Základní vědou, která vysvětluje základy Všehomíra je fyzika. Tu v našem životě pociťujeme, jen když jdeme do kopce nebo když nám něco upadne. Když vystrčíme ruku z rychle jedoucího auta. Obohatila náš život o elektřinu a magnetizmus. Nedokázala by to ovšem bez své dcery – chemie. Ta se zabývá vším, co z hmoty může vzniknout. Nepřebernými druhy molekul sloučenin. Byla už u základů civilizace ve formě metalurgie či keramiky. Umožnila rozvody elektřiny, výrobu čistých přírodních i syntetických léčiv, vydobýt z přírody antibiotika. I to, co získáváme z přírody, musíme zpravidla chemicky zpracovat, dočistit. Dala nám barviva a umělé hmoty. Že s nimi máme teď i problémy není vinou chemie, ale toho, že je nás moc. Potraviny by se nám bez chemie brzy zkazily a špatně by se nám udržovala hygiena. Odívá nás a zajišťuje nám úrodu. Polovodiče a počítače by nebyly, kdyby chemie neuměla připravit superčisté speciální materiály. I kvašení a fermentace je chemie, takže když si vychutnáváte lok piva je i tam. A je toho mnohem víc.

Dnes je snaha v chemii přecházet od reakcí organické chemie k biochemii. Někde to jde, jinde ne. Bohužel rychlost reakcí biochemických je nižší, protože probíhají za mírnějších teplot a tak jsou reaktory objemné a drahé. A také vznikají vedlejší látky.

Chemie se v dnešní době stala otloukánkem a lidé jí připisují kde co. Zatracují jednotlivé prvky jako chlor, brom, rtuť, kadmium, chrom a další i když mnohé z nich jsou pro život nepostradatelné. Paradoxně za to může pokrok jedné z větví chemie – analytické chemie. Ta dnes najde molekulu čehokoliv kdekoliv a tak nás straší, co všechno jíme či dýcháme. A tak vylekaná civilizace sevřela chemii do okovů administrativy. Akce jako REACH, která neuvěřitelně kontroluje každou sloučeninu nebo ERA hodnocení environmentálních rizik, CLP, ESG a další. Tím se musí zabývat v podnicích řada lidí a tak se výrobky zdražují. Částečně se tomu dá bránit velkovýrobou, ale ceny rostou i tak. Navíc chemie potřebuje energie a víte, jak to s nimi teď je.

Všeobecné povědomí o chemii je tristní a to i mezi novináři. Jen tak mohu číst, že při havárii kamionu se na silnici vysypal toxický síran amonný. Ten síran, kterého na pole rozprášíme ročně tisícovky tun jako hnojivo. Ono toxické může být ledacos, včetně léčiv. Je to jen otázka množství. I ta sůl nad zlato. Smrtelná dávka chloridu sodného se u člověka pohybuje mezi 150 až 280 gramů.

Vrcholem kampaně proti chemii je tzv. dekarbonizace. Boj proti prvku, který stvořil a umožnil život. Který je nedílnou součástí všech organizmů a který vydechujeme ve formě nenáviděného oxidu uhličitého, abychom žili.

Chemie si to nechává líbit a ustupuje byrokratickému i zelenému tlaku. Co kdyby ale vstoupila do stávky a přestala vyrábět? Rázem bychom se vrátili do primitivních dob a špendlíčkem kopali. Co vše by rázem nebylo. Dovedete si představit jaký to je rozdíl, když se před sto lety takový továrník Bierhanzl pustil do výroby vlasové kosmetiky a co musí vše absolvovat chemický podnik dnes, chce-li zavést nový výrobek? A to nemluvím o léčivech. To vše musí zákazník zaplatit. A zabere to také mnohem více času i prostředků.

Mám pocit, že dnešní společnost si vůbec libuje v byrokracii a regulaci. Ve všech oblastech. Zesložiťuje se a tak jde vše stále více ztuha a trvá déle. Výstavba, dopravní síť, právní řád. Je to podobné jako když se do soukolí sype postupně písek. Je proto možné, že se natolik zreguluje, až se zadře a zastaví. Už nepůjde nic a to bude mazec. Mám pocit, že tomu nejsme až zas tak daleko.

Z autorova serveru hlubucek.net