K výročí prvního vstupu člověka na měsíc před 40 lety (20.7.) bude jistě napsáno hodně zasvěcených komentářů. Když jsme toho časného rána sledovali černobílé obrazovky, byla to směsice napětí, obdivu a hlavně radosti, že Amíci předběhli do té doby suverénní Sověty. Bylo to takové pofoukání za okupaci, za všechen ten vztek a zklamání, za ponížení a ztracenou naději na lidštější uspořádání společnosti. Neil Amstrong jakoby přinášel víru, že se nařvaným kremelským bojarům snad přece jen nepovede všechno.

Ve mně však tehdy i dnes stále leží stín z jiného pohledu. Raketu Saturn zkonstruoval von Braun, tvůrce raket V2. které v Antverpách, v Londýně i jinde zabily snad 25 tisíc lidí. Těch asi 12 tisíc raket válku rozhodnout nemohlo, jen šířily strach a utrpení podle staré zkušenosti, že když svině dodělává, nejvíc kolem sebe kope. Nikdo mi nevymluví, že hlavní konstruktér nevěděl, za jakých podmínek se díly raket vyrábějí. Že je dělají za otřesných podmínek novodobí otroci v podzemí a tisíce z nich to zaplatilo smrtí z vyčerpání a nelidského zacházení. Možná to u něj byl vztek za spojenecké nálety a ničení německých měst, jako by právě nálety Luftwafe na anglická města nezasely vítr.

Sami spojenečtí letečtí experti se vyjádřili, jaké to vlastně bylo štěstí, že nacisti vyráběli rakety. Pokud by totiž výrobní kapacitu využili k výrobě tryskových stíhaček Me 262, mohli spojencům nadělat mnohem větší starosti. Nechce se ani domyslet, jaký význam by měly V2, pokud by Němci získali atomovou pumu.

No a je tu otázka:Jak to, že technik s vysokou inteligencí nedokáže poznat, komu dává do rukou takovou zbraň a čemu a komu poskytuje své schopnosti? Člověk by řekl, že v polovině roku 1944 už muselo být každému jen trochu myslícímu Němci jasné, jaký bude konec, zvláště měl-li takové postavení a informace jako von Braun. Přece se mohl, podle českého zvyku, „hodit marod“, mohl protahovat vývoj, některá řešení si mohl nechat v hlavě. Ne, byl posedlý technikou, ctižádostí, zblbnutý propagandou stejně jako ten poslední knecht a dobrovolně si nasadil klapky inteligentního omezence. Nebyl sám, nebyl a asi ani nebude poslední geniální mozek, který to postihlo. Masivní propaganda dokáže divy, sami o tom víme své, ale také víme, že se ani průměrně uvažující člověk nemusí ušpinit víc, než chce. Že je možné si zachovat důstojnost a zdravý rozum, pokud se nenechám zlákat touhou po moci nebo kariéře. Vymývání mozků má své hranice a předcházejí mu určité signály. Nejprve sliby pořádku a všeho možného, pak likvidace opozice, zavedení cenzury a šíření jediné „pravdy“. Také ovládnutí armády a policie, které, když nepodléhají kontrole demokratických institucí, si začnou podřizovat celý státní systém. A tyto signály by měly včas varovat!

Před těmi čtyřiceti lety začala znormalizovaná KSČ s přípravou prověrek, vydala šílený pamflet Poučení z krizového vývoje, kde převrátila na hlavu všechno, co uvítala většina lidí. Naivně jsme si tehdy říkali, že přece po tom všem, co vyšlo najevo, už nám nemůžou tak lhát. Byli jsme mladí a nezkušení a mýlili jsme se velice, ve lhaní překonala KSČ všechna očekávání. Začaly prověrky úředníků i učitelů, straníci se rozdělili na pomýlené, kované a ty čestnější - ti vypadli. My ostatní podobně, někteří jsme oblékli montérky a šli zpátky k řemeslu nebo i k lopatě, protože jsme nemohli strávit přejmenování okupace na bratrskou pomoc. Karieristé dostali zelenou, marasmus a stagnace mohly začít. V té době jsme na tom ekonomicky byli asi jako Rakušané, šilink byl za 50 haléřů. Jenže stačilo 20 let a zmizeli nám za obzorem. Říká se, že každé zlo může být k něčemu dobré. To naše srpnové trauma nakonec přispělo k pádu „říše zla“, když otevřelo oči i naivním fandům socialistického experimentu všude ve světě. Nemusí být každý zrovna hrdina, ale také by neměl být onuce. Bohužel, dost těchto normalizačních pomocníků zla zase působí v politice, nejvíc v obou stranách na levici. Nezapřou se, touha po prebendách a po moci je věčná, ale neměla by vyhrát jako tehdy.

Toto všechno člověku projde hlavou při vzpomenutí na tu dobu. Ten von Braun nakonec pomohl dobré věci, přesto nejde zapomenout na ty tisíce obětí jeho V2.