Kolik bychom byli ochotni zaplatit, abychom žili o den déle? Korunu, tisíc, milion? Někde je zcela určitě hranice, za kterou by nám jeden den na tomto světě určitě nestál. Zatímco prodloužení života se nedá koupit ani za miliardy, zkracování života vyjde podstatně levnější a prostředky k němu se nabízejí doslova na každém rohu. Evropský kuřák dá za každou krabičku cigaret zhruba tři až čtyři eura. Taková je cena dalšího hřebíku do jeho rakve. Španělské vědce napadlo dát do rovnic zkrácení lidského života vyvolaného kouřením a cenu, na jakou si kuřáci cení svůj život. Výsledky byly zajímavé.
Cena života vyjádřená v penězích vypadá na první pohled absurdně, ba přímo nehumánně. Jenže každý z nás s životem kalkuluje jako hokynář. Nechce se vám utrácet za cyklistickou přílbu a jezdíte na kole? Pak lze cenu, jakou připisujete svému životu, odhadnout z ceny cyklistické přílby a pravděpodobnosti, s jakou se cyklista s nechráněnou hlavou zabije při jízdě na kole. Stejně tak lze usuzovat na cenu života i ze sumy, jakou bychom někomu přiznali jako přiměřenou kompenzaci za přestěhování z beskydské hájenky do činžáku u Nuselského mostu, protože je jasné, že změna v kvalitě vzduchu, který bude po přestěhování do centra Prahy dýchat, nezůstane bez následků.
Naivní laik by možná propadl dojmu, že si nekuřák si cení svého života víc než kuřák. Jenže opak je pravdou. Španělští lékaři zjistili, že kuřáci z Pyrenejského poloostrova si svého života cení na 3,78 milionu eur. Nekuřáci jsou „lacinější“ – život si cení na 2,91 milionu eur. Když pak bafalům rozpočítáme „cenu života“ na balíčky cigaret, kterými si z dnů na tomto světě ukrajují, vyjde nám 107 euro na balíček v případě, že je kuřákem muž, a 75 euro na balíček, pokud z cigaret potahuje žena.
K čemu je nám takový údaj dobrý?
„Odhad ceny předčasné smrti připadající na vykouření jednoho balíčku cigaret je klíčový moment pro ekonomickou bilanci všech opatření, jež si kladou za cíl omezit kouření,“ tvrdí autoři studie zveřejněné v lékařském časopise Revista de Salud Pública.
Autoři studie zpochybňují zavedenou představu, podle které se kuřáci svobodně rozhodují pro kouření po zvážení všech pro a proti. Španělští lékaři jsou přesvědčeni, že kuřákovi brání v takové racionální kalkulaci závislost na nikotinu. Touží po cigaretě, i když cena, jakou za její vykouření zaplatí ve formě ztraceného života, je pro něj za jiných okolností zcela nepřijatelná.
A tak se nabízí otázka, zda by nebylo záhodno „narovnat ceny“ cigaret a zrušit jejich „dotace“. Možná by byla krabička cigaret za 75 či 107 euro účinnější prevencí kouření, než pofiderní vzkaz od ministra zdravotnictví. Zvláště když u nás může na tomto hojně obměňovaném postu občas usednout i vyznavač dýmu vzniklého spalování drti sušeného listí tabáku virginského.
Zřejmě by nebylo možné diferencovat cenu podle pohlaví, i když by to bylo z ryze ekonomicko-matematického hlediska bylo spravedlivé. Jenže to by pak do trafik chodily jen ženy a nakupovaly by cigarety po 75 euro, aby je obratem prodaly příslušníkům silnějšího pohlaví za 90. A ještě by přitom na sebe s trafikantkami spiklenecky mrkaly. Museli bychom stanovit jednotnou cenu a sto euro se zdá jako pěkná, kulaťoučká suma. Cigarety by se tak rázem staly lákavějším artiklem než sluneční elektrárny v Česku. Pěstitelé tabáku, výrobci cigaret a v neposlední řadě i státní kasa by se ale z takového příjmu asi dlouho netěšili. Není pochyb, že by okamžitě rozkvetl černý trh, podloudnictví, daňové úniky, praní špinavých peněz a vše, co k tomu patří. Zvláště když by kontroloři, celníci, policisté a mnozí další rádi přimhouřili oko – za karton cigaret. Brzy bychom si připadali jako ve filmu „Tři veteráni“, kde se uplácelo „krabičkou s velbloudem“.
Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora