Učinilo tak ve prospěch emocí a opojení senzacemi

Jistě znáte biblický příběh, jak se z horlivého pronásledovatele křesťanů Šavla stala nejdůležitější, historicky doložitelná postava jménem (svatý) Pavel.
Opačnou genezí prošel spoluzakladatel a ideový vůdce GREENPEACE Patrick Moore. Jak a proč k tomu došlo, vysvětluje v rozhovoru s francouzským novinářem Grégoriem Camborlem.(P.Z.)

G.C.: Svět víry a hodnoty jednoho individua dosáhly všeobecně takového stupně propojení (a je jedno, jestliže tento svzájemný účinek je logický nebo ne), že otázka na určitý aspekt jeho světonázoru otřese celou konstrukcí a nikoli pouze tímto aspektem. Když jste se nakonec rozhodl distancovat se od Grenpeace – jak dalece to zapůsobilo na vaši osobní filosofii?

P.M.: Tedy, nejprve musím říct, že já osobně jsem již v počátcích Greenpeace nesdílel všechny hodnoty mých přátel. Složil jsem doktorát z ekologie, a tudíž mám určité vědecké vzdělání, a přestože i další lidé ve skupině absolvovali vědecké vzdělání, věda se v průběhu evoluce Greenpeace úplně vytratila. Během mých posledních šesti let předsednictví Greenpeace International neměl již žádný z mých kolegů nějaké formální vědecké vzdělání. Na počátku jsme totiž byli orientovaní přísně humanisticky, šlo o záchranu lidstva před atomovou světovou válkou.

To byl v podstatě hlavní bod, na který se Greenpeace koncentrovalo. „Peace“ bylo skutečně to, co jsme v počátcích zdůrazňovali. Mimoto bylo naší premisou, že globální atomová válka těžce poškodí životní prostředí – proto tam bylo také „green“. Tudíž bylo složení pojmů „green“ a „peace“ skutečně revolučním konceptem a jedním z důvodů, proč se organizace stala tak uznávanou a mocnou. Lidem totiž docházelo, že lidstvo a příroda byly něčím, co bylo navzájem těsně propojeno.

Časem se „peace“ vytratil, když jsme si osvojili slogany jako „zachraň velryby“, „zachraň tulení mláďata“, „přestat ukládat jedovaté odpady“ či „anti-atomovým elektrárnám“ namísto „anti-jaderným zbraním“. Tak se přesunul náš hlavní bod více do oblasti přírody a podíl „peace“ mizel. Když jsem v roce 1986 z Greenpeace vystoupil, charakterizovaly Greenpeace a ostatní ekologická hnutí lidstvo jako nepřítele Země, nepřítele přírody. To jsem v žádném případě nemohl sdílet.

Jako ekolog považuji všechen život na Zemi za jeden systém. U ekologie jde o vzájemné vztahy všech různých forem života, samozřejmě včetně člověka. Vyšli jsme z přírody, vyvíjíme se z přírody z evolučního hlediska tak, jako všechny ostatní druhy. Nyní je ale kolportováno, že jsme vlastně špatnými tvory, jediný špatný druh. Dokonce býlí je lepší než my, původci nemoci nejsou zlo, oni jsou jednoduše zde jako součást přírody. Protože stále více přicházelo do módy považovat lidstvo svým způsobem za prvotní hřích a za nepřítele přírody, Greenpeace jsem nakonec opustil. Já totiž nevěřil ani vteřinu tomu, že jsme nepřátelé přírody, a nejpozději v tomto interview pochopíte, že mé distancování se od Greenpeace započalo již léta před mým odchodem.

To bylo, když byl v roce 1982 v Nairobi na shromáždění u příležitosti desátého výročí první konference o životním prostředí OSN ve Stokholmu vyhlášen United Nations Environment Program (UNEP). To bylo poprvé, co byla v jedné rozvojové zemi založena jedna pod-organizace OSN. Zde jsem poprvé slyšel pojem „udržitelný rozvoj“.

Většina lidí věří, že u udržitelného rozvoje se jedná o kompromis mezi ekologickými aktivisty a průmyslem, ale to není. To byl kompromis mezi ekologickými aktivisty: když je totiž člověk ekologickým aktivistou v rozvojové zemi, nemůže být proti rozvoji. Většina ekologických lidí z průmyslových byla v zásadě proti velkým projektům jako přehradám či atomovým elektrárnám. Oni byli vždy proti stavebním projektům a jsou proti dodnes. Ale když je někdo v rozvojové zemi proti rozvoji, tak se mu vysmějí anebo bude vyhoštěn z jednání, protože rozvojové země se chtějí rozvíjet, a to je vše. Tyto země se jednoduše pokouší zajistit svým lidem lepší život a zemi více blahobytu.

Poznámka překladatele: Rozhodl jsem se tento rozhovor nabídnout NP, protože mám pocit, že v současném politickém kvasu se na ideologii klimaalarmistů zapomíná. Možná, že i to je jeden z účelů odvedení pozornosti lidí od skutečných problémů.

Rozhovor pokračuje na téma CO2 a klima a energie a společnost. Snad se mi podaří to na NP udat.

Celý článek v angličtině naleznete zde.

Z eike.de přeložil P. Zinga