31.10.2020 | Svátek má Štěpánka


ROZHOVOR: To kdyby si dovolil Babiš...

20.3.2020

Vy jste také poměrně podrobně sledoval situaci v Itálii, kam epidemie přišla v Evropě nejprve. Co je pod Apeninami v boji s koronavirem nového?

Úplně na začátek rozhovoru bych chtěl zdůraznit, že nejsem lékař – epidemiolog, jenom amatér, který situaci posledních pár měsíců sleduje ve světových médiích. Berte prosím všechno, co řeknu, jako informace od smrtelníka, který se může snadno mýlit. Oni se můžou mýlit i odborníci, tím spíš pak amatér jako já.

Takže, k věci samotné. V Itálii počet nových případů už neroste tak rychle jako ze začátku. Přestala to být čistá exponenciála. (Stav 18.3. odpoledne, zítra může být všechno jinak...) Je možné, že se začínají projevovat karanténní opatření z doby před týdnem. Ona totiž většina nakažených začne mít příznaky nejpozději po 5-7 dnech. Těch lidí, u kterých je inkubační doba delší, je málo.

Počet úmrtí bude ale ještě nějakou dobu vysoký, ve stovkách denně, protože ani ty vážné případy neumírají hned, ale několik dnů jim to trvá.

Zajímavé pozorování udělali v městečku Vo ’Euganeo, které patřilo k prvním postiženým. Tam otestovala vláda všech 3 000 obyvatel a ukázalo se, že pozitivní testy má docela dost lidí, u kterých nevznikly vůbec žádné příznaky. Bohužel se nedá vyloučit, že právě tihle lidé, kterým nic není, přece jen mohou infikovat ostatní, u kterých už ta nemoc tak nenápadný průběh mít nebude. Proto ty plošné karantény.

Zkrátka, je to potvora nová, nechová se podle našich očekávání, nemáme s ní zkušenosti, musíme se ji učit poznávat „za běhu“ a určitě přitom něco „zvoráme“. Až to za rok bude někdo hlasitě kritizovat, vzpomeňte si na přísloví, že po bitvě je každý generál.

Tvrdíte, že vývoj v dalších evropských zemích Itálii kopíruje s odstupem několika dní. Projevuje se nějak, že tyto státy mohou využít italské zkušenosti? Třeba tím, že se jim daří nákazu více rozprostřít v čase, o čemž se mluvilo jako o tom nejdůležitějším?

Rozhodně. Jde hlavně o to, aby zdravotní systém stíhal. Podle událostí v Číně i v Lombardii víme, že těch pacientů, kteří budou potřebovat péči na JIP, je docela dost, více, než na kolik jsou JIP všude ve světě stavěné. Důležité je, aby jich nebylo moc naráz.

Kritické faktory jsou dva: počet přístrojů, které ovšem aspoň v nouzi lze během pár týdnů či měsíců vyrobit, a počet lékařů a sester, které rozhodně za pár měsíců „nevyrobíte“. Dokonce se vám může stát, že se vám ti lékaři a sestry nakazí a zemřou, nebo budou minimálně na nějakou dobu vyřazeni z práce, což je úplná katastrofa. V Itálii povolali i lékaře – důchodce, i když vědí, že jde právě o ohroženou skupinu, které hrozí při těžkém průběhu nemoci smrt více než jiným lidem.

Nesmíme zapomenout ani na to, že přetížený zdravotní systém může způsobovat problémy i nepřímo. Lidé nepřestanou dostávat infarkty, mrtvice a rakovinu jen proto, že kolem řádí epidemie. Jenže když jsou nemocnice plné k prasknutí nemocnými s koronavirovým zápalem plic, nedokážou se o pacienty s jinými nemocemi starat tak dobře, jako když tomu tak není. To je zase základní matematika – máte nějakou kapacitu, je-li překročena, začnou systémy selhávat na všech stranách.

Proto je potřeba to šíření utlumit, aby průběh byl pozvolnější.

Hovořil jste o tom, že některé státy „jedou po mastné skluzavce za Italy“. O koho jde konkrétně?

Rozhodně bych vyzdvihl Francii a Španělsko. Ve Španělsku ještě 8. 3. u příležitosti MDŽ ministryně pro rovnost, což je zároveň přítelkyně šéfa levicového hnutí Podemos Pabla Iglesiase (představte si, že by Babiš otevřeně dosadil svoji milenku do vlády…!), uspořádala po celé zemi feministicky laděné demonstrace. Největší byla v Madridu, kde byla k vidění i hesla jako „Machismus zabíjí více žen než koronavirus“. Skoro bych řekl, že to ten koronavirus vzal jako výzvu ukázat, co umí, protože počet infikovaných začal narůstat úplně explozivně. O pár dní později už museli zavést faktickou karanténu v celé zemi.

Ale dost špatně je na tom z hlediska šíření i Švýcarsko. Hodně lidí ze severní Itálie jezdilo každodenně za prací do italsky mluvícího kantonu Ticino, to je asi hlavní směr šíření.

