Titulní otázka je sice adresována běžnému člověku, který se vědou nezabývá. Týká se ale samozřejmě i badatelů. Ti sice mají prostudovaný svůj obor, sotva ovšem můžeme očekávat, že by do hloubky rozuměli i těm dalším.

Média nás přitom denně zásobují čerstvými poznatky. Jak se v tom vyznat? Otepluje se v důsledku lidské činnosti, nebo se naše planeta zahřívá, jako to už činila před dávnými věky, aby se pak obrátila do doby ledové? Mají pravdu „klimatičtí alarmisté“, nebo ti, kdo soudí na druhou z možností? (Mimochodem, označení alarmisté jen připomíná, jak špatně jsme na tom se schopností vést diskusi).

Jiný příklad. Máme budovat jaderné elektrárny? Hlasy pro tvrdí, že je to spolehlivý zdroj energie, čemuž věřím, a prý spolehlivý. Doufejme. Odpůrci připomínají vysoké náklady na jejich stavbu a provoz. A pak je tu ještě ono nerudovské „kam s ním“? S radioaktivním odpadem. Pokud se o něm objeví zmínka, pak zpravidla v souvislosti s tím, že některá obec odmítla zbudování jeho úložiště. Připomínka, na jak dlouho se musí vyhořelé palivo bezpečně uložit, většinou chybí. Jsou to stovky let, nebo tisíce? Jak patrno, nejspíše nevíme – názory odborníků se rozcházejí. Kdybych měl hlasovat, ani ne v referendu, ale v pouhé anketě – jste pro jaderné elektrárny? Dal bych přednost odpovědi „nevím“, pokud by byla v nabídce.

Už před pár desítkami let se názory občanů na vědecké otázky zabývali dva američtí odborníci – použili v této souvislosti termín „vědecká gramotnost“. Pokoušeli se ji definovat jako průměrnou vzdělanost ve vědách, která by umožnila dotyčné osobě orientovat se alespoň v základech různých odvětví. Mimo jiné právě třeba v souvislosti s rozhodováním ve volbách, když dojde na tu vzácnost, že se některý z kandidátů pustí do rozboru vědeckých problémů. Zmíněná gramotnost je ošidná už tím, že ani nevíme, jak popsat průměrného vzdělaného občana. Není divu, že myšlenka pohasla ještě rychleji, než se jí podařilo zazářit. Je obtížné, skoro nemožné, najít větší skupinu, aby odpovídala představě průměrné gramotnosti ve vědě, když s tím mají potíž i badatelé sami.

Informační zdroje nás zahlcují lavinou zpráv „ze světa vědy“, takže ten průměrný občan amerických vědců patří spíš do říše snů. Snáze bychom našli skupinu vodníků, hejkalů či rusalek a jim podobných bytostí. Zkusme to tedy jinak. Odnášíme si něco z té záplavy informací? Myslím tím poučení. Napadlo mne téma poslední doby – sucho. Na tom se všichni, nebo snad skoro všichni shodují. Studny vysychají, cestou z Prahy jsem z autobusu viděl na poli traktor v obrovském mračnu prachu. Informací, i zkušeností, je čím dál víc. Co ale dál? Nedávno jsem se bavil se známým a sucho přišlo na přetřes. Situaci charakterizoval dosti expresivně – je to „průser“. Souhlasil jsem. Uvidíme ale, až přijde léto, kolik bazénů na vsích zase vyroste...

Autor je fyzikální chemik

LN, 18.5.2019