21.10.2021 | Svátek má Brigita


PRÁVO: Jedno, nebo dvě?

5.9.2011

Zakládáme si na své individualitě, ale při plození dětí chceme vše měřit jedním metrem. Poslanci v parlamentu propadli dojmu, že vědí, kolik embryí by měli lékaři přenášet do dělohy žen, které se snaží otěhotnět po oplození ve zkumavce. A chystají se to uzákonit.

Představte si, že si chcete dát navečer v hospodě pivo a hostinský vám řekne, že na základě nového zákona dostanete půllitr pěnivého moku jen po předložení výsledku jaterních testů, jež nejsou starší než čtrnáct dnů. Když se zastavíte v samoobsluze pro dvacet deka turistického salámu, pět rohlíků a půl kila rajčat, pokladní vám vyndá z košíku salám a dva rohlíky s odkazem na nový zákon, který zakazuje prodej uzenin a nadměrného množství bílého pečiva osobám s body mass indexem nad 25. A k dovršení všeho vám v trafice na rohu oznámí, že si u nich místo oblíbených "cigaret s velbloudem“ můžete na základě nového zákona koupit jen brožurku o běhání pro zdraví.

Absurdita? Jistě! Ale zase ne až taková. Situace, kdy státní úředníci na ministerstvu zdravotnictví rozhodují o tom, co je pro nás zdravé a co nám škodí, a poslanci to pak hlava nehlava uzákoňují, je realitou všedního dne. Pravda, návrh na tvrdou regulaci zdravotních rizik se netýká "masových vrahů", jako je obezita, kardiovaskulární choroby, cukrovka druhého typu nebo rakovina hrtanu a plic, ale fenoménu mnohem méně rozšířeného – rizik spojených s vícečetným těhotenstvím.

Po oplození ve zkumavce, u nějž může lehce skončit každý patnáctý pár pokoušející se zplodit dítě, vzniká různý počet embryí – od "nula" až po "mnoho". Kolik z nich se má přenést adeptce mateřství do dělohy k dalšímu vývoji? To závisí na mnoha faktorech, například na kvalitě embryí, věku pacientky, jejím zdravotním stavu, výsledku předchozích přenosů embryí atd. Je to dosti složité. Však také česká legislativa zatím neurčuje počet přenášených embryí konkrétní cifrou, ale konstatováním, že se přenáší tolik embryí, "kolik je podle současného stavu lékařské vědy zapotřebí k pravděpodobně úspěšnému navození těhotenství". Nyní se to má změnit. Připravovaná úprava zákona říká, že matce bude přeneseno embryo jediné. Důvod? Když se přenáší více embryí, stoupá pravděpodobnost vícečetných těhotenství. V těle matky se uchytí a vyvíjí dvě či dokonce tři embrya. Takové těhotenství je rizikovější. Hrozí, že se děti narodí předčasně a v důsledku toho budou mít zdravotní problémy nebo dokonce trvalé následky. Zvýšeným zdravotním rizikům čelí při vícečetném těhotenství i matka.

To všechno je pravda. Po oplození ve zkumavce a po dalších obdobných technikách oplození je riziko předčasného porodu skutečně asi čtyřikrát vyšší než u přirozeného otěhotnění. To riziko je však po oplodnění ve zkumavce vyšší i v případě, že žena dostala jedno jediné embryo. Důvod téhle komplikace není tak úplně jasný. Na druhé straně je třeba si přiznat, že i přirozeně počaté těhotenství může skončit předčasným porodem. Na každých tisíc „normálních“ těhotenství připadá 3 až 5 předčasných porodů. Z toho je jasné, že zákon omezující počet přenášených embryí na jeden jediný zárodek riziko předčasných porodů neodstraní.

Při odůvodnění nové právní úpravy zaznívají argumenty, z kterých není obtížné získat dojem, že se u nás přenáší příliš mnoho embryí a v důsledku toho máme nebezpečně mnoho vícečetných těhotenství a neúnosně mnoho předčasně narozených dětí. Je s podivem, že se ještě neozvala Česká lékařská komora nebo aspoň Česká gynekologicko-porodnická společnost či její Sekce pro asistovanou reprodukci. Argumenty ve prospěch uzákonění přenosu jediného embrya totiž říkají, že se lékaři a embryologové nedrží zákona a z nějakého důvodu nepřenášejí pacientkám tolik embryí, "kolik je podle současného stavu lékařské vědy zapotřebí k pravděpodobně úspěšnému navození těhotenství". Že by neuměli správný počet určit? Anebo je pro ně z nějakého důvodu výhodné tento ideální počet přenášených embryí překračovat?

