Podivné slovo, které málokdo zná, znamená pochází z řečtiny a používá se v psychologii a psychiatrii jako výraz pro postupný proces neuvědomovaného psychického znehodnocování reálných faktů a vztahů, které se jedinec sám před sebou snaží zastřít ("nevidět"). Lze je též vysvětlit jako automatická obrana svého "já " proti „popíraným“ obsahům, neboli psychicky podmíněné popírání prokazatelných skutečností.

Pro lepší pochopení laiků použiji příklad od známého psychologa (chápu, že nechce být jmenován), který přednášel svého času na Psychologickém ústavu FF MU a který mi v diskuzi napsal toto:

Dnešek se vyznačuje neskutečnou skotomizací (skotom je m.j. medicínský výraz pro výpadek zorného pole, o němž subjekt neví, a v důsledku toho může přijít třeba k úrazu nebo způsobit havárii, i když si subjektivně myslí a je o tom pevně přesvědčen, že vidí dobře!). Podobně je tomu při vědeckém poznání nebo zpracovávání názorovém. Současná věda na jedné straně proniká do úžasných podrobností, ale přestává vidět celek (ten ale nelze redukovat na části, platí zásada, že celek je vždy více než pouhá suma části!). Tak dnešní doba nesmírně skotomizuje svět.

Teroristický čin v Norsku, kdy jedna osoba zabila náloží a postřílela dosud přesně neurčený počet osob, spustil obvyklou vlnu mediálních výpotků, které se myšlenkově vyznačují „skotomizací“. Vymýšlejí neuvěřitelné historky, proč a z jakého důvodu mladý Nor Anders Behring Breivik spáchal takovýto bezprecedentní čin.

Tak zaprvé, on není vůbec bezprecedentní. Pumových atentátů - často s následnou střelbou – bylo po světě už více. Viz např. atentát v Bombaji, kde zahynulo 101 lidí, anebo atentáty v Iráku a další a další, včetně teroristických činů s následnou střelbou do dětí v Beslanu.

Z tohoto krátkého výčtu je jasné, že nejde o žádný ojedinělý čin, ani že jej nespáchal šílenec, jak se snaží tvrdit Breivikův advokát a což s nadšením („hle, to je ono, je to šílenec“) opakují media, ale i rádoby odborníci. Znovu s dovolením použiji citát psychologa: „Všichni tito lidé (vysvětlující událost jako čin šílence nebo něco nenormálního) na jedné straně uklidňují masového člověka Západu, že mu nic od islámu nehrozí, ale nejsou s to vysvětlit, jak je možné, že věřící muslim je s to se opásat pásem z výbušnin a přijít před ambasádu (na tržiště, do školy, do mešity atd.) a tam se klidně odpálit - no to musí být podle nich jedině blázen.

Lidstvo však už ví, že tito atentátníci – včetně těch z 11. září 2001 - rozhodně nejsou žádní blázni. Jsou to (většinou) velice vnitřně motivovaní lidé, kteří umírají naprosto vědomě, a ono novinářské klišé, navíc muslimy jistě urážející, že jdou zemřít hlavně proto, že je čeká v nebi nekonečný proud panen, je prostě hloupé. A ukazuje, že ti, co je vyslovují a krmí tím své čtenáře a posluchače, ve skutečnosti vytěsňují skutečnost a nahrazují ji neexistující „pseudoskutečností“. Nejvíce jsou směšné pokusy o různá „psychologická vysvětlení“. Odborník pravil:

„Pro tyto rádoby psychology je zcela nedostupná numinózní (dynamické působení nezávislé na vědomé vůli člověka takovému působení vystaveného, viz Carl Gustav Jung) oblast psýché, totiž oblast náboženské zkušenosti. Proto křesťanští svatí byli podle nich (moderních vykladačů) vesměs nějací "magoři". Pletou si politický názor nebo vědecké tvrzení s vírou (jistě je Vám ihned nápadné, že nikdo přece nepoloží život za tak evidentní věc, jako že 2 x 2 = 4, že ano?). Ale ve vědě nejde o životní pravdy - a za ty jsou lidé, když jde o něco zásadního, ba vitálního, ochotni položit život. Zajímalo by mne jen, kolik z dnešních názorových průkopníků (multikulturalismu, politické korektnosti atd). by bylo ochotno za svá tvrzení, která bezohledně prosazují, položit život.

A v tom je jádro pudla. Breivik tak či onak za svojí pravdu „dal (dosavadní) život“. Tím, že ji stovce jiných vzal. Už nikdy nebude „obyčejným člověkem“, ať dopadne jakkoliv. Navíc vykládat, že je náboženský křesťanský fanatik, což mediální mainstrém ihned rozšířil do celého světa, je naprostý nesmysl a lež. Jediné, co je na věci šokujíc,í je to, že atentátník je BĚLOCH a pochází z tradičně protestantské země.

V našich myslích a v myslích většiny obyvatel zeměkoule je muslimský atentátník „normální“ a křesťanský atentátník „nenormální“. Což svědčí spíše o tom, že „hodnotitelé“ jsou poněkud „mimo“. Pokud ovšem platí, že všichni lidé na světě jsou stejní a v zásadě stejně myslí a jednají, …… což je ovšem základní lež současné doby, ta marxisticko-liberální „mantra“, která nemá v realitě žádnou oporu.

