Anonymní pastevec sobů (pro pastevce sobů by se hodilo slovo „reindeerboy“) objevil nedaleko řeky Juribej v jamajsko-něnecké autonomní oblasti zmrzlou mrtvolku mláděte mamuta. Zvíře přišlo o život před deseti tisíci lety. Vědci, nejdříve ruští, po nich přijdou na řadu japonští, mají teď příležitost zkoumat vyhynulého živočicha všemi prostředky, jež poskytuje soudobá technika. Takže dosti řečí a přejděme k věci: Kdy se dočkáme živého mamuta?

Ta otázka je na pořadu dne. O klonování se v novinách píše tak často, že čtenář nabyl dojmu, že jde o operaci tak jednoduchou jako trvalá ondulace. Je to jen otázka přenosu genetické informace. Anonymní reindeerboy vyšťoural z věčně zmrzlé půdy padesát kilo takových informací, zbytek by tedy měla být pouhá rutina.

Není. Nicméně experiment se dříve či později někomu podaří. Bude to pravděpodobně vědecký tým, nikoli jednotlivec. Mohli bychom si tipovat, ve které části světa bude ten tým působit. Být to v devatenáctém a na začátku dvacátého století, byl by to pravděpodobně tým anglický nebo německý. Poté, co Evropa spáchala v první půli dvacátého století civilizační sebevraždu, šanci by měly Spojené státy. Ty teď na civilizační sebevraždě úspěšně pracují, takže bych tipoval spíš nějakou asijskou zemi. Že by přece jen Japonsko? Nebo Jižní Korea, Čína, Malajsie? V Jižní Koreji už funguje instituce, která vám za (velké) peníze naklonuje uhynulé domácí zvíře, oblíbeného psa nebo kočku. Třeba právě tahle firma se ujme úkolu naklonovat mamuta. Soukromé firmy urychlily proces čtení genetického kódu člověka. Je pravděpodobné, že pokud se klonování mamuta podaří, bude to dílo soukromého sektoru.

Už proto, že se věda v některých ohledech podobá sportu. Také v ní existuje soupeření. Prvenství a s ním spojená prestiž je hnacím motorem vědeckého pokroku. Šéf týmu „Mamut“ bude za několik týdnů populárnější než osmnáctiletá hvězda z televizního seriálu o plavčících v mořských lázních. No a samozřejmě s tím souvisí státní podpora a soukromé granty.

Vidina slávy může vést i do slepé uličky. Třeba se dočkáme chlupatého slona, který bude prohlášen za naklonovaného mamuta. O humbuky a podvody není nouze ani ve vědě a sázka je příliš vysoká, aby neznamenala pokušení. Vždyť naši současní sloni mají taky do určité míry jakési ochlupení. Třeba by podpora té či oné žlázy vedla k žádoucímu efektu.

V těchto úvahách vedených nad deset tisíc let starou mrtvolkou nesmíme zapomenout na to podstatné - na tvora, který se narodí, i na tvora, který ho porodí, tedy sloní matku. Bude se těšit na sloní robátko a on se jí narodí mamutek. Narozený mamutek bude jediný na celém světě. Jeho nejbližší příbuzný bude čtyři tisíce let mrtev. Spisovatel Vladimír Babula vydal v padesátých létech fantastický román Signály z vesmíru. Tam popisuje krušného muže jménem Severson, který zůstal zamrzlý v ledu a byl rozmražen až ve skvělé komunistické budoucnosti. Naklonovaný mamut samozřejmě nebude na duševní úrovni zmrzlého, a poté rozmrzlého polárníka, nicméně pocit osamělosti není cizí ani zvířatům. Mamutek zde bude sám čekat na příchod dalšího mamutího kamaráda a ten přijde jenom, pokud se mediálnímu humbuku podaří sehnat dostatečně vysoký obnos. Věřme, že to nebude trvat tak dlouho, jako to ještě bude trvat nám, než se toho prvního mamutka dočkáme.

LN, 22.7.2007