Na webu seznamzpravy.cz jsme si před pár dny mohli přečíst další článek (zde: Česko se oteplí až o čtyři stupně říká nobelistka), kterým se tento zpravodajský portál opět přiblížil skupině klimaalarmistických médií. Dozvěděli jsme se, že do konce 21. století očekáváme ve střední Evropě oteplení ne o jeden a půl či dva stupně Celsia, ale rovnou o celé čtyři. Vše doplněno údernou ikonografikou, kde s narůstajícím letopočtem rostou červené sloupce zobrazující teplotu jak co do délky, tak do sytosti oné červené barvy.

Nechci rozebírat teorie, jestli katastrofa spočívá v oteplení o jeden, dva, či kolik stupňů, nechci se bavit o tom, jaký vliv má oteplení o jeden nebo čtyři stupně na pravděpodobnost výskytu požáru, což je v článku rovněž zmiňováno – přičemž si myslím, že požár musí někdo nebo něco aktivně založit, suchá tráva sama od sebe nechytne ani při teplotě 30 °C, ani 34 °C.

Ani nemluvím o tom, že samozřejmě nebylo zapomenuto na již obligátní mantru, a to, že všechno špatné je jen a pouze kvůli lidmi produkovanému oxidu uhličitému a pokud toho nenecháme, je s námi amen včetně temné hrozby, že pokud bude pokračovat současný trend počínajícího odvracení se od klimatické hysterie, amen s námi bude už pozítří.

Rád bych ale zmínil následující: ďábel je jako vždy skryt v detailu. Nevím, jestli si toho čtenář všimne, a myslím, že to v článku není vůbec explicitně zmiňováno, ale v grafech se uvádí změna teplot „relative to average“, tedy česky vztažena k průměru. A zde začíná problém, a mám obavu, že i manipulace. Co je to ten zmiňovaný „dlouhodobý průměr“? Asi něco jako průměrná roční teplota za sledované období, když na vodorovné ose vidíme letopočet.

Každý, kdo absolvoval matematiku na druhém stupni základní školy, asi ví, co je to průměrná hodnota, přesněji aritmetický průměr. On existuje i geometrický průměr, ale ten sem netahejme. Aritmetický průměr pěti čísel je jejich součet dělený pěti. To je jasné jako polední slunce. Ale co je to průměrná teplota, jedno jestli denní, měsíční, nebo roční? Jeden by řekl, co je to za otázku, přece součet několika hodnot teploty podělený jejich počtem. A tady začíná problém. Jaké hodnoty a kolik máme vzít do výpočtu, aby výsledek vůbec o něčem vypovídal? Třeba roční průměrná teplota v místě A. Když to budeme chtít „odbýt“, vezmeme řekněme teplotu změřenou každého patnáctého dne v měsíci ve 12:00. No ale co když budeme mít smůlu a v červnu, červenci a řekněme září, což jsou ještě se srpnem nejteplejší měsíce v roce, bude jak na potvoru patnáctého zataženo a pršet, ale od šestnáctého se vyčasí. Nebo naopak v lednu a únoru a v listopadu bude patnáctého krásně slunečno. Což logicky ovlivní naměřené teploty. A proč nezvolit teploty změřené ne ve 12:00, ale spíš ve 14:00, kdy může být nejtepleji za celý den? Jaký toto všechno bude mít vliv na vypočtenou „průměrnou roční teplotu“ asi netřeba vysvětlovat. Dobře, tak ať jsme přesnější, berme jako vstup do výpočtu průměrné roční teploty hodnoty změřené každý den v roce. Ale zase, z kolika hodin? Anebo, co když se rozhodneme pro 14:00, a zrovna v daném roce po většinu velmi horkého července a srpna se již vytvořily bouřkové mraky a nezřídka i pršelo? Jakou vypovídací schopnost bude mít takto vypočtená „průměrná teplota“? Tak by se dalo pokračovat ve stylu „dobře tedy, nejdříve nějak spočítáme průměrné denní teploty a pak…“, jenže to v principu nic nemění. Ano, jistě, jakýsi trend lze z takto spočtených „průměrných teplot“ asi vytušit, ale na tomto základě autoritativně házet hodnotami s přesností na půl stupně Celsia, poté dělat dalekosáhlé závěry, a zároveň zamlčet všechny okrajové podmínky a nezmínit úroveň nejistoty a nepřesnosti, je minimálně zavádějící, a spíše nevědecké. Prostě a stručně, ať na to jdeme jakkoliv, vždycky dostaneme aritmetický průměr nějakých čísel, ale v žádném případě to nebude nezpochybnitelná hodnota průměrné roční teploty. Otázka spíše zní, lze-li vůbec takovou teplotu pro dané místo A s nějakou použitelnou přesností určit.

