Radioaktivita neboli radiaktivní rozpad (správněji radioaktivní přeměna) nestabilních atomových jader spojený s emisi ionizujícího záření je náhodný jev, který se řídí statistickými zákony. Jinými slovy pro konkrétní radionuklid nelze v principu určit, kdy k přeměně dojde a vlastnosti takové přeměny lze popsat jen pomoci statistických metod. Pro každý radionuklid lze stanovit tzv. přeměnovou konstantu lambda, která charakterizuje rychlost jeho přeměny. Podstatně známější je ale tzv. poločas přeměny (obvykle označovaný jako T_½), což je doba, za kterou se přemění polovina atomových jader ve vzorku. Ta může kolísat od zlomků vteřiny až po miliardy let. Pro konkrétní radionuklid je charakteristická a konstantní. Z praktické stránky k téměř úplnému rozpadu dojde až po uplynutí nejméně 10 poločasů, kdy zůstává pouze asi jen tisícina původního množství.

Takto tomu je již od dob madam Sklodowské-Curie. Podle nedávné zprávy z Ruska by se však v tomto ohledu mohlo ledacos změnit. Vědci z Ruské akademie věd v Novorosijsku totiž oznámili, že se jím podařilo separovat radioaktivní preparát podle rychlosti jeho přeměny - tedy asi tak, že dokázali oddělit atomy které se rozpadnou v nejbližší budoucnosti od takových, které si s přeměnou dají na čas. Přirovnat by se to asi dalo vzdáleně (ale jen opravdu velmi vzdáleně) k separaci jednotlivých izotopů nějakého prvku. Jako příklad lze uvést současné obohacování uranu-235 pomocí odstředivek v Iranu, nebo deuteria (spíš ale těžké vody) elektrolýzou v norském Vemorku během druhé světové války. Tehdy chtěli Němci těžkou vodu použít při výrobě atomové zbraně, dnes Iranci sledují tentýž účel.

Jednotlivé izotopy nějakého prvku mají sice zcela stejné chemické vlastnosti, liší se ale nepatrně svojí hmotnosti - což umožňuje uplatnit některé výše zmíněné účinné fysikální metody separace. Radioaktivní atomy nestabilního prvku mají ovšem absolutně stejné chemické i fyzikální vlastnosti, Liší se pouze pravděpodobnosti jejich přeměny. Proto je velmi podivné, jaké rozdíly a jaké metody ruští vědci použili. Také není známo, jestli je možno jejich metodu uplatnit u jakéhokoliv radionuklidu, nebo kolik frakcí lze takto získat. Jak sdělil vedoucí výzkumné skupiny akademik Pavel Avrilovič Dubnov, bližší údaje budou uveřejněny až po uplatnění patentových nároků. Známo je zatím pouze tolik, že pokusy byly prováděny s nuklidem ¹³⁷Cs, což je jeden z nejčastějších a také nejkomplikovanějších štěpných produktů s poločasem přeměny asi 30 let. Tento radionuklid stále ještě všude zamořuje přírodu po černobylské havárii a dělá potíže zejména houbařům. Jelikož za právě uplynulých 40 let od havárie se ho stále ještě o něco méně jak polovina v přírodě nachází. Z toho by mohlo vyplývat, že v Novorosijsku se asi záměrně zaměřili především na štěpné produkty, a tím pádem je snaha o patentovou ochranu zcela pochopitelná. Právě štěpné produkty jsou totiž bolavé místo při ukládání jaderného odpadu na celém světě a zmíněná separace by jejích ukládání značně zjednodušila.

ironie

Pokud se ovšem ukáže, že zmíněná metoda je skutečně aplikovatelná, mělo by to nejen značný praktický význam. Snad daleko důležitější by mohly být teoretické důsledky. Mělo by to za následek přepsáni i některých kapitol kvantové fyziky - a v takovém případě by si mohli novorosijští vědci připsat k dobru zcela jistě i Nobelovu cenu za fyziku. V tomto ohledu není Ruská federace (včetně sovětské periody) právě bohatá - ve srovnání s některými daleko menšími státy, jako na příklad Izrael nebo Rakousko. Radovat by se mohl i Vladimír Putin - že by se totiž jeho země mohla pochlubit další nobelovkou, o kterou se Trump zatím marně uchází. Jak bylo rovněž sděleno, zařadil také svojí cestu do Novorosijsku do svého kalendáře.