Děti jsou nevyčerpatelnou studnicí inspirace. Dokážou se na některé věci s naprostou přirozeností podívat způsobem, jakým to nás, poznamenané vzděláním a ustálenými zvyky, ani nenapadne. Nedávno jsem v planetáriu ukazoval souhvězdí druhákům a třeťákům a dostal jsem od jednoho z nich otázku přímo filozofickou: „Proč říkáte, že máme souhvězdí? Vždyť my je přece nemáme, jsou na obloze.“ Při hledání rychlé a dětem srozumitelné odpovědi jsem si uvědomil, že souhvězdí jsou, pokud jde o jejich vlastnictví, velmi zvláštní případ.

Člověk se zmocňuje světa tím, že věcem, živým organismům, přírodním útvarům i jevům dává jména. Jakmile něco pojmenujeme, je to naše – získáváme nad tím vládu nebo se toho přestáváme bát. Často dávají jedné věci různí lidé odlišná jména. Nepřehlédnutelným příkladem je třeba Čomolungma, které začali vetřelci říkat Mount Everest. Místo aby se místních obyvatel zeptali, jak se ta hora jmenuje, přidělili jí svůj název a tím si ji přivlastnili. Není to vlastně krádež?

I souhvězdí si různé národy a kultury vytvořily k obrazu svému. Některé tvary jsou tak přesvědčivé, že jim stejné jméno přidělili lidé, jež dělí v prostoru tisíce kilometrů a v čase tisíce let. To se týká třeba souhvězdí Štíra. Mayové je viděli ve stejné skupině hvězd jako starověcí Řekové, od kterých jsme tento název převzali my. A prapůvod má Štír, stejně jako další souhvězdí, podle nichž se jmenují znamení zvěrokruhu, už v Mezopotámii. Většina se ale v různých kulturách liší. Například tradiční čínská souhvězdí se ani trochu nepodobají těm, která známe my.

Do zmíněné kategorie „my“ můžeme zařadit především astronomy. Jejich prostřednictvím si pak „naše“ souhvězdí osvojili obyvatelé celého světa. Živelný vznik souhvězdí, kdy každý autor hvězdné mapy či atlasu přispěl nějakým novým kouskem, totiž vedl k chaosu, který astronomové na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století proměnili v mezinárodně respektovaný řád – 88 přesně ohraničených oblastí pokrývajících celou severní i jižní oblohu. Tento systém tedy představuje souhvězdí, o kterých můžeme říkat, že je máme. Sami jsme si je vymysleli či je přijali od svých předků. Díky nim se na obloze nejen lépe orientujeme, ale zároveň jsme jejich prostřednictvím hvězdnou oblohu ovládli.

Na rozdíl od jiných objektů, které si pomocí jmen přivlastňujeme, abychom o ně mohli vést spory, či dokonce války, souhvězdí jsou specifická tím, že ve skutečnosti neexistují. Hvězdy, které do nich zařazujeme, jsou od nás různě daleko a nijak k sobě nepatří. Jsou to jen a jen memy nás pozemšťanů. Obyvatelé planet obíhajících okolo jiných sluncí by viděli hvězdy uspořádané do úplně jiných obrazců. O důvod víc, proč jsou naše souhvězdí opravdu naše. Máme je jen my a existují jen v našich myslích.

LN, 4.5.2019