Martin Rychlík dokládá na serveru Česká pozice, že během šesti let spadla cena za rozklíčování genomu z deseti milionů dolarů na pár tisíc, tedy opět dolarů. Cílem je tisícovka dolarů, k němu je veden výzkumný program, podporovaný mimo jiné i granty. Blíží se tedy doba, kdy se budeme moci geneticky vyšetřit a za dvacet tisíc nám dají nahlédnout – kam vlastně? Do pohádkového sklepení, ve kterém hoří svíčka našeho života?

Důsledky jsou nedozírné. Pokaždé, když polykám nějaké prášky, říkám si, že se blíží doba, kdy se bude na tento druh léčby pohlížet jako na něco barbarského, jako bylo přikládání netopýrů na hlavu. Vpravíme do systému nekonečně složitého balík jakýchsi chemikálií, ten se v zažívacím traktu rozpustí, pronikne do krevního oběhu a tam dělá všechno možné. Něco jako oční chirurgie motykou. Této představě se vymyká homeopatie, ale když ona je zase spíš pavěda než věda! Ale dokud nemáme nic lepšího, používejme to, co máme a nese jakés takés výsledky.

S cenově dostupným luštěním individuálního genomu tahle moje vize oční chirurgie motykou možná má a možná nemá společné prvky. Každé poznání otevírá dvířka do nových a nových neprobádaných komnat a kdo ví, co v nich lékaři naleznou. Jedno je jisté: až se mety jednoho tisíce dolarů za přečtený genom dosáhne a metoda se rozšíří a bude se praktikovat v poliklinice na rohu a ne jenom někde v laboratoři v Ohiu, najde se plno lidí, kteří se vyšetřit nechají. Tím ovšem otevřou tajná dvířka uvnitř sama sebe.

Přečtený genom, je to klíč k lepšímu zdraví a prodloužení života? Podle toho, jak se to vezme. Přečtu si třeba, nebo spíš mi to interpretuje lékař, že mám sklony k tomu či onomu a měl bych se vystříhat toho či onoho a věnovat se něčemu jinému, než se věnuji. To budou otevřená dvířka, něco jako branka k prodloužení života.

Ideální představa je taková: půjdu k lékaři, on mi odebere vzorek, strčí ho do mašiny, ta udělá chrousty chrousty a na tiskárně vytiskne recept. Popadnu ho, odnesu do lékárny a tam mi podle něho namixují pilulky, které mi prodlouží život o patnáct let. Podobně jako to vyprávěl v rádiu ten trenér z posilovny, jak za ním chodí pánové a chtějí poradit pilulku, po které jim narostou svaly, jaké má on sám.

Takže takhle to určitě nebude. Vzorek lékař odebere, mašina udělá chrousty chrousty, načež se nám dostane řady doporučení. Pokud se jimi budeme řídit, zlepšíme si šanci na kvalitnější a delší život. Čímž na tom budeme stejně jako dnes. Každý přece už od malička slýchá mantru „jez do polosyta, pij do polopita a budeš žít dlouhá léta“. Načež se cpeme a přepíjíme, a když hůř, tak hulíme a chlastáme a svíčku života ukrajujeme.

Život je ale zařízen tak, že to dopadne nějak v ose těch krajností. Jisté je, že mašina bude dělat chrousty chroust. Že dostaneme doporučení, abychom dělali něco, co se nám dělat nechce. Ale i pilulky z toho vzejdou a ty pomůžou.

Vždycky to tak dopadne. Odborníci kážou, abychom se necpali, a stejně tloustneme. Přitom se průměrný věk prodlužuje. Díky čisté chemii.

LN, 23.6.2014