Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Text je stylisticky bohatý, místy až poetický, což mu dodává sílu a čtivost, ale zároveň je právě v tom jeho slabina. Argumentačně často sklouzává k emocionalitě a metaforám, které sice čtenáře mohou oslovit, ale zároveň zamlžují racionální jádro sdělení. Kritika využívání AI je postavena spíše na dojmech než na tvrdých datech nebo přesvědčivých důkazech. Autor například několikrát tvrdí, že AI vede k atrofii „mentálních svalů“ nebo že způsobuje úpadek pravé hemisféry mozku, ale tyto výroky nejsou nijak doloženy a působí spíše jako spekulace či názor prezentovaný jako fakt.

Text také pracuje s příliš silným kontrastem mezi „hlubokým lidským poznáním“ a „povrchní AI zkratkou“, přičemž zcela pomíjí fakt, že AI může sloužit jako nástroj, který lidské porozumění doplňuje, nikoli nahrazuje. Dále autor zjednodušuje i motivace lidí pro využívání AI – redukuje je na lenost nebo honbu za produktivitou, a tím ignoruje legitimní důvody, jako je optimalizace procesů, dostupnost datové analýzy i pro menší týmy nebo možnost věnovat více času skutečně hodnotné práci právě díky automatizaci rutinních úkolů.

Použitý příklad s analýzou zaměstnaneckého průzkumu je zajímavý, ale jeho výklad je příliš černobílý. Buď hluboké ponoření do textu, nebo plytké shrnutí od AI. Mezitím jako by neexistovala možnost kombinace – například že tým použije AI jako podpůrný nástroj a zároveň si přečte vybrané odpovědi nebo provede vlastní šetření. Text navíc skrytě předpokládá, že každý analytik má čas, vůli a schopnosti se takto do detailu věnovat všem materiálům, což není vždy realistické.

Celkově text působí jako apel na „lidskost“ v práci, ale nadužívá idealizaci hlubokého poznání, meditativního přemýšlení a romantizace pomalé práce. Tím ztrácí kontakt s realitou mnoha organizací a pracovních prostředí, kde je potřeba vyvážit kvalitu a efektivitu.

Rétorika založená na metaforách typu „blátivý svah“, „fontána živé vody“ nebo „magické místo v lese“ sice působí sugestivně, ale odvádí pozornost od jádra problému a oslabuje přesvědčivost. Kritika AI by byla silnější, kdyby byla podpořena konkrétními příklady selhání, studiemi nebo kontrastními daty, ne jen poetickým jazykem a osobním přesvědčením.

Hmm. Na druhé straně AI může pomoci jinde. Třeba v lékařství a konkrétně v diagnostice. Žádný lékař sám nikdy neuvidí tolik RTG snímků, než kolik jich i s popisem může obsáhnout AI. Navíc se neunaví a na pracovišti se nepohádá. Poslední slovo ale bude mít stejně lékař, ale pomoc AI bude obrovská. Ostatně toto nemám ze sebe, ale od přítele lékaře. A to nepíšu nic o robotických operacích, které jistě v budoucnu přijdou.

Umělá inteligence bude ve zdravotnictví stále užitečnější a pravděpodobně se stane jedním z klíčových nástrojů péče o zdraví ve 21. století. Její přínos není v tom, že nahradí lékaře, ale že jim poskytne nástroje, které umožní rychlejší, přesnější a dostupnější diagnózu a léčbu, stejně jako efektivnější správu systému jako celku.

Například v oblasti diagnostiky už dnes umělá inteligence zvládá rozpoznávat některé typy nádorů na radiologických snímcích (např. mamografii nebo CT) s přesností srovnatelnou s lékařskými specialisty – a to v řádu vteřin. Umožní tak rychlejší třídění pacientů, odhalení rizik a snížení lidské chybovosti, která je v medicíně stále reálným faktorem.

Ve farmakologii AI zrychluje vývoj nových léků díky schopnosti modelovat molekulární struktury a simulovat jejich účinky, což dříve trvalo roky a stálo miliardy. AI také pomáhá personalizovat léčbu – na základě genetických informací pacienta dokáže navrhnout cílenou terapii, která má větší šanci na úspěch a menší riziko vedlejších účinků.

V oblasti péče o pacienty umožní AI lepší monitoring chronických onemocnění pomocí nositelných zařízení a analýzy dat v reálném čase. Může také sloužit jako virtuální asistent pro pacienty, připomínat jim medikaci, odpovídat na běžné otázky a tím odlehčit zdravotnickému personálu.

