Je zřejmé, že badatel se stává ústřední postavou celosvětového boje o přežití, protože se k němu upírají zraky všech těch nešťastníků postižených koronavirem toužících po léku (zatím antivirotikum remdesivir) a zejména po vakcíně, a státy EU už věnovaly téměř půldruhé miliardy eur do vývoje. Výzkumníci hledají a mají právo najít úspěšnou cestu stejně jako se mýlit a po vší práci se ocitnout ve slepé uličce.

Jsou na stejné úrovni hledání jako horolezec prozkoumávající neznámé končiny. Může mít k dispozici pomůcky, mapy, přístroje stejně jako badatel, ale cesta je neprošlapaná a možná mající jen nějaký neurčitý směr bez zaručeného dosažení cíle. O to více buďme k badatelům trpěliví a oceňujme jejich nadšení a zejména poslání, které často přes všechno úsilí končí nezdarem. Stejně jako zemědělci, kteří zasejí a pečlivě se připraví na sklizeň a pak vlivem nepřízně nakonec nesklidí, dostanou od státu podporu, tak by měli i neúspěšní badatelé být chráněni od nepřízně a získat nezbytnou podporu na svoje další přežití. O to více se jeví hrůzostrašným postup, který prosazuje vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), která chce neúspěšný výzkum dokonce trestat. Neúmyslně nezdařený výkon práce byl trestán snad jen v koncentračních táborech a přenesení tohoto přístupu je nepřijatelné třeba jen v pohledu na zemědělce, které budeme třeba trestat za nájezdy přemnožených hrabošů.

Proč k tomu došlo, vyžaduje širší analýzu. Především si musíme uvědomit, že věda se původně vyvíjela v souladu s uměním. Badatel ve své vizi pátral po novém a někdy to i zveřejnil, obdobně jako skladatel komponoval a malíř maloval své představy. Bylo to jeho životní poslání a teprve peněžní společnost přiměla vědce nejen výsledky publikovat, ale i co nejdříve a hlavně co nejčastěji v honbě za financemi nutnými k vlastnímu přežití. Ale pozor, teď se badatelům stejná společnost fakticky mstí za to, že byli donuceni se naučit prodávat svoji práci a své výsledky co nejspočitatelněji publikovat. Tak vznikly IF- impakt faktory časopisů ukazující, kolikrát se ve stejném časopise daný článek cituje. Čím vyšší IF, tím více ceněný časopis a i v něm publikovaný článek. Aby časopis dosáhl vysoké IF, bylo zdlouhavé a bohužel často zkreslené publikacemi, které vykazovaly desítky až stovky spoluautorů. Tlak autorů na publikovatelnost podnítila vznik dalších časopisů a ještě dalších, tzv. predátorských, v kterých instituce často zakazují publikovat z důvodů nezaručené kvality.

Ale uveďme si, že článek ve standardním časopise si vědec přečte v knihovně, která za tuto možnost ale nekřesťansky zaplatí. V predátorském časopise si sám autor sežene finance, aby byl článek obecně dostupný všem třeba na internetu (tzv. open access). Za všechno platí, jen jiným způsobem. V lepších časopisech na místě redaktorů často vládnou čerství absolventi, kteří rozhodují, jestli je nabídnutý článek vhodný k přijetí pro řádné recenzní řízení, nebo jestli ho odmítnout rovnou, protože mají za úkol nepřijmout až 80 % nabízených rukopisů. A tak často rozhodují hlava nehlava. A kam s odmítnutými rukopisy, samozřejmě do časopisů nižší kvality, což ale neznamená nižší vědecké kvality rukopisů. A tak vznikl kolotoč zvaný publikovatelnost a citovatelnost, hodnotící vědu a nikoliv obsah a kvality výroků.

Z toho plyne, že nic není zadarmo, za všechno se dnes platí často netransparentní formou skrytou za řadou ujištění. Věda se tak přeformovala z hledání neznámého ve výzkumu na honbu za výsledky, které jsou sčitatelné a citované, v čemž se především skrývá honba za penězi. ´Publish or perish´ (publikuj, nebo zhyň) kdysi řekl respektovaný badatel Faraday a dnes to platí dvojnásob. V excelu už dlouho existuje seznam ´Journal Update´ přinášející bodové ohodnocení časopisů jiné, než je standardní způsob pomocí impakt faktorů (IF). Prostě dobře placené instituce, které mají za úkol vytvořit nové hodnocení vědy, musí vykazovat výsledky, a tak hledají a hledají jak vyzrát na ty zatracené badatele, které dříve přímo donutily tak hodně publikovat!

