A přijde vůbec? Mnozí se singularity obávají, mnozí se na ni těší. Mnozí neví, že může mít apokalyptický charakter. Ti, co to vědí, mluví o technokalypse. Singularita je pojem z fyziky, zvláště kvantové, ale používá se i v astronomii v popisu černých děr. Někdy v osmdesátých letech minulého století toto slovo použil spisovatel science fiction Stanislaw Ulam k popisu počítače, který bude tak inteligentní, že předčí i toho nejinteligentnějšího člověka. To bude patrně poslední vynález, říkají zasvěcenci, který lidé učiní. Pak už tento stroj bude sám vše vymýšlet na úrovni, na kterou se žádný člověk nedostane. Pokrok v konstrukci počítačů je nesmírně rychlý a stále se urychluje. Zdvojnásobení rychlosti a paměti nových počítačů dnes trvá asi osmnáct měsíců. Tato hodnota exponencionálně roste. Konec není vidět ani na obzoru.

O co jde? Člověk jednoho dne zkonstruuje počítač o něco inteligentnější než je on sám. Počítač jen málo inteligentnější než člověk zkonstruuje počítač ještě inteligentnější, ten zkonstruuje ještě inteligentnější, až nakonec vznikne počítač, jehož konstrukci a funkcím nikdo z lidí nebude rozumět. Výkonnost bude mít obrovitou. Inteligenci bude mít takovou, že jej lidé nebudou moci ovládnout. Co se stane potom, nikdo přesně neví. Může nastat buď konec lidstva, nebo začátek nesmírně rychlého technického, ekonomického a sociálního pokroku, kterému se ale budou někteří lidé těžko přizpůsobovat. Je možné, jinými slovy, že všichni budou zdraví, krásní a bohatí, nebo se počítač rozhodne, že biologický život, založený na uhlíku, vodíku a kyslíku, je nadbytečný, a pokusí se jej zničit. Také může superpočítač pozměňovat genetický kod lidí a vypěstovat superinteligentní jedince, nadlidi. Ti také budou schopni urychlit pokrok. Nastane období posthumanity.

V každém případě podle členů Singularity Klubu, Extropianů a dalších organizací, vesměs v USA, kteří o těchto problémech uvažují, bude sestrojení superpočítače, Singularity, znamenat konec dějin, jak je dnes známe a začátek zcela nové éry lidstva. Tento okamžik se bude podobat svým významem vzniku života na zemi. Vernor Vinge z university v San Diegu, matematik a autor science fiction, který v devadesátých letech vydal velmi důležitý základní článek na toto téma, předpověděl, že singularita bude zkonstruována mezi rokem 2005 a 2035, asi ne dříve a ne později. Vinge se může mýlit, ale je jasné, že pokrok se nedá zastavit. Už dnes existují systémy počítačů, které mají paměť podstatně větší než každý jednotlivý člověk. Program Google je schopen za zlomek vteřiny podat informace, které by jednotlivec sháněl po knihovnách měsíce a týdny. Google “ví” snad vše, co nahromadily předchozí generace. Přitom stále roste a zrychluje se. Počítač také už dávno předčí člověka v numerických výpočtech a řízení výrobních procesů. Počítače jsou nepochybně v mnoha ohledech lepší než člověk.

To však neznamená, že by počítače byly inteligentnější než člověk. Musíme si při tom uvědomit, co je to inteligence. Definic je mnoho, ale všeobecně se dá říci, že to je schopnost porozumět, analyzovat a využívat informace, všeobecná schopnost uvažovat a plánovat, řešit problémy, myslet abstraktně, porozumět okolí, myšlenkám a jazyku, být tvořivý, rozeznat, co je důležité a co ne. Myslím si, i při pokroku v konstrukci počítačů a programů, že do roku 2035 se naprogramování těchto funkcí těžko dá stihnout. Podle matematika a filosofa Rogera Penrose jsóu některé z těchto funkcí neprogramovatelné. Nedovedeme zatím definovat ani vědomí, natož je modelovat.

Není tedy ani jisté, že by počítače byly vůbec schopné vytvořit vědomí, hlavně vědomí sebe. V literatuře o vědomí se občas objevuje názor, že vědomí se vytváří ve všech složitých systémech, tedy kupříkladu v celosvětové telefonní síti nebo v síti propojených počítačů. Důkazy pro to nejsou a nezdá se, že by se mohlo vědomí vytvořit jinde než v biologickém systému složeném z neuronů. A protože se vědomí asi nevytváří v neživém systému, není ani pravděpodobné, že by v dohledné době někdo vytvořil umělé vědomí v počítači. Počítače tedy ještě na dlouhou dobu zůstanou pouhými stroji, sice s obrovskou pamětí a schopností kalkulací, ale ještě dlouho nevytvoří nic, co by se podobalo té hlavní podmínce inteligence, cílevědomému samostatnému jednání.

V úvahách o singularitě tedy musíme zatím být opatrní a vycházet spíše z konkretního stavu vědy než z technokalyptického snění.