V řadě médií – a dokonce už i v některých z mainstreamu – se objevil názor, který nedávno vyslovila molekulární bioložka MUDr. Soňa Peková, vedoucí privátní Tilia Laboratories, a to že podle jejího názoru původ virusu SARS-Cov-2 není přírodní, ale že „… Je to vymazlený tvor … jde o uměle vytvořený virus … toto nevzniklo zásahem přírody, ale vytvořil to člověk, protože si neumím představit, že by se to v přírodě takhle překotně vyvinulo … Jsou kolem toho různé mlhy a mystéria, ale ono se to nakonec ukáže … jednoznačný laboratorní únik.“ A to z oblasti vědeckého výzkumu genetické biologie, když v minulosti už také došlo k několika únikům geneticky modifikovaných organismů. Tolik z názorů odbornice.
A já si (laicky svým selským rozumem) už od počátku akce Covid-19 myslím v podstatě něco podobného. Už někdy v polovině března jsem v jednom statusu na své zdi napsal parafrázi na jeden slogan z hlubin tuzemského rocku: „Napsal si někdo / na starej kůl / prostinkej nápis / bio válka je cool?!“ (song Válka je vůl, hudba Veselý / text Jemelka, Synkopy 61, poprvé nahráno v lednu 1968 v Československém rozhlase studio Brno).
Leckterý vlastník a uživatel selského rozumu by mohl mít podobný pocit a logicky systémově by ve svých úvahách mohl pokračovat zhruba následujícím směrem:
Mělo by se nepochybně a prokazatelně zjistit, odkud a komu ten virus utekl do světa. Už i proto, aby se tomu napříště zabránilo. Navíc i proto, aby se vědělo, kdo právě za ten únik nese osobní zodpovědnost subjektivní, ale i objektivní odpovědnost institucionální (samo se to asi nestalo). To bude nutné třeba jako důkazní materiál pro řešení sporů, které se už začínají rozjíždět. Podle mediálních informací USA podávají žalobu na Čínu a ta nejspíš bude kontrovat podobným způsobem. A jak známo, tak příklady táhnou. A nepůjde jen o nalézací spory v první fázi (čili kdo to zavinil a kdo nese odpovědnost), ale pak asi budou následovat žaloby o náhrady škod.
Měl by se důsledně přehodnotit dosavadní způsob zabezpečení výzkumu a všech souvisejících aktivit v oblasti geneticky modifikovaných organismů a měly by se ihned posílit mechanismy ke spolehlivé ochraně proti únikům, zneužití, a proti všem dalším nežádoucím jevům. To vše by mělo být pod kvalifikovanou veřejnou kontrolou.
Mělo by se odpovídajícím způsobem na nejvyšší úrovni šetření buď prokázat, anebo vyloučit, zda tu šlo, či nešlo o něco, čemu se doposud říkalo biologická válka (právě v rozměru tohoto případu by to byla pravděpodobně historicky a statisticky I. světová biologická válka, kterou postmoderní civilizace poznala), anebo jestli šlo o terorismus v globálním rozměru. Přičemž z hlediska válečného práva terorismus a válka nejsou totéž. Ve výsledku by pak i zde měla být v globálním zájmu přijata odpovídající opatření k zamezení jakékoliv recidivy.
Jde tady zcela nepochybně o globální problém ohrožení všeho lidstva na planetě. A dnes už jen stěží obstojí fráze, že všichni odpovědní tím byli překvapení a zaskočeni. Systémově a věcně vzato, takže i přesněji řečeno – byli nepřipraveni. Zjevně primární je tady připravenost, funkčnost, i akčnost jednotlivých suverénních (národních) států. To je základ. A jedině na kvalitních základech se pak dá postavit kvalitní mezinárodní (a potažmo celosvětová) smysluplná spolupráce. Dneska už ani o tom žádný z držitelů zdravého selského rozumu nebude ochoten pochybovat a dlouze diskutovat, jak ve špatné reality-show tuzemských televizních debat od ničeho k ničemu.
Zároveň už asi nelze spoléhat na to, že globál-banky a globál-burzy řeknou, že za globál-krizi světové ekonomiky může Covid-19 a podobně, že může za všechno a za cokoliv, co by se na Covid-19 dalo svalit (byť i nepřímo). A když právě teď Světový potravinový program (WFP) sdělí, že podle zprávy OSN v důsledku Covid-19 světu hrozí globální hladomor biblických rozměrů, pak si většina lidí vzpomene i na fakt, že o hladomoru, nedostatku vody, i o dalších hrozbách pro civilizaci na celé planetě se tu mluvilo už dávno před touto pandemií.
A lidstvo teď bude očekávat právě od všech nevládních mezinárodních organizací zmíněného typu (OSN, WFP, WHO aj.) rychlá a účinná řešení, jimiž tyto instituce obhájí a potvrdí svůj smysl i svou funkčnost, anebo svou zbytečnost. Totéž budou jednotlivé národy a občané očekávat ve svých státech od příslušných státních aparátů. Státy mají své prostředky k řešení. Jak interně, tak i v mezinárodním (resp. celosvětovém) rozměru. V tom směru lze pandemii Covid-19 tak trochu vnímat i jako zásadní výzvu vůči všem zmíněným strukturám – ve smyslu a stylu onoho antického výroku „hic Rhodos, hic salta“.
Pokud se nic ze shora uvedených vyšetřování a následných opatření k nápravě neudělá, anebo dokonce nebude chtít udělat, pak by taková pasivita mocných asi nepřispěla k posílení důvěry drtivé většiny pozemšťanů ve správnost a funkčnost dosavadního způsobu řízení této planety.
Letí kolem asteroid a říká: Ahoj, Země, jak se máš? A rozmrzelá Země na to otráveně: Ále, nestojí to za nic. Někde jsem chytla tohleto lidstvo. Asteroid v klidu odvětí: Neboj, to už brzy přejde samo.“ A v pohodě letí dál.