsáhlé „profylaktické a terapeutické“ použití ivermectinu, přičemž ivermectin zde pomohl udržet nižší míru úmrtnosti a pozitivity ve srovnání s jinými indickými státy. K tomuto závěru dospělo uttarpradéšské ministerstvo zdravotnictví, odvolávající se na výsledky „podávání ivermectinu jak pro léčebné účely spolu s doxycyklinem (tetracyklinové antibiotikum druhé generace), tak i profylaktické účely, napříč celým státem“.

V této souvislosti i evropské sdělovací prostředky pak informovaly o tom, že se některé indické svazové státy v půli května letošního roku rozhodly plošně nasadit ivermectin. Přičemž třeba stát Goa měl „distribuovat tablety jakékoli osobě ve věku nad dva roky, s výjimkou pro těhotné a kojící ženy“, jak o tom informoval článek Indian states turn to anti-parasitic drug to fight COVID-19 against WHO advice.

Ještě žádný lékařský tým (pokud je mi známo) netvrdil, že ivermectin představuje zázračný lék či svatý grál medicíny. Ale i v případě profylaxe a léčby covid-19 ivermectinem, kdy se jedná o novou indikaci, by mělo jít o léčbu lege artis medicinae, tedy podle pravidel umění lékařského, což značí podle terapeutického postupu, který odpovídá dosaženému vědeckému poznání. K takovémuto poznání u ivermectinu, jenž je v jiných indikacích více než 30 let lidmi užíván, ještě vědecké týmy nedospěly. Ale čeká nás nová, velká vlna pandemie a na lékařský předpis mohou ivermectin užívat bezpečně nejen stovky, ale třeba i tisíce lidí, kdy mohou naši vědci a lékaři shromažďovat potřebná data pro velkou studii. Vždyť nakonec očkování proti koronaviru odmítá 19 procent Čechů, přičemž 14 procent lidí je pevně rozhodnutých, že se očkovat nenechá. A řada z nich může patřit mezi dobrovolníky, kteří se do studie přihlásí, neboť i oni si jistě uvědomují, že s největší pravděpodobností omikronu neuniknou.

Taková studie potom prokáže, nebo případně vyvrátí, předpokládaný přínos ivermectinu u prevence či léčby prvních příznaků obávané choroby covid-19. Z pohledu přírodních věd a teoretických základů medicíny, tedy Evidence Based Medi­cine (EBM), pak v případě kladného výsledku této studie můžeme u nás začít hovořit o léčbě iver­mectinem jako o metodě léčby, založené na důkazech. A na druhé straně v případě negativního výsledku, jestliže účinky ivermectinu skutečně nebudou dosahovat ani účinnosti placeba, můžeme na základě získaných dat označovat profylaxi či léčbu prvních příznaků onemocnění covid-19 tímto laciným generikem jednou provždy za zcela neúčinnou a statisticky úplně bezvýznamnou.

O čemž já osobně, po prostudování řady studí a poznatků z profylaxe si dovolím, podobně jako někteří z našich lékařů, silně pochybovat.

PF 2022

Převzato z KarelWagner.blog.idnes.cz se souhlasem autora