Jaromír Drábek (předseda Mezinárodní obchodní komory – pozn.red.) se v příspěvku Škrty v Akademii vědu obohatí (HN 16.7.) v několika věcech mýlí.

1) Především od likvidace Akademie věd ČR očekává – aniž vysvětluje, jak k tomu při pohledu zvenčí došel – zefektivnění vědy. Ve skutečnosti Akademie je v oblasti naší vědy institucí s nejjednodušší organizační strukturou. Peníze z kapitoly státního rozpočtu dostává přímo, o jejich rozdělení rozhoduje (podle návrhu akademické exekutivy – Akademické rady) celoakademický sněm a peníze pak jdou – velmi rychle! – ve stanovené výši přímo do rozpočtů vědeckých ústavů a jejich týmů. V porovnání s vysokoškolským výzkumem založeným na práci „ústavů“, tj. kateder (přesněji často jen jejich jednotlivých pracovníků) odpadají mezičlánky ministerstva a jeho odborů, školních rektorátů, děkanátů, všemožných rad a kolegií s jejich (pochopitelnými) parciálními zájmy atd. Minimalizuje se tak odčerpávání části peněz na nejrůznější režijní náklady a odpadá nebezpečí zneužití těchto peněz na věci netýkající se vědy.

2) Platforma zajišťující inspirativní setkávání vědeckých kapacit z nejrůznějších vědních oborů už existuje: Učená společnost ČR. Bude-li vytvořena jakákoli její paralela, pouze její činnost duplikuje; na to je škoda peněz. Někde ve světě (např. v Austrálii) sice tyto sbory učenců dostávají navíc peníze na podporu vědeckých projektů. K financování dobrých nápadů však již u nás slouží grantové agentury. Drábkův návrh tedy paradoxně znamená další byrokratizaci vědy.

3) Má-li výzkum probíhat tam, kde se budoucí vědci připravují, pak nejpřirozenější to je v kvalitních laboratořích ústavů Akademie. Bohužel, právě tyto ústavy byly před léty nešťastným politickým rozhodnutím zbaveny práva vychovávat vědecký dorost, přestože vysokoškolský provoz se orientuje primárně na výuku a není, ani nemůže být schopen plně pokrýt řešení velkých výzkumných úkolů; dnes se toto mizerné rozhodnutí musí složitě obcházet, aby se student k většímu výzkumu v Akademii vůbec dostal. I na to Akademie „utrácí“ peníze; že zaskakuje za vysoké školy, je zřejmé. Po zrušení Akademie to nebude lepší (viz bod 1).

4) Akademický výzkum je prokazatelně efektivní a funkční (to je konstatování, nikoli trumfování, kdo je lepší!). Něco takového rozumný člověk nikdy nemění – staří Římané to formulovali jako zásadu Quieta non movere. Škoda, že vláda neumí latinsky. Možná však umí rusky, pak si jistě vzpomene na knížete Potěmkina. Stačí, když se podívá na financování vědy z jiných rozpočtových kapitol. Tam nejlépe z celé „vědy“ prosperují tzv. montovny...