Tak konkrétní zase zastánci uzákonění přenosu jediného embrya ve své kritice stávajíího stavu nejsou. Přitom by se jistě dalo snadno spočítat, zda u nás existují kliniky, z kterých odchází více nastávajících maminek očekávajících dvojčata či trojčata, a dalo by se dokonce dohledat, který embryolog a lékař o počtu přenášených embryí rozhodoval. Možná taková analýza existuje a její závěry nebyly zveřejněny. Ale pochybuji o tom. Mnohé kliniky se už dlouhou řadu let drží kréda "přenášíme pokud možno jen jedno embryo". Po více embryích sáhnou lékaři a embryologové jen v těch případech, kdy mají vážné pochyby, že jediné embryo stačí. Žádný jen trochu slušný lékař nemá radost, když se jeho pacienti dostávají do zdravotních potíží. Lékaři pracující na poli léčby neplodnosti a tzv. asistované reprodukce nejsou v tomto ohledu výjimkou. Je proto záhadou, proč si nechají líbit novou právní normu, která je de facto certifikátem jejich profesní nezpůsobilosti nebo dokonce nesvéprávnosti. Tato norma a to, jak je veřejnosti představována, říká: "Lékař není s to určit, kolik embryí se má pacientce přenést. My, státní úředníci a poslanci, to víme a musíme to uzákonit, abychom vás před neznalostí či nezodpovědností lékařů chránili."

Paradoxní na celém návrhu je, že v případě přání pacientky počítá nová právní norma s možností přenosu dvou embryí. Na základě čeho se pacientka rozhodne, zda bude požadovat přenos jednoho nebo dvou embryí? Na základě porady s lékařem? No to asi těžko, protože toho nová právní norma v podstatě prohlašuje za nezpůsobilého situaci posoudit. Možná dá pacienta na náhlé vnuknutí, „hlas srdce“ nebo věštbu kartářky. I když pomineme fakt, že pacientka asi není při podobném rozhodování prosta emocí, pak tu pořád ještě zůstává fakt, že málokterá pacientka má tak rozsáhlé odborné znalosti a tak bohaté zkušenosti, aby byla s to svou situaci posoudit lépe než její lékaři. Může se stát, že tam, kde by lékař s nejlepším vědomím a svědomím volil přenos dvou embryí, se pacientka „uvědoměle“ rozhodne pro přenos jediného embrya a výrazně tak sníží své šance na narození dítěte. A naopak, může se stát, že se pacientka rozhodne pro přenos dvou embryí v situaci, kdy by to lékař rozhodně nedoporučil, a zadělá na zdravotní trable sobě i svým dvojčatům.

Při volbě, zda „jedno nebo dvě“, by měla pacientka dvakrát měřit, než jednou řízne. V případě přenosu jednoho embrya jí bude její zdravotní pojišťovna platit celkem čtyři pokusy o otěhotnění. V případě, že si vybere přenos dvou embryí, budou jí z pojištění uhrazeny jen tři pokusy. Ve zdůvodnění nové úpravy zaznívá, že se tak výrazně ušetří za zdravotní péči o těhotné, rodičky i jejich decka. Do mysli se vkrádá podezření, že právě tady někde je jádro pudla. Někomu ve zdravotní pojišťovně vyšlo po dosazení do tabulky programu Excel, že přenášením jednoho embrya se ušetří a teď je to potřeba šikovně naservírovat národu, aby to spolkl. Ochrana zdraví matek a snížení počtu předčasně narozených se k tomu hodí přímo ideálně.