Poté následuje další problém. Ve grafech v citovaném článku začíná časová osa rokem 1850 nebo 1881 a končí rokem 2023. Aby bylo možné smysluplně porovnávat to, co jsme nazvali „průměrné roční teploty“ za posledních cca 140 nebo 170 let, stejně jako z nich určit nějaký relevantní průměr za všechny roky, který se v grafech v článku vyskytuje jako vodorovná čára od hodnoty nula na svislé ose, musely by být všechny tyto teploty spočítány z naprosto ekvivalentní množiny vstupních hodnot. To znamená z hodnot získaných ve stejných bodech stejnou metodikou, tj. některou z výše naznačených, třeba z každodenních teplot změřených ve 14:00. Jenže, zaprvé, kolik je, byť i v hustě obydlené a civilizované střední Evropě, takových bodů, kde se provádí tak četné měření od roku 1850 a to s dostatečnou přesností? A pokud je těchto bodů jen pár, jakou relevanci mají takto zjištěné „průměrné teploty“ pro celý střed Evropy? A další nezanedbatelný faktor je, jak se vyvíjelo mikroklima v těchto bodech měření vlivem lidské aktivity v průběhu let. Konktrétně to znamená následující. Napadají mě dvě místa ve střední Evropě, kde se měří teploty déle než oněch 150 let. Je to notoricky známé pražské Klementinum, a pak ještě podstatně méně známá astronomická věž Vratislavské univerzity. Jenže, v roce 1850 byla Praha 155tisícovým městem o rozloze 800 hektarů. V současnosti má Praha téměř 1,5 miliónu obyvatel a rozkládá se na zhruba 50 000 hektarech. Podobně Vratislav, v roce 1850 měla tehdy pruská Breslau zhruba 110 tisíc obyvatel, dnešní polská Wroclaw je bezmála 680tisícovou metropolí. Není asi třeba podrobně vysvětlovat, že tato fakta mají nezanedbatelný vliv na zde měřené teploty. Každý tuší, co je to tepelný ostrov města. Jenže jak velký tento vliv je? Říká se, že v případě Klementina asi 2 stupně. Ale zase další detailový ďábel, a to je to slovíčko „asi“. Dva stupně jsou více či méně kvalifikovaný odhad. Nemáme paralelní vesmír se stále 155tisícovou Prahou a 110tisícovou Vratislaví, kde bychom se podívali na dnešní teplotu a srovnali ji s tou změřenou v našem vesmíru a pak mohli říci, rozdíl způsobený efektem tepelného ostrova je přesně 1,23 stupně. Jinými slovy, chci říct zhruba tolik, že i když máme dostatečně dlouhé řady měření z jednoho bodu, výsledky jsou nějak ovlivněny vývojem okolních podmínek tohoto bodu. Tušíme kvalitativně jak, ale nevíme to exaktně kvantifikovat. Takže tvrdit na základě práce s výsledky těchto měření, že se nějaká teplota zvýšila o přesně tři, nebo tři a půl nebo čtyři stupně, když jen chybu vnesenou změnou okolí odhadujeme na asi dva stupně, je minimálně odvážné.

Shrnuto a podtrženo: pokud jsou rádoby děsivé závěry článku vyvozovány na základě takto „exaktních“ měření a výpočtů, jejichž reálné pozadí, rizika, nepřesnosti a zjednodušení jsou naznačeny výše, avšak v článku o nich není ani slovo, máme opět co do činění se zavádějícím, možná spíše manipulativním článkem, a ptejme se, co je jeho účelem. Mám obavu, aby to nebylo další kolečko v šíleném mechanizmu stvořeném klimatickou lobby, který má udržet ovečky pěkně ve stádu a v nábožné bázni z ohně pekelného, tedy pardon, z klimatické krize, a zajistit, aby nebyly vznášeny nežádoucí dotazy stran reálně prokázaných příčin změny klimatu, a potažmo dotazy, zda je opravdu nezbytné platit za emisní povolenky, přispívat na takzvané obnovitelné zdroje, přihlížet resp. přesněji aktivně byť nedobrovolně se účastnit různých forem dotací, tedy darů všech daňových poplatníků menšině, na pořízení a provoz kvaziekologických elektromobilů, domácích fotovoltaik, a tak by se dalo bohužel dlouho pokračovat. Trochu se mi zdá, že ona lobby začíná mírně panikařit a v reakci na stále četněji a silněji se ozývající hlasy rozumu přitvrzuje a pálí těžším kalibrem, aby si udržela svou doposud velmi komfortní pozici u vyústění zelených penězovodů.