16.10.2021 | Svátek má Havel


VĚDA: Co dělá mobil s naším mozkem?

28.2.2011

V místě kousek od antény mobilu, kterým právě hovoříme, se nám aktivují nervové buňky mozku a usilovně pracují. Je na čase vytáhnout proti Českému telekomunikačnímu úřadu?

Představoval bych si následovně: Zástup smutečně oděných protestantů za zvuků funébrmarše napochoduje na Sokolovskou ulici v Praze. Samozřejmě prostředkem, aby zablokoval veškerou dopravu a lidé kolem z toho také něco měli. A samozřejmě před kamerami všech televizí, které by pak odvysílaly reportáž v hlavních večerních zprávách. Pokud se dostaví policie a pokusí se obnovit provoz na dopravní tepně, tím líp. Punc mučedníka v Čechách vždycky zabíral. V čele průvodu by pochodovala čtveřice zdatných mužů, kteří by nesli na ramenou rakev. Její víko by mělo podobu čelního panelu mobilního telefonu s displejem a tlačítky. Funébrmarš by nevyhrávala kutálka, ale linul by se z rakve v podobě vyzvánění mobilního telefonu. Rakev-mobil by protestanti donesli až před Český telekomunikační úřad, kde by sehráli více či méně vtipnou scénku o tom, jak pořád všichni mobilujeme. Nakonec by před televizními kamerami předali zástupci úřadu petici s důrazným požadavkem okamžitého zákazu mobilních telefonů a jejich povinnou ekologickou likvidaci.

Pak by se mohli protestující i s rakví-mobilem přesunout na Malou Stranu a sehrát stejné divadélko i před Poslaneckou sněmovnou nebo Senátem. Tam by pro změnu požadovali, aby byli všichni operátoři mobilních telefonních sítí prohlášeni za zločinecké organizace. Ale to by asi nestálo za to, protože televize už by měly své reportáže natočené a přes půl Prahy by se jejich štáby za takovou „nastavovanou kaší“ nevláčely.

Důvod pro takovou protestní akci je úplně jasný. V prestižním lékařském časopise Journal of the American Medical Association (JAMA) vyšla studie týmu vedeného Norou Volkowovou z US National Institute of Drug Abuse, která mimo jakoukoli pochybnost dokazuje, že elektromagnetické pole vznikající činností mobilního telefonu má významný efekt na aktivitu mozku mobilující osoby.

Nora Volkowová provedla zajímavý pokus. Připnula dobrovolníkům ke každému uchu mobil. Přístroje měly vypnutý zvuk. Když pak dobrovolníkovi na některý z dvojice mobilu zavolala, vystavila účastníka pokusu účinku magnetického pole z mobilu u levého nebo pravého ucha. Dobrovolník neměl nejmenší tušení, zda mu právě někdo volá a na které straně hlavy mu mobil „běží“. Mozek dobrovolníků byl během pokusu sledován prostřednictvím pozitronové emisní tomografie. Přitom se ukázalo, že když mobil „mobiluje“, pak mozek v sousedství jeho antény zvyšuje aktivitu asi o 7 %. Mozek vystavený účinku elektromagnetického pole mobilního telefonu zvýšenou měrou spaluje krevní cukr glukózu. Pracuje se zvýšeným úsilím a čerpá na to energii. Co konkrétně mozek pod vlivem mobilu dělá, není zatím jasné. Také není jasné, jak moc nám to škodí. Není jasné, jestli nám to vůbec nějak škodí. A nelze vyloučit ani možnost, že taková elektromagnetická masáž našemu mozku prospívá. Prostě nevíme.

A právě proto bych očekával, že jako jeden muž a jedna žena povstanou všichni aktivisté, kterým leží na srdci náš prospěch, blaho a zdraví, a před případnými negativními dopady užívání mobilů nás ochrání. Dělají to velmi vehementně v řadě jiných případů, např. požadují zákaz geneticky modifikovaných organismů, atomových elektráren nebo silničních obchvatů měst. A vždycky se ohánějí principem předběžné opatrnosti. Nabádají nás: „Když pořádně nevíte, co to udělá, tak se do toho vůbec nepouštějte!“ Nejsou ale tak zatvrzelí, jak na první pohled vypadají. Jsou ochotni geneticky modifikované organismy nebo úložiště radioaktivního odpadu „skousnout“, až vědci na 101 % dokážou, že ani za 1000 let nebude mít naše konání žádné negativní dopady. Co na tom, že každá činnost s sebou nese nějaké - byť třeba i velmi malé - riziko. Oni chtějí právě v těchto případech stoprocentní záruku nulového rizika. Zároveň se odvolávají na to, že „veřejnost pociťuje oprávněné obavy“.

Jak dokazuje výše uvedený příklad mobilních telefonů, o jejichž případných negativních dopadech na lidské zdraví evidentně ještě stále nevíme vše, jsou veřejnosti rizika celkem ukradená. Rozhodující je, co jí daná činnost či technologie přináší. A u mobilů je přínos celkem evidentní.

V minulém roce riskoval každý, kdo usedl v České republice do auta, celkem reálnou možnost, že se stane jedním z více než sedmi set nebožtíků, kteří přišli na českých silnicích o život. O riziku zranění nemluvě. Přesto jsme všichni s tímto smrtelným rizikem za krkem jezdili ostošest. Technologie a lidské činnosti vůbec nehodnotíme podle toho, jak moc nám škodí, ale podle toho, co všechno nám nabízejí a přinášejí. Vdechování spalin z drti sušených tabákových listů přináší kuřákovi blažený pocit z přívalu nikotinu do organismu a to evidentně spoustě lidí stojí za to, aby riskovali rakovinu plic. Porce tučné klobásy uspokojí naše hypotalamická centra libých pocitů a to milovníkům uzenin stojí za kila nadváhy a rizika obezity, diabetu druhého typu a kardiovaskulárních chorob. Jde o rizika zcela reálná a stoprocentně prokázaná. A většina národa se jich zjevně nebojí. V opačném případě bychom nemohli být obézním národem kuřáků.

A tak je asi namístě trocha té „konzistence“. Buď se budeme chovat racionálně a budeme lidské aktivity a technologie hodnotit reálně poměřením jejich rizik a přínosů. Anebo vždycky vytáhneme z nějakého důvodu nějakou aktivitu či technologii, oženeme se principem předběžné opatrnosti a požadavkem nulového rizika na věčné časy a začneme se domáhat jejich omezení či zákazu.

Pokud vám ještě pořád připadá druhá možnost jako ta správná, pak vás vyzývám: „Vzhůru na Sokolovskou třídu před Český telekomunikační úřad!“ Studie v JAMA vás k tomu opravňuje rozhodně víc, než opravňovala ekologické aktivisty k protestům třeba „studie“ o neplodnosti myší konzumujících geneticky modifikovanou kukuřici, kterou před nějakou dobou halasně šířili Rakušané, aby ji po pár měsících s podstatně menším halasem „odvolali“. A až budete pochodovat před Český telekomunikační úřad, nezapomeňte mobilem zavolat kámošům a známým, ať se připadají. Mně prosím nevolejte, bylo by to marné. Já mobil nemám.

Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.