Jak se často říká, „nepoložil život nadarmo“: ministr Gandalovič věnoval majitelce papouška nového (Miroslav Macek by měl ve svém blogu upozornit, že koupeného ze státních peněz) a osmdesát dalších papoušků v blízkém Noříně smí žít, pod „bedlivým dohledem“ státu reprezentovaného veterinární správou. Ta upře na opeřence oči, a jak se vlaštovka prosmýkne pletivem klece, pozorující oko nadzvedne obočí.
Stát v akci
Na nebezpečí ptačí chřipky upozornil přesně před padesáti lety virolog Robert Webster, když napsal, že by se kmeny ptačí a lidské chřipky mohly spojit. V roce 2003 vydal Webster článek o tom, že svět stojí na prahu pandemie, která může zabít značnou část lidské populace. Zkušenost se „španělskou chřipkou“, která zahubila více lidí, než stačila pobít první světová válka, jež této pandemii předcházela, dodala jeho varování váhy. Virus H5N1 je v poslední době bedlivě sledován a tam, kde je objeven, zasahuje pěst státu a hubí opeřence po desetitisících.
Je to nutné? Stát s nesmírnou oblibou koná takové činy, které jsou okázalé, dohromady ho nestojí žádné úsilí a svými vnějšími projevy ho staví do role ochránce veřejného blaha. Se skutečnými zly, jako je kriminalita, nehodovost, korupce, úpadek vzdělání, krize zdravotní péče, s těmi hnout neumí. S oblibou o to větší se zaměřuje na oblasti, ve kterých se dá dosáhnout medializovaného efektu. Rojnice vojáků masakrujících slepice jsou sousto pro kameramany a fotografy a obrazy pak plní stránky novin a obrazovky televizorů.
Zde je stát doma, tohle umí. Nejraději zasahuje proti jednotlivci – a ta chudák paní v Tisové, která ani svým vlastním tělem, třebaže se o to snažila, nedokázala zachránit papouška před nesmyslnou smrtí, může posloužit za názornou ilustraci téhle teze.
Vlk, vlk!
Aféra kolem ptačí chřipky dosahuje ještě absurdnějších poloh, než jí příbuzná aféra s nemocí šílených krav. Při zachování elementárních hygienických a kulinárních zásad je nebezpečí přenosu z ptáka na člověka minimální a nebezpečí přenosu z člověka na člověka žádné. K nákaze člověka virem ptačí chřipky H5N1 vskutku došlo, ovšem vždy v oblastech, kde se na hygienu příliš nedbá, nejblíže nám to zatím bylo Turecko, případy nebyly hlášeny ani ze zemí, jako jsou Indie, Pákistán nebo Írán. To je důvod, proč ani veřejnost není vyděšena a sleduje „ptačí válku“ spíš rezervovaně, než aby projevovala příznaky paniky. Lidé se spíš bojí hrozeb, které jsou reálné a projevují se každodenně – jako jsou nákazy pocházející z infikovaných klíšťat, jichž jsou plné naše lesy.
Jedno je však jisté: virus H5N1 reálnou hrozbu prezentuje a státy jsou povinné ji přinejmenším minimalizovat. V této souvislosti je třeba ukázat na to, že se naše média chovají v této souvislosti rozumně a zbytečně případy nezveličují a nešíří panikářskou náladu. Hrozilo by totiž nebezpečí popsané v klasické pohádce o pasáčkovi, který tak dlouho burcoval vesničany pokřikem „vlk, vlk“, až nakonec nedbali, když se vlci opravdu dostavili.
Žijeme ve světě, který se nebezpečně zmenšuje. Do Belgie se například dostal virus H5N1 letecky z Thajska – v těle orlů, které tam nějaký podnikavec pašoval. Ani mutace virů není nic, co by si někdo vybájil. Virolog Peter Palese z newyorské Mount Sinai School of Medicine sice poukazuje na to, že virus H5N1 měl nespočet příležitostí, aby zmutoval na kmen schopný vyvolat pandemii, a neudělal to možná proto, že to prostě nedovede, jenže to, že to dosud neudělal, neznamená, že to neudělá nikdy.
Stát má v těchto věcech nezastupitelnou úlohu. Má konat takové věci, které nejsou v moci jednotlivců a soukromých subjektů. Akce kolem „nemoci šílených krav“ a nyní kolem ptačí chřipky pomáhají budovat sítě mezinárodní spolupráce – to je jejich pozitivní vliv. Státy se učí kooperovat a vytvářejí k tomu podmínky. Palese má možná pravdu a H5N1 mutovat nedovede, takže Websterova hrozba byla přinejmenším přehnaná. Z hlubin biologicky nepříjemně aktivních končin Asie a Afriky se ale mohou vynořit klony jiných virů, lépe připravených k adaptaci na lidský organismus. Anebo k mutaci může dojít i v lůně technické civilizace – „nepravděpodobné věci se prostě stávají“, jak v této souvislosti upozorňuje virolog Edward Holmes z Pennsylvania State University. Nebát se a být připraven, to je lekce z dramatu kolem ptačí chřipky.
LN, 30.6.2007