Omezení počtu přenášených embryí určené právní normou je zbytečné a snad s výjimkou oné hypotetické finanční úspory neslibuje mnoho pozitivního. Pokud lékaři a embryologové nejsou muži a ženy na svých místech a přenášejí pacientkám zbytečně mnoho embryí, pak je to problém tak závažný, že je třeba jej řešit systémově a nikoli metodou, jako když navrhuje Jarek Nohavica zrušit máslo, aby se odstranil problém s padáním chleba na zem namazanou stranou. V tomto směru se však nová právní norma dobývá do otevřených dveří. Lékaři o problému vícečetných těhotenství dobře vědí a berou jej při rozhodování v potaz. Můžeme jim vytýkat ledacos, ale nedostatek odbornosti jen těžko. Česká asistovaná reprodukce v mezinárodním srovnání obstojí. Však k nám jezdí za léčbou neplodnosti i pacientky z okolních zemí.

Dostáváme se tak do absurdní, avšak nikoli ojedinělé situace, kdy se někdo, kdo celé problematice zase až tak dobře nerozumí, pokouší za nás všechny a za odborníky zvlášť rozhodnout, co je pro nás všechny dobré a co je špatné. Nabízí nám lákavá a jednoduchá řešení. Uzákoníme přenos jednoho embrya a děti už se budou rodit jen v termínu. Volba počtu embryí pro přenos je dosti komplikovaná odborná otázka a takové otázky mají jen zřídka jednoduchá řešení. Pokud nám někdo takové řešení nabízí, je to důvod ke zvýšené ostražitosti. Buď o celé věci moc neví a rozhoduje z neznalosti, anebo o celé věci ví dost a jednoduché řešení nám nabízí z důvodu, o který se s námi zapomněl podělit. Ze sklerózy bych ho nepodezíral. Rozhodování složitých otázek náleží odborníkům a je dobře, když mají právními normami ponechán prostor pro rozhodování "případ od případu". Tolik si zakládáme na své individualitě a při plození dětí chceme najednou měřit všem jedním metrem.

O škodlivosti konzumace alkoholu, kouření a obezity na lidské zdraví není pochyb. Přesto se v poslanecké sněmovně nepřipravuje norma, která by jasně určovala, že budeme všichni zdravější, protože budeme mít ze zákona zakázáno se přejídat, opíjet, kouřit a zároveň budeme mít nakázánu denní porci rekreačního sportu. Proč? Byla by logičtější než uzákonění přenosu jediného embrya. Na zákoně o "povinném zdraví" by se zcela jistě vydělalo. Tahle právní norma by však bolela celý národ a politikům by srazila preference. A tak se jí nedočkáme. Místo ní máme nanicovatý zákon o omezení počtu přenášených embryí.

Nezbývá než doufat, že navrhovaná norma upravující počet přenášených embryí neprojde. Jde tu o princip. Pokud by se stala součástí našeho právního řádu, nezbývá než se modlit, aby příslušný úředník ve zdravotní pojišťovně nezjistil dosazením to tabulky v programu Excel, že nejmenší náklady má pojišťovna a potažmo i české zdravotnictví, pokud se za proměnnou „počet přenášených embryí“ dosadí „nula“. Nepochybuji, že i zákaz oplození ve zkumavce by nám tito lidé dokázali elegantně zdůvodnit. A zcela jistě by se našli nadšenci, kteří by „nulovou variantu“ přivítali s podobným jásotem, s jakým dnes plesají nad variantou „jedničkovou“.

Nenechme si všechno nalinkovat zákony. Není to cesta k "jistotám", ale do pekel. Mnohem více bych se přimlouval za to, aby lékaři a embryologové měli za povinnost jasně a srozumitelně vysvětlit pacientkám, proč se právě v jejich případě rozhodli pro přenos jednoho či dvou embryí. Není to vždycky jednoduché. Často to chce to hodně dobré vůle a snahy na obou stranách. Ale stojí to za to. Při takovém přístupu zůstává pacientka člověkem, induividualitou a nestává se na pouhou odškrtnutou položku ve výkazech klinik, zdravotních pojišťoven a ministerstva zdravotnictví. Historicky se choval stát k reprodukci svých občanů jako k velmi intimní záležitosti a zasahoval do ní jen v krajních případech, kdy hrozily skutečně závažné škody. Zakazoval incest, znásilnění a sex s nezletilými. Rozvoj biomedicíny jistě nabízí řadu příležitostí pro rozšíření právních mantinelů na další lidské aktivity. Určení počtu přenášených embryí k nim nepatří.

Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.