Bez opatření bychom ale po té „mastné skluzavce“ jeli všichni, ono se to spontánně šíří hodně rychle. Naším cílem je hlavně tu skluzavku nějak „zdrsnit“, aby ten posun dolů byl podstatně pomalejší.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, po celou kariéru blízká spolupracovnice Angely Merkelové, kritizovala zavírání hranic členských států. „Mají silný společenský a hospodářský dopad, narušují životy lidí a přeshraniční obchod,“ komentovala opatření přijatá v ČR, SR a dalších zemích. U nás byl její národ odmítnut napříč celým politickým spektrem, jak se na její slova, a vůbec na výzvy k „evropskému řešení“ situace, dívají v Německu?

Paní von der Leyenová byla povýšena z funkce, kterou nezvládala (ministryně obrany SRN), do ještě vyšší funkce, na kterou už vůbec nestačí. Je to dost smutný případ personální politiky založené na stranických knížkách, ne na schopnostech. Kvůli podobnému přístupu svého času narazil na problémy právě východní sovětský blok.

Každá infekční nemoc bude mít nějaké ekonomické následky, s tím se nedá nic dělat. Místo toho kritizování předběžných, byť tvrdých, opatření by bylo namístě přemýšlet, jak dál. Většina lidí nechce přijít o práci nebo sedět celé roky doma, ale zároveň také většina lidí nechce ani riskovat nákazu, ani ohrožovat svoje staré příbuzné tím, že by jim zavlekli infekci domů. Musíme najít nějaké způsoby, jak realizovat maximum ekonomické aktivity s minimem ohrožení.

Jinak, ještě k té otázce na to, co si Němci myslí o paní Ursule. Oni ji dobře znají už z domácí politiky, takže od ní nic nečekají. Překvapení to může být leda pro zbytek Evropy, který ji dostal nějak darovanou shůry a dosud o ní nevěděl nic.

Psal jste také o tom, že krizi celkem zdatně zvládají asijské země, které měly zkušenost s nákazou SARS v roce 2003. O jaké země jde a v čem je jejich postup tak úspěšný?

Singapur, Tchaj-wan, Hongkong. Velmi úspěšně bojuje i Jižní Korea, která původním SARS zasažená nebyla. Jedna z věcí, kterou všechny tyto země dělají, je velmi systematicky dohledávat všechny kontakty nakažených lidí, tím se šíření zpomaluje. Všichni jejich obyvatelé jsou ale také ochotni nosit roušky a nepřijde jim to jako něco divného. To dost pomáhá, a to se budeme muset naučit i v Evropě. Ono by to popravdě dávalo smysl i za běžné chřipkové epidemie, stačí se podívat, kolik lidí každou zimu kašle a kýchá v plných autobusech.

Ve svém posledním příspěvku jste se věnoval tomu, jak se rychle snaží na nastalou situaci zareagovat výzkum. Mohl byste čtenářům přiblížit, co se tedy ve výzkumu obrany proti koronaviru v současnosti děje?

Bojuje se na několika frontách. První je zjistit, kdo vlastně nákazu roznáší a jak dlouho. Jestli – a jak moc – je nakažený člověk nebezpečný svému okolí už předtím, než začne mít nějaké příznaky. A kdy je naopak zase bezpečné pustit jej ven mezi ostatní. To je důležité z hlediska toho, na koho uvalit karanténu. Nemůže sedět doma celý kontinent.

Další je, jak ulehčit pacientům s těžkými příznaky. Takovým těm, kterým už opravdu hrozí, že se udusí. (Lékaři z Itálie to popisují jako pomalé utopení se.) Tam se zkoumá hned několik látek, například Remdesivir českého původu nebo nějaké koktejly látek, které se užívají proti malárii nebo viru HIV.

Pak je další důležitá otázka, totiž co nedělat. Například Světová zdravotnická organizace teď vydala upozornění, že by si lidé neměli sami brát Ibuprofen. Existuje totiž podezření, že některé ty běžné léky, které se používají při potlačování zánětů, by mohly průběh nemoci zhoršovat – jako by potlačovaly schopnost těla bránit se viru samo.

No a poslední důležité téma je vakcína, kde běží hned několik pokusů. Tam to ale bude trvat nejdéle, protože u vakcín se musí velmi důkladně zkoumat jejich bezpečnost. Imunitní systém je velká síla a musí se s ním zacházet opatrně.

Kdysi se třeba experimentovalo (na zvířatech) s možnou vakcínou na SARS, jenže byla tak silná, že pak některá ta zvířata umírala na takzvanou cytokinovou bouři, což je prostě příliš silná reakce organismu na infekci. Toto se nesmí stát, to by byla katastrofa. Proto bude i těm nejnadějnějším vakcínám ještě nějakou dobu trvat, než je schválí pro použití na lidech.

Otázky kladl Jakub Vosáhlo, PL, 19.3.2020

****************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY 2
Když je něco zapomenutého, je dobře se ptát, jak se to stalo. Zapomnělo se proto, že se něco dostalo za horizont času a zájmu, anebo proto, že se nějak někomu zapomenout chtělo? Autor v této knížce nahlíží do událostí zas tak ne moc vzdálených.
Objednat si ji můžete na této adrese.

zapomenuté příběhy 2

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.