Shodneme se ale na tom, že alespoň v židovsko-křesťanské civilizaci je takovýto čin prostě „mimo normu“. Z hlediska naší kultury jde tedy o „abnormální osobnost“. Odborník říká:

„Abnormní osobnosti mají v dějinách velký význam - často jsou to "prekurzoři". (Některé lze zařadit do kategorie klasické evropské psychopatologie, tj. mezi psychopatické osobnosti podle definice Kurta Schneidera: Jsou to osobnosti, které svou osobnostní abnormitou trpí, nebo jí trpí jejich okolí nebo obojí). Výše intelektu zde nehraje zásadní roli - ta spíše rozhoduje o tom, do jaké míry se taková osobnost stává sociálně „viditelnou“. Anamnestické údaje (zejména rodinného nevědomí) jsou v těchto případech velmi významné. Tyto osobnosti bývají prekursory, tj. předbojníky (aktivními předchůdci) „novot“ (v přípravném stadiu bez hodnotícího znaménka), takže jejich hodnota je zpočátku pro lidi bez hlubšího historického povědomí a znalosti duchovních dějin stěží rozeznatelná a předpověditelná. Ze všech nejdříve se dostávají do konfliktu s neřády a slabinami dosavadního společenského řádu. Síla jejich působení se ukazuje právě nejvíce v dobách revolučních převratů (či společenských zlomů), kdy se často synergicky na čas setká a spojí jejich zaměření se zaměřením většiny společnosti.

Tito lidé, respektive jejich činy, však mají kladnou či zápornou hodnotu. Na stupnici od nejvíce kladného či záslužného činu stojí Jan Palach na straně „kladné“, Nor Breivik na straně nejvíce "záporné".

Objektivně však porovnejme jejich činy. Oba individuelní činy byly a jsou mimořádné a nemají v našich dějinách příliš vzorů. Oba pracují s destrukcí. S šokující destrukcí. Palach se samodestrukcí, Breivik s destrukcí jiných osob. Oba počítali s tím, že jejich čin vyvolá silné reakce ve společnosti a mediální ohlas. Oba kalkulovali s tím, že jejich čin vyvolá reakci společnosti - její „probuzení“ - a tím oba takovouto destrukci omlouvali. Ostatně nezapomeňme, že Palachův čin měl následovníky – Jan Zajíc - a měl, jak pravilo Prohlášení, pokračovat v sebeupalování až do splnění politických požadavků. Z tohoto hlediska je dosti tristní pomyšlení, když i Breivik tvrdí, že atentát a střelbu neorganizoval sám.

Oba činy, byť naprosto morálně – dle našeho dosavadního hlediska - odlišné, však se zdají být výkřikem zoufalství nad situací, která se zdá nevyhnutelně pokračovat až do zničení toho, v co dotyčný doufá a věří.. A jedinec nevidí žádnou možnost, jak tomu „normálními“ prostředky zabránit.

Palach se děsí budoucí normalizace a duchovního zotročení svého národa a vlasti, což předpokládal celkem přesně. Breivik se děsí islamizace společnosti, ztráty hodnot naší civilizace a stejně jako Palach před sebou nevidí žádné jiné východisko než výstřední čin.

Zda jsou obavy Breivika oprávněné a zda se skutečně politickou „multinacionální normalizací“ dnešní neomarxistické civilizace naše společnost rozpadne, to budeme vědět – či spíše budou vědět naši potomci - za dvacet či třicet let.

Ve své době Palach také nebyl jednoznačně kladně hodnocenou osobu - byl vydáván za osobu pomatenou, za „obět imperialistických piklů“ a podobně. Ani obyčejní lidé nehodnotili jeho čin tehdy vždy kladně. Nejvíce jej pomlouvali moskevští soudruzi a jejich novináři, aby za dvacet let po jeho sebedestrukci bylo jasné, že oheň, který na něm hořel, ohlašoval konec nabubřelé a neochvějně o svém dějinném významu přesvědčené komunistické věrchušky.

Hrůzný čin, který vykonal Breivik, natolik vykolejil naše novináře, že jsem četl několik článků, kde jej dokonce odmítali jmenovat. Prý z hrůzy nad jeho činem. Zatímco klidně jmenují Hitlera, Stalina, Mengeleho, Pol Pota, proti nimž je Breivik - i při úctě k jeho obětem - jen malý vrahounek. Mengele promyšleně zavraždil desetitisíce dětí od kojenců po čtrnáctileté dívenky a jeho jméno klidně všichni vyslovují.

Spíše se obávám, že hrůza z tohoto Evropanem provedeného činu mnoha z nich poodhrnula záclonu času a ukázala, jakým směrem by se mohla Evropa vydat v budoucí politicko-rasové válce, na kterou dnešní neomarxisté zadělali.

Obávám se, abychom z Norska neslyšeli první vzdálené hřmění výbuchů a salv samopalů střílejících do civilistů ve válce civilizací. .

Komunisté a nacisté změnily evropské státy v „mlýnky na maso“, které semlely miliony. Demokracie nakonec vyhrála. Těsně. Zákony, které nám nutí multikulti politika spolu s vytvářením privilegovaných vrstev obyvatel, kteří nemusí pracovat a nejsou ochotni se přizpůsobit a naopak veřejně vyhlašují, že buď se skloníme my a přijmeme jejich zákony, anebo nás vyhladí, je dostatečným motivem pro některé, aby dělali to, co udělal Breivik. A tak jako kdysi Moskva, ani dnes Brusel nechce nic slyšet a vidět, nemíní změnit svoji politiku, a tak nebude jiného východiska, než že odejde na „smetiště dějin“. Jde jenom o to, jak.