V nemocničním managementu bude AI pomáhat optimalizovat rozvrhy, předvídat přetížení kapacit, efektivněji řídit zásoby nebo dokonce modelovat šíření infekcí a navrhovat preventivní opatření.

Po sto padesáté prvni! Problémem není žádná umělá inteligence, ALE UMĚLÁ BLBOST. Která, pokud vychází z běžných duševních kvalit produkovaných lidstvem na Internetu, dosahuje při nejlepším maximálně výsledků klasického politika, nebo nejhorších novinářů.

V principu buď rovnou lže, nebo nemluví pravdu z neznalosti. A pokud se někdo bude řídit pouze jejím odhadem, také podle toho dopadne.

Něco jiného jsou konkrétní modely UI pro konkrétní obory, které ovšem fungují už desítky let, ale o kterých se toho v podstatě nic moc nedočtete, protože to není nijak mediálně zajímavé.

Umělá inteligence nešetří čas. Jen přikazuje a kontroluje, jak je čas využíván. Člověk se stane nevolníkem AI až do chvíle, kdy Slunce vyšle silnou vlnu elektromagnetického záření, které vyřadí elektroniku. Pak se bude ajťák zabývat problémem, jak z valounu pazourku vyrobit pěstní klín.

Umělá inteligence bude představovat obrovský pokrok v pedagogice a zdravotnictví, protože obě tato odvětví stojí na rozpoznávání individuálních potřeb, efektivní práci s informacemi a na schopnosti rozhodovat se na základě proměnlivých dat – což jsou právě oblasti, kde je AI mimořádně silná.

V pedagogice umožní umělá inteligence personalizované vzdělávání v dosud nepředstavitelné míře. Místo jednotné výuky pro všechny žáky dokáže AI analyzovat silné a slabé stránky každého studenta, přizpůsobit tempo výkladu, doporučit doplňkové materiály nebo vyhledat chyby v porozumění. Díky tomu se učitel bude moci více soustředit na lidský rozměr výuky – podporu motivace, komunikaci, rozvoj kritického myšlení – zatímco AI pomůže s rutinními a analytickými úkoly. V dlouhodobém horizontu tak může vzdělávání přejít z modelu „jeden učitel pro třídu“ k individuální cestě učením pro každého studenta, aniž by to znamenalo dramatické navýšení nákladů.

V zdravotnictví se AI stává zásadním nástrojem pro diagnostiku, prevenci i péči. Umí analyzovat obrovské množství dat z lékařských záznamů, laboratorních výsledků nebo zobrazovacích metod, a to rychleji a s větší přesností než člověk. Díky tomu může včas odhalit vzorce nebo rizikové faktory, které by lékaři mohli přehlédnout. V budoucnosti bude běžné, že AI bude navrhovat léčebné postupy, sledovat chronické pacienty na dálku, nebo dokonce předvídat zdravotní komplikace dříve, než se projeví. Lékař zůstane v roli rozhodující autority, ale bude mít k dispozici mnohem přesnější, personalizované a rychlejší informace než kdykoli dřív.

V obou případech – ve škole i v ordinaci – tedy umělá inteligence neznamená nahrazení lidského odborníka, ale zásadní posílení jeho schopností, větší prostor pro lidský přístup a možnost věnovat se každému člověku podle jeho potřeb. Tento posun může být jedním z nejvýznamnějších civilizačních kroků v oblasti péče o zdraví a rozvoj vzdělanosti.

AI šetří čas relativně. Za výsledek nemá odpovědnost AI, ale osoba. Pokud je výsledek chybný nebo neúplný, a to je dost často, tak odpovědnost za chybu nese ten, kdo si s pomocí AI usnadnil práci.

Zatím je dost předčasné říct, jaký dopad bude AI mít na lidi a lidstvo za 50, 100 či 300 let. Je to věštění z křišťálové koule. Co ovšem lze, je shrnout, jak na lidi působily jiné velké vynálezy.

1. Každý vynález nebo objev se dá použít jak ke zlým, tak k dobrým věcem. Zpravidla jej ovšem jako první využívají armády, a ty zajišťují relativně rychlý vývoj novinky.

