Středem pozornosti je dnes koronavirus, přitom máme ve světě už delší dobu jinou epidemii, nikoli nakažlivou – obezitu. „Je skutečně nevyvratitelné, že obezita má některé negativní dopady,“ napsal profesor David Allison z Indiana University v USA. Nepochybně mu dáme za pravdu, s tímto nemilým stavem našeho těla souvisí cukrovka, kardiovaskulární a další zdravotní problémy. Už v 70. letech se objevilo měřítko body mass index (BMI), jež publikoval fyziolog dr. Acel Keys. Nejspíš to znáte, internet oplývá jeho výpočty: tělesná hmotnost v kilogramech se dělí druhou mocninou výšky v metrech. Vypočteme, pohlédneme do tabulek – a najednou začneme hledat dietu.

Ovšem nic není dokonalé, jsme různí. Diskuse o BMI znovu ožívá zvlášť v USA, kde je obezita doslova metlou. Není sporu, že osoby opravdu výrazně obézní jsou rizikovou skupinou. V rozsáhlém výzkumu vědci zkoumali vztah mezi úmrtností a BMI, kde se vcelku dalo tušit, že příliš nízké stejně jako velmi vysoké hodnoty mají špatnou prognózu. Vyšla křivka tvaru „U“, kde (opět očekávaně) je její nejnižší bod u té „správné“ hodnoty BMI. Ale pozor – v minimu je křivka plochá, takže stejná úmrtnost byla u osob s lehkou nadváhou, a dokonce s mírnou obezitou.

Již začátkem tisíciletí se objevovaly zmínky, že pacienti s vyšším BMI přežívají srdeční operace častěji než ti s normální hodnotou, podobná pozorování se objevila u osteoporózy a některých zranění. Zrodil se termín „paradox obezity“. Proč tomu tak je, nevíme.

Následující výzkumy ukazují, že BMI, zdravotní stav i úmrtnost vytvářejí složitý obraz. Hraje v něm roli pochopitelně genetická dispozice, s tou však sotva něco podnikneme. Faktor, který je v naší moci, je životní styl. Následující studie se na to zaměřily a přišly s několika klíčovými body. Požadavky přitom nejsou velké, jsou pouze čtyři: nekouřit, alkohol konzumovat jen omezeně, volit stravu s dostatkem ovoce a zeleniny a aspoň dvanáctkrát měsíčně mít nějakou fyzickou aktivitu. Když se pravděpodobnost úmrtí porovnala s těmito požadavky, ukázalo se, že s každým splněným bodem úmrtnost klesá. Provádělo se to pro všechny skupiny BMI a nakonec ti, kdo splnili všechny body, vykazovali úmrtnost stejnou, a to bez ohledu na BMI. Analogický graf, tentokrát rozdělený pro BMI pod 25, 25–30 a přes 30, je neméně zajímavý. Ti s BMI nad 30, kdo se neřídili žádnou z rad, vykazovali úmrtnost několikanásobně vyšší ve srovnání s osobami s BMI pod 25. Ovšem pokud dodržovali uvedená čtyři doporučení, úmrtnost vycházela stejná pro všechny skupiny.

Zatím je zřejmé, že naše tělesná hmotnost si žádá komplexnější přístup. Odborníci doporučují při posuzování zdravotního stavu přijímat BMI jako jedno z více kritérií, ale pokud příliš nevybočuje z mezí, patrně nenutit k dietám. Zkrátka zkuste si vypočítat svůj BMI, ale především se pokuste řídit těmi čtyřmi jednoduchými radami.

Autor je fyzikální chemik

LN, 8.8.2020