Nedávno jsem obdržel dokumentární film, pořad uvedený televizí ČT 2, záznam prestižní soutěže USA a tehdy Sovětského svazu o prvenství přistání na Měsíci, k níž došlo krátce po vesmírném obletu Země Jurijem Gagarinem. Záznam obsahuje nejedno jméno význačných odborníků závodu se plně věnujících. Protože jsem si nedělal tehdy poznámky, neuvádím je, což na podstatě této úvahy vlastně nic nemění.

Dost dlouho se zdálo, že Sověti mají veliký náskok a reálnou naději vytouženého vesmírného prvenství dosáhnout. Ale po zvolení JFK prezidentem USA se americký program rozjel na plné obrátky. Netrvalo dlouho a náskok SSSR se začal zmenšovat. V té době se právě tam vytvořily dvě skupiny ne spolupracující, ale konkurenční. Pak ten odborník, jehož skupina byla úspěšnější, při operaci celkem běžné zemřel. Krátce nato sovětští hodnostáři a odborníci shledávali, že náskok se valem zmenšuje. Došlo k několika neúspěchům na obou stranách, až konečně v červenci 1969 Aldrin a Armstrong na Měsíci jako první lidé přistáli. Sověti další soutěž vzdali.

Tento kratičký souhrn událostí ale není účelem mého povídání.

Dokument s velikou zevrubností ukázal postup výroby, detaily těch neuvěřitelných vesmírných korábů. I laik si snadno domyslí, jaké sumy dolarů a rublů musely být vydány na vývoj těch korábů a jejich vlastní výrobu. Kdybych se po tom pídil, možná, že na vševědoucí wikipedii bych informace získal.

O tom, že tento závod dvou světových velmocí toho času byl v podstatě nejen prestižní po stránce vysoké technologie, ale hlavně politickou záležitostí, není pochyb. Stejně tak ale ukázal, co vše dokáže lidská inteligence a cílevědomost.

Pojednou však, ale hlavně poté, když program skončil, mne napadla úvaha a myšlenka, jež je z hlediska moderního člověka a jeho trvajícího usilování o poznání věcí dosud nepoznaných, o dobytí nových a stále pozoruhodnějších met a cílů, doslova kacířská.

Ač jak odborníky sděleno, vedlejším produktem těchto raketových programů snad jsou novější technologie, využití v medicině a jinde. Je to jistě tak, ale v těch věcech neodboník mohu jen takové informace přijmout jako fakta. Možná však, že tento praktický důsledek, vyjádřen v penězích, je jen menší částí celkových nákladů na tyto vesmírné programy. Je to jen chiméra a bláhová naděje, že investované miliardy do těchto závodů o dobytí Měsíce byly-li by vynaloženy na likvidaci chorob jako rakovina a jiných, že dnes by jich lidstvo bylo zbaveno? Ale ani to mi nestačilo a napadlo mne, jak by svět vypadal, kdyby se učenci spokojili jen se zákony Izáka Newtona a s jejich aplikací, kdyby se Albert Einstein věnoval hře na housle místo svým teoriím relativity a lidé by se spokojili s běžnou relativitou kupř. co do rychlosti plynutí času za různých okolností, bohatsví a pod. Ostatně kdosi pravil, že vlastně všechno dění je relativní. A z jedné myšlenky odvíjí se další... kdyby tomu tak bylo, nedošlo by k aplikaci ve formě atomové a později vodíkové bomby a k známým následkům... a možná, že dneska by se ten idiot Kim Čong-un místo štěpení atomu snažil, aby jeho početní spoluobčané měli co jíst a dostatek oblečení.

Jak ale historie sděluje, dojde bohužel čas od času ke zrození nebezpečného blba, který běh světa děsivě poznamená. Děje se tak se souhlasem a požehnáním Boha, nebo tak daleko jeho moc nesahá... což pak by bylo dokonalé popření jeho existence.

Je to ale ona nevyčerpatelná a mnohdy zhoubná touha člověka stát se vševědoucím pánem nejen světa, která trvá po věky, ale i vesmíru - jak se právě ve druhé půli dvacátého století ukázalo s dalším vývojem techniky a technologie a v čem nadále se pokračuje.

A je to právě ta nezkrotná touha vědět, poznávat a dobývat, která pak svými výsledky v tak mnohém usnadňuje lidský život, objevuje stále nové a nové záhady a dosavadní tajemství; za to platí obavami způsobenými negativní stránkou oné neuvěřitelné inteligence, působící paradoxně na obou stranách: dobré i děsivé. Kdysi nepředstavitelné divy dnešní techniky a technologie… lidstvo snad osvobozené od zhoubných nemocí a…. nebezpečný pošetilec Kim vodíkovou bombou vyhrožující světu!

Současně jsem si ale připomněl pana učitele Lacinu, který nám ve čtvrté třídě obecné vykládal, že války jsou nevyhnutelné, byly a budou. K těm mnoha milionům obětí války a pak zločinnosti Hitlerovy, Stalinovy, Maovy, Pol Potovy, Idy Aminovy a dalších ďáblů v podobě člověka nepřibyly by sice oběti Hirošimy a Nagasaki, ale také miliony uzdravených, a když k tomu bylo by už i to ušetřených miliard nespotřebovaných na ty vesmírné závody. K výsledku jakkoli jen teoretickému už se nejspíš nedopídí ani ten nejskvělejší počítač za předpokladu, že sestaven by byl potřebný program.

Nechť laskavý čtenář rozhodne, zda shora napsané je dokonalý blábol anebo… a tu dochází na ono magické slůvko kdyby …

Douška: nijak nepochybuji o tom, že podobné závody se už připravují, nebo snad už jsou v plném proudu, tentokrát s cílem Mars …