Staříček Pagáč z knížky Zdeňka Galušky by to vyprávěl asi následovně:

Vincek Hrča choval na dvorku kapouna, kterého vykrmoval na hody. Už celé týdny se těšil, jak si pochutná na polívce, kterou z tučného ptáka uvaří. Aby se mu kapoun nedej bože někam nezaběhl, nechal si Vincek u kováře udělat železný kroužek, který navlékl kapounovi na nohu. Jenže den před hody byl kapoun pryč. Na dvorku po něm zbylo jen pár pírek a kapky krve. Vincek se vydal po krvavých stopách a nešel daleko. Jen ke stavení Jury Kocúra, odkud to otevřeným oknem kuchyně vonělo drůbeží polívčičkou. Vincek vrazil do sednice a na plotně vidí železňák, z něhož ještě trčí kost kapounovy nohy s železným kroužkem. A tady se Vincek Hrča dopustil osudové chyby. Místo aby dal Jurovi po papule, podal na něj žalobu. U soudu předložil jako důkaz kapouní kost s kroužkem. Rozsudek si za rámeček nedal. Soudce rozhodl, že kost i s kroužkem patří Vinckovi a může si je nechat. Stejně tak soudce uznal, že Vinckovi patřil kapoun. Polívka z kapouna však byla soudním verdiktem přiznána Jurovi Kocúrovi, protože se uvařila na jeho kamnech vytápěných jeho dřevem a v jeho železňáku ve vodě z jeho studny. Když šel Vincek od soudu, litoval, že Jurovi po té papule přeci jen nedal.

Evropský soudní dvůr v Lucemburku posuzoval obdobnou kauzu. Argentina pěstuje ve velkém geneticky modifikovanou sóju, která je kryta patentem. Tamější sedláci ale na patent kašlou a licenční poplatky jeho vlastníkovi neplatí. Do Evropy vyvážejí kvanta sojové mouky – tedy namletých bobů patentované sóji. Jednoduchý genetický test tuhle krádež jasně prokáže. Majitel patentu se proto v Lucemburku domáhal uznání svých patentových práv. Soud rozhodl stejně jako v naší slovácké parafrázi. V rozsudku se praví, že firma má patentovanou sóju – tedy rostliny a jejich semena. Nemá však patentované to, co se z nich vyrobí. A proto můžou Argentinci dovážet do Evropy beztrestně „výrobek“ z uloupené sóji a jejích bobů. Kdyby vozili nemleté boby nebo celé rostliny, bylo by možné je klepnout přes prsty. Když vozí sojovou mouku, je to činnost kalá a beztrestná.

Proč vynