Už dlouho nebylo nic pořádného vynalezeno. Když řeknu pořádného, tak myslím pořádného. Něco jako žárovka. Letadlo. Rádio. Suchý zip. To poslední je chabý pokus o vtip naznačující, že výčet by byl dlouhý a pravděpodobně by končil někde u polovodičů a u nepřehledné záplavy polovodičových aplikací. I tenhle článek píšu na počítači, polovodičové aplikaci.

Je už všechno vynalezeno? Podle tradice navrhl v roce 1832 ředitel patentového úřadu ve Washingtonu, aby jeho úřad byl zrušen, protože vše již bylo vynalezeno a nic nového nelze objevit. Je to výrok velmi pravděpodobně apokryfický, jelikož odporuje základnímu přírodnímu zákonu, totiž Parkinsonovu zákonu: až jednou skutečně bude vše vynalezeno a nebude co vynalézat a patentovat, úředníci patentových úřadů se postarají o ten správný rozmach patentového úřednictví. Vím, co by vynalezeno být mělo.

Ze všeho technického, co děláme, děláme nejhůř a nejméně efektivně ukládání energie. Dovedeme ji vyrobit. Nejlepší z mnoha hledisek, včetně ekologického, je samozřejmě jaderná energetika a čekáme na zrození její dcery, termojaderné energetiky. Ale i kdyby nakrásně začaly tokamaky fungovat tak, jak se od nich čekalo už před padesáti lety, na druhé straně drátů bude zase jen spotřeba. Bylo by dobré, kdyby tam mohly být spižírny. Pak by dostala nový smysl i malá energetika: větrné generátory, fotovoltaické články, malé vodní elektrárny. Dočkáme se toho?

Stojím na útesu, dívám se do dálky a vyhlížím na zamlženém obzoru bílou plachtu připlouvající novinky. Sleduji rozhlasové zpravodajství stylu „malé velké zprávy“. Dozvídám se třeba, že „vědci objevili bezprostřední vztah mezi čepicí a rýmou; nošení čepice výrazně snižuje onemocnění rýmou a naopak, šedesát pět procent kýchajících chodilo v týdnu před onemocněním bez čepice“. Vynoří se objev z klubka rádiových vln? V roce 1986 nastal humbuk kolem supravodivosti za „skoro“ pokojové teploty a od té doby se pozornost soustřeďuje na modifikované diamanty jako kandidáty na titul „materiál jednadvacátého století“. Vynález století, nebo omyl?

Nevím a vyhlížím dál.

Minulý týden otevřelo Středisko vědy při Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého webovou stránku www.projektmedved.eu. A tam čtu, že se v Brně v Energetickém ústavu Fakulty strojního inženýrství VUT zabývají „lifterem“. Je to zařízení, které se z dosud ne zcela vysvětlených příčin vznáší, když je připojeno na zdroj elektrického napětí. Zařízení je už čtyřicet let patentováno, dozvídáme se. Je zajímavé, že se tímto jevem zabývají spíše amatérští nadšenci než vědci na ústavech a univerzitách, píše se v článku. Nadšeně poskakuji na útesu. V mých románech popisuji „gravo“, dopravní prostředek budoucnosti. Že by dnešní lifter byl moje gravo v budoucnosti? Že by se vynález jednadvacátého století vyklubal z vejce, které se omylem zakutálelo pod ústřední topení, zatímco se kvočna planě natřásala na prázdném pelechu vystlaném dotacemi? Je to příliš krásné, aby to byla pravda. Přesto se chystám do Brna, abych se na lifter podíval. V Brně jsem viděl roboty hrát fotbal, proč bych tam nespatřil svoje gravo?

A kochám se představou, že si jednou, až polezete do gravotaxíku, třeba vzpomenete: jo, o gravu jsem kdysi četl v jednom článečku od Neffa.

LN, 26.3.2007