Václav Hořejší straší na svém blogu, že je plánována likvidace vážené vědecké společnosti, jakou je Akademie věd, a to tím, že je této společnosti plánován stále nižší příjem peněz ze státního rozpočtu. Dokládá to i tím, že předsedkyně Učené společnosti České republiky jejím jménem apeluje na to, aby „odpovědní činitelé nedopustili rozklad české vědy“.

Spor je veden o to, zda vládní Rada pro výzkum a vývoj používá při hodnocení vědecké činnosti objektivní kriteria. Podle těchto kritérií totiž práce vědců v Akademii věd nemá dostatečnou úroveň. Hořejší naopak tvrdí, že podle scientometrických metod měření výzkumné činnosti je naopak práce vědců Akademie věd vysoce nad průměrem.

Dlouhá léta jsem pracoval ve vědeckém a výzkumném oboru a metoda hodnocení vědecké práce, její kvality a prospěšnosti, se diskutovala stále - od dob mého působení na vysoké škole v sedmdesátých letech a ve výzkumných ústavech v letech osmdesátých až do počátku devadesátých let. V letech bolševismu byl výzkumný a vědecký potenciál výrazně omezen tím, že se mezi nejlepší vysokoškolské pedagogy dostávali i lidé pouze na základě členství v KSČ. Lidé vysoce produktivní a schopní výborné vědecké či pedagogické práce bez legitimace KSČ byli akceptováni jako obtížný hmyz, bez něhož to nejde. Výzkumné ústavy i vysoké školy musely i za socialismu vykazovat nějaké výsledky a ty se, pro bolševiky bohužel, rodily pouze v hlavách chytrých a k režimu velmi kritických.

I dnes mám poměrně dobré kontakty na vysokoškolské prostředí a financování výzkumné či vědecké práce je často tématem dlouhých diskusí, které s vysokoškolskými pedagogy a vědci vedu. Rozlišit kvalitní či nekvalitní výzkumný projekt je předmětem ostrých sporů a stále většinou dochází k tomu, že se peníze rozdělují spíše průměrem než podle zásluh. Pokud Rada pro výzkum a vývoj, jako poradní orgán vlády, našla nějaký „objektivistický klíč“, který o výsledcích Akademie věd hovoří s despektem, nemusí to být ani moc překvapivé. Vzhledem k trvalé rivalitě mezi pracovišti AV a vysokými školami se zdá, že se „kyvadlo odměn“ přesunulo na stranu vysokých škol. Ty většinou argumentují tím, že je výchova nových výzkumných či vědeckých pracovníků v technických oborech stojí obrovské peníze. Proto si podle vysokých škol právě jejich pracoviště zaslouží výraznou preferenci. Je možné či velmi pravděpodobné, že právě v dnešní Radě pro výzkum a vývoj je konstelace hvězd příznivá pro vysoké školy a nepříznivá ústavům Akademie věd.

Jako perličku bych chtěl uvést stanovisko jednoho nejmenovaného profesora, velmi úspěšného vědeckého matadora, nositele nejvyšších českých cen ve vědě a výzkumu. Ten zcela otevřeně hovoří o tom, že lít peníze do vědy a výzkumu systémem „průměru“ a „podle tradice“ je naprosto zbytečné a neefektivní. Doslova říká, že je lépe postavit za miliardy dálnice než ty samé miliardy prolít pod heslem „podpory vědy a vzdělávání“ do výzkumných ústavů, kde se utratí za ne příliš kvalitní výzkum s malým efektem pro národní hospodářství. Rozetnout tento gordický uzel znamená znepřátelit si ty méně úspěšné tak zvané „tradiční“ obory.

Na rozdíl od Hořejšího však pevně věřím, že vláda vzešlá z předčasných voleb nebude podléhat lobbistickým tlakům „zasloužilých“ vědeckých pracovníků a bude peníze na výzkum a vědu maximálně orientovat na ta skutečně špičková pracoviště. Popravdě řečeno, pokud by se zavřela třetina ústavů Akademie věd, světové ani české vědě by to nijak neuškodilo. Je faktem, že případná vláda ĆSSD by pod heslem „zdroje jsou“ ponechala vše při starém. Vždyť program ČSSD je přímo krystalickou esencí průměru, kde jsou špičky nemilosrdně postihovány. Na otázku v nadpisu lze tedy odpovědět, že českou vědu obecně ničí politika „smrádku, ale teplíčka“, tj. politika žádných změn.

Na závěr, abychom tuto úvahu trochu odlehčili, bych se rád evolučního biologa Hořejšího zeptal na otázku, která českou veřejnost už několik týdnů zajímá: Co bylo dříve, pane Hořejší, vejce nebo Paroubek? Že by Paroubek?