2. Dobrovolně se vzdát dalšího vývoje a výzkumu je dosti nerozumný nápad, protože nelze spoléhat na to, že tak udělají i konkurenční velmoci. Britové po 2.světové válce rozebrali počítač, pomocí kterého během války luštili šifrované zprávy německé armády. Důvod byl z dnešního pohledu velice naivní, až hloupý: aby se prý taková silná zbraň již nikdy a nikým nemohla využívat na válečné účely.

Podobně na tom byli i Američané u vývoje prvních kosmických raket. Díky Wernerovi von Braunovi mohli mít rakety o několik let dřív než Sověti. Ale Američané na několik let zcela odstavili von Brauna od dalšího vývoje s tím, že není morální vyvíjet takové strašné zbraně. Že by se rakety daly používat i na jiné účely než na shazování bomb, americkým politikům tehdy nedošlo. Budíček jim zazvonil až 4.října 1957, když jim nad hlavami začal pípat sovětský Sputnik. Najednou vše pochopili a nezůstalo jim nic jiného než Soviety překotně ve vývoji dohánět.

3. Nejlepším prostředkem obrany proti nové zbrani je vyvíjet vlastní, ještě sofistikovanější, která umí eliminovat nebo zmírnit sílu protivníkovy zbraně. Tento vývoj lze vidět např. u válečných dronů. Vývoj spěje k poznání, že nejlepší obranou proti dronům budou opět jiné drony. Drony stíhací, tedy takové, které primárně budou ničit ne cíle na zemi, ale nepřátelské drony ve vzduchu.

S AI je to to samý. Nelze spoléhat na to, že když "JÁ" zastavím vývoj něčeho, tak se stejně zachovají i ostatní. Formálně s velkou pravděpodobností ano, ale tajně v tom stejně budou pokračovat. Žádná velmoc si nenechá ujít příležitost získat náskok vůči jiným zemím, a žádná velká země si nemůže dovolit podstoupit riziko, že ji jiné země předběhnou. Jednou objevená technologie je džin vypuštěný z láhve, kterého už nejde vrátit zpět. Mimochodem každý velký objev či technologie byly zpravidla doprovázeny katastrofickými vizemi.

Když už AI jednou byla vynalezena, je jedinou schůdnou cestou dále ji vyvíjet a současně vyvíjet i "protizbraně" proti ní. I když s pravděpodobností hraničící s jistotou, že bude mít na lidi a společnost i negativní vliv. S jistotou lze obecně říct jen jedno: nejenom že všechno bylo a je jinak. Ono vše i jinak dopadne, než si lidé v každé době dovedou představit.

Ono asi dost záleží na co a v jakém oboru se AI využívá. Pokud za sebe necháte AI udělat otravnou rutinu a zbude vám více času na kreativní řešení opravdových úkolů, tak vaše schopnosti určitě upadat nebudou.

Ano, AI, která by stála mezi podnikem a státem, by určitě užitečná byla. Bohužel by ale nezabránila dalšímu bujení státu...

Každý má možnost volby - např. matematické operace může provádět buď na PC nebo na sčotu. Záleží jen na tom, co od vybraného řešení očekává.

Tedy, obávám se že nikoliv.

1) Že samozřejmě AI nemusí ty odpovědi sumarizovat je na globální úrovni. Agregovat to podle oddělení, pohlaví, věku, atd. Je pro ní maličkost.

2) Tím spíš že se ani nedá dneska předpokládat, že by nějaký podnik mrhal penězi na masové osobní dotazování, když může dát příkaz (hromadně emailem) aby pracovníci vyplnili nějaký formulářík na interním webu - a ta data o nich si AI vytahá zase z lokálního IS.

2) Že dneska už je AI schopna rozeznávat i emoce v psaném textu. Takže i toto může do vyhodnocení zařadit.

3) Že AI dokáže prohledávat mnohem větší struktury dat. Takže a rovnou s těmi dotazníky může zahrnout

- stížnost podané zákazníky - a i toto propojit na oddělení a pracovníky kteří je obsluhovali

- spory vedené se zaměstnanci, fluktuaci, atd..

- zmínky o této firmě ze scciálních sítí...

Atd..

Na prezentaci je toho až až. Jen jde o to, co s tím chce ta firma pak dělat...

S nástupem robotizace přišli o práci dělníci. S nástupem AI přijdou o práci byrokrati

O práci byrokrati nepřijdou. Vždy si najdou nějakou novou, protože výsledky jejich práce jsou v podstatě nezměřitelné.