K tomu slouží vědecké databáze, kterých existují desítky, o čemž svědčí přehledy na internetu. Nejznámější (multidisciplinární) jsou Scopus, Web of Science (WOS), ScienceDirect nebo biomedicínské PubMed. V žádném přehledu databází se ale nevyskytuje databáze FORD, dnes preferovaná a zabudovaná do nového hodnocení známého pod M17+, ale tato zvláštní databáze je dohledatelná jen po značném úsilí. Ale co k tomu vedlo. Začněme u nezbytné statistiky a třeba letní školy Robust 2018, kde prof. Municha z CERGE, jeden z tvůrců současné metodologie hodnocení vědy, se ani neobtěžoval přijet a místo něho prezentoval jeho obrázky prof. Hanousek, který účastníky svými názory na hodnocení vědy nejen vystrašil, ale přímo znechutil. Nyní ho vidíme jako člena NERVu, který bude vládě radit co a jak po pandemii.

A můžeme pokračovat s výsledkem, že hodnocení vědy se odtrhlo od normálního života vědy, protože to vykonávají dobře placení byrokrati, zasloužilí ´postvědátorští papaláši´, kteří s vědou ztratili kontakt. A tak místo používaných vědeckých ukazatelů, byť neúplných, se objevila spíše osobní stanoviska, jak to kdysi bylo efektivní v době proklínaného bolševika.

V návaznosti se tak dnes prosadilo měřítko vědy, které je založeno na postavení vybraného časopisu v rámci daného oboru, a to v databázích FORD a WOS, což je vyjádřeno příslušným ´kvartilem´ značeným od Q1 po Q4. Pro každý obor se bibliometrickým ukazatelem stal ´Article Influence Score´ (AIS), který je stanoven na základě průměrného počtu citací článku uveřejněného v daném časopise za posledních 5 let a na rozdíl od jiných ukazatelů (IF) bere v úvahu také kvalitu (jak?) těchto citací (podle čeho?). V kvalitním pásmu Q1 je 10 % „nejlepších“ časopisů v oboru, u dvojky je to 25 %, zatímco u čtyřky se už jedná o 25 % nejhorších. Organizace či badatel dostane odměnu jen za články v Q1 a méně za Q2, zatímco za Q3 nedostane nic. V Q4 už ztrácí nejen potřebné hodnotitelské body, ale i peníze - jinými slovy bude za svoji badatelskou práci penalizován! Ne - opravdu si nedělám legraci! Trestat za práci byť neúmyslně udělanou špatně se snad dělo jen v koncentračních táborech.

Zdá se, že se věda zbláznila, lépe řečeno zpolitizovala do té míry, že dobré mravy zde přestaly platit a hodnotitelé jaksi ztratili hlavu. Co to bude znamenat: obyčejný badatel svoji publikaci do lepšího časopisu nedostane, pokud tam nebude mít známého (klasický rozvoj korupce). Časopisy řádu Q4 budou mít zastavenou možnost růstu, atd. A jaký bude výsledek: badatel si jistě najde lépe placené místo u pokladny v supermarketu - virus nevirus! Kupředu, levá ...?!?

Tento způsob hodnocení, často nazývaný obecnými uživateli jako ´paskvil´, se stal předmětem nesouhlasu širší vědecké veřejnosti, jak významných osobností, tak třeba konference rektorů, protože v řadě významných oborů se lepší časopisy ve vyšší kategorii Q2 prostě nenacházejí, a tak vlastně nutí profesionály publikovat v tzv. lepších časopisech, které ale profesně z daného oboru nikdo nečte. Takový přístup naprosto znemožňujíce badatelský růst a skutkově přímo nutí badatele, aby se zřekli své často výhledově dobré specializace a vrhli se na módní obory - to ale přeci není poslání vědy! Jak přinutit postgraduály publikovat tam, kam se neprotlačí, a jak donutit Q4 posunout se o patro výš, atd. Zdá se, že se pobouřil kde kdo, ale iniciátory to nezajímá, svoji úřednickou práci odvedli a zaplaceno dostali, tak co…

Už v dopis reprezentantů Ministerstva průmyslu určenému předsedovi RVVI dr. Bělobrádkovi ze dne 3/2/2014 se píše o diskvalifikační neuznání RIV bodů při publikaci výsledků v recenzovaných, byť neimputovaných časopisech, a zejména o despektu k řadovým badatelům, kterým se nedostalo žádného vysvětlení logiky nového hodnocení a důvodů, které k tomu vedly. Proč došlo k vyvyšování určitých oborů, proč byl schválen rozsáhlý seznam titulů, ale pro uznání publicity jen některých oblastí, atd. Realita je bohužel taková, že ty spousty článků, knih a vynálezů hodnotí mechanicky nějací roboti především na základě formálních pravidel a ne podle potřebného obsahu, a navržené postupy ke zkvalitnění výsledků nepovedou, naopak povzbudí nárůst byrokracie. A těch pár lidí, co tam funguje, je zřejmě zaplaveno věcmi, kterým ani při nejlepší vůli nerozumí, ani nemohou rozumět, a tak vznikají soubory slov jen proto, aby byly soubory slov vznikly…

A hledání renovace je stejné jako práce s větrnými mlýny!

Související literatura:

*J. Šesták: Člověk a věda. Chemické Listy 104: 267-292 (2010)
* J. Šesták: K čemu je termodynamika: http://neviditelnypes.lidovky.cz/rozhovor-k-cemu-je-termodynamika-d47-/p_veda.aspx?c=A181008_171206_p_veda_wag
* Hodnocení publikačních výstupů: přechod od kvantity ke kvalitě (Rada pro výzkum, vývoja inovace dle vládou schválené metodiky 2018): https://www.vsb.cz/cs/detail-novinky?reportId=38126
* Hodnocení výzkumných organizací a hodnocení programů účelové podpory výzkumu, vývoje a inovací dle Metodiky M17+: https://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=799796 a typy hodnocení:https://hodnoceni18.rvvi.cz/www/nebiblio
* J. Málek: Bibliometrická analýza publikační aktivity výzkumných organizací. Chem List- (Bulletin) 112 (2018)
* J. Adams: Bibliometrics: the citation game, Nature 510, 470–1 (2014)
* J. Fiala., J. Šesták: Reflections on how to evaluate the professional value of scientific papers and their corresponding citations, Scientometrics, 112; 697-709 (2017)
* A.T. Balaban:Positive and negative aspects of citation indices and journal impact factors, Scientometrics 92, 241–247 (2012)
* O. Mahian: Is there fame bias in editorial choice? Nature 519, 414 (2015)
* D. K. Sahu: Small journal vs. high impact journal: dilemma of a new author. Indian J Pharmacol. 41: 95–6 (2009)
* Editorial, Impact beyond citations. Nat Biomed Eng 2: 2 (2018)
* E. Mcnulty: How FORD uses data science: past, present and future. (November 18, 2014): https://dataconomy.com/2014/11/how-ford-uses-data-science-past-present-and-future/
Kam kráčíš metodiko: https://www.evropskyvyzkum.cz/cs/storage/27b86d65a8f350754cbb5bec57e65ca735fce848?uid=27b86d65a8f350754cbb5bec57e65ca735fce848
Přepracujme hodnocení výzkumu: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/AVO-Pane-premiere-prepracujme-Metodiku-hodnoceni-vyzkumu-279807
* Národní ekonomické rady vlády (NERV): Pro větší konkurenceschopnost ČR zlepšeme infrastrukturu, instituce a inovace: https://www.vlada.cz/cz/ppov/ekonomicka-rada/aktualne/nerv-pro-vetsi-konkurenceschopnost-cr-zlepseme-infrastrukturu--instituce-a-inovace-82537/
* C. B. Johnson: Don Quixote: The Quest for Modern Fiction. Twayne Publishers (1990)

  Emeritus, čestný občan a dr.h.c.