... uši, které nejsou součástí člověka

Rozhlas mne několikrát denně upozorňuje, že se mám pojistit proti chřipce zakoupením injekcí s očkovací látkou, jejíž komerční názvy zveřejňuje. Dosud se dodržoval zákaz dělat veřejně reklamu na léky na předpis. Asi první průlom, který se podařil reklamním agenturám. Dát se očkovat je ovšem rozumné, protože se tím sníží riziko onemocnění přibližně desetkrát. Kdo by měl mít ekonomický zájem na očkování? Zdravotní pojišťovny. Místo aby lidi za očkování zvýhodnily třeba slevou na pojistném, trestají je skoro dvousetkorunovou pokutou, kterou za očkovací látku zaplatí. Dáte-li tříletému dítěti dílek čokolády a slíbíte mu, že když ho hned nesní, dostane za pět minut čekání ještě jeden dílek čokolády, ty chytré děti počkají. Nenapadá vás v této souvislosti něco o populizmu v politice?

Když se před léty ekonomice dařilo, proč by se přebytky nerozdávaly lidem a získávaly voliče bez ohledu na to, že se vědělo, že se důchodový systém řítí nevyhnutelně do deficitu. Bez ohledu na to, kdo vládne a kdo je v opozici, je přece důležitější hádat se veřejně ve sněmovně, dělat obstrukce a zdržovat nevyhnutelný legislativní proces, než si dát úmornou práci hledání kompromisu v jednání odborníků, kteří vědí, o čem mluví, i když hájí politické postoje svých stran. Jde přece o tyjátr pro voliče a ne o zájem státu. Svolá-li vládní koalice takovou poradu, stačí nevelký nesouhlas s něčím podružným hned na začátku takového jednání a opozice hned z jednání odchází s vlajícími vlajkami a mediálním troubením.

Když spolu nemluví a soupeři se od sebe vzdálí, na dálku se už jen střílí – v novinách, rozhlasu a televizi. A lid se může bavit našim šaškováním před mikrofony sněmovny při obstrukcích. Panem et circenses věděli už staří Římané: chléb a hry. A za oponou se na sebe haruspikové usmívali...

V Japonsku nepočítali s tak velkou tsunami a vystavěli atomovou elektrárnu v jejím možném dosahu. V Německu se polekali, že přijde tsunami do Bavorska, a atomové elektrárny ruší. Rakouský folklór si žádá protestovat proti Temelínu, protože před léty uspořádali plebiscit, v kterém asi jedno procento hlasujících rozhodlo, že v Rakousku atomové elektrárny nebudou, a od té doby elektřinu musí importovat, ať už z těch atomů od nás nebo z plynu, nafty a uhlí, kterých taky nemají dost. Kde je těch 49 % Rakušanů, kteří tehdy atomové elektrárny v Rakousku chtěli? Zřejmě se věnují starostem, co s turismem, když odtává moc rychle sníh z alpských hřbetů a lyžařům se musí vyrábět sníh umělý nebo přistavovat k horským hotelům kryté bazény.

Je přitom dobře doloženo, že kilowatthodina elektřiny vyrobená z uhlí, plynu nebo ropy je spojena s několikanásobně větším rizikem smrtelných nebo méně tragických zranění a znečištění ovzduší než kilowatthodina vyrobená z atomu. Když jako psychiatr pomáhám lidem, kteří se bojí létat, vím, že nepomůže racionální argument, že nejbezpečnějším místem na světě je letadlo. Americký prezident se do něj přestěhuje v případě světové války.

Za vrcholný hit iracionality pokládám tvrzení – prý odborníků – že kratší zvýšení hluku nad 65 nebo 90 decibelů neohrožuje lidské zdraví a že je to třeba zprůměrovat za 12 nebo 24 hodin. Ten průměr přece vadit nemůže, není-liž pravda. Ano, zprůměrujete-li sílu náboje z revolveru, který prorazí spánek sebevraha ve zlomku sekundy, na 24 hodin, zjistíte, že to neškodí víc než facka. A teď s takovým zprůměrněným hlukem spěchá do vyhlášky, za kterou stojí ministerstvo zdravotnictví.

Klenotem iracionality je názor, že když děti dělají kravál, určitě jim neškodí, tak proč by jim mělo vadit občasných 90 decibelů přistávajícího nebo startujícího letadla nad Panenskými Břežanami nebo Báští? Když se to zprůměruje za 10 nebo 24 hodin, je to jen takový hukot, na který jsme zvyklí všichni. Znepokojilo by nás spíš dokonalé ticho.

Nedivím se tomu, když podobně argumentuje ředitel letiště Vodochody, pan Martin Kačur. Má to zamontováno v platu od svého chlebodárce Penty Investments. Zaráží mě to však, když se k tomu hlásí lékaři a hygienici. Už před šedesáti lety se z učebnic hygieny mohli naučit, že největší poškození sluchu nastává u dělníků, kteří odstraňují vychladlou a ztuhlou strusku ze stěn vysokých pecí. Jsou vystavení hluku kolem 90 decibelů. Poškozený sluchový nerv však mají především ti, kteří strusku odvážejí, a nikoli ti, kteří jsou mu vystaveni nejvíc, neboť hluk sami pneumatickými kladivy produkují.

Je rozdíl mezi stresem a distresem: stres sám je něčím, co nás přizpůsobuje zátěžová situaci. Záleží na tom, co je zdrojem zátěže a máme nebo nemáme-li na tento zdroj vliv. Panu Kačurovi může být hluk leteckých motorů příjemný, vždyť on se na jeho vzniku podílí. V distresu jsou lidé, kteří žijí pod občasným duněním leteckých motorů a jsou tomu pasivně vystaveni: Nemohou letadlo odklonit, zastavit ani sestřelit.

Uši patří člověku a člověk má mozek, nejen uši. Mozek rozhoduje o stavu sluchového nervu. Distres nepoškozuje jen sluchový nerv, ale i mozek. Mozek není pouhým orgánem psychiky, ale rozhoduje např. i o zdraví srdce. Není náhodou, že lidé žijící v blízkosti letišť mají častěji infarkty.

Dětem, které křičí a tlukou do bubínků a vyrábějí desítky decibelů, ten kravál jistě nevadí. Jestliže však ve škole píšou písemnou práci nebo mají-li usnout a jsou vystaveny hluku motoru letadla, na zdraví jim to neprospívá.

Mám pacienty bydlící v centru Prahy, kteří užili kilogramy hypnotik, poněvadž se na lidosprávě národního výboru ani dnes na obvodním úřadu městské části nedomohli toho, aby zavřeli hospodu, jejíž hosté vyřvávají po půlnoci do oken. Pokuta, kterou majitel restaurace občas dostane, je směšná ve srovnání se ziskem, který z provozu hospody má. Nejde nakonec jen o hypnotika, která si pacient musí platit. Jde posléze o antidepresíva, která už pojišťovny platí a nejsou právě levná. Za desetiletí, co je předpisuji, jdou náklady do statisíců. A jistě nejsem jediný lékař, kterému nezbývá než léčit následky, když hygienici neléčí příčiny.

Vyplatí se nám turisté, kteří se k nám jezdí opíjet a vyřvávat po nocích? Komu se vyplatí mezinárodní letiště ve Vodochodech?

Je mi líto obyvatel Suchdola a jiných obcí kolem letiště v Ruzyni, kteří jsou vystaveni hluku letadel. Letiště v Ruzyni však už tu je a slouží "veřejnému zájmu" a je sotva možné ho rušit. Zatím patří státu, nepatří soukromníkovi, který odvádí daně na Kypr jako třeba Penta Investments. Postaví-li v Ruzyni novou ranvej, mělo by to pro Prahu stačit.

Nové ranveje ve Vodochodech ještě nestojí. Kdo je bude rušit, až je Penta postaví? Osiřelé zpuchřelé betonové trosky ranvejí letiště okupační sovětské armády u Milovic aspoň nedělají hluk.

Převzato z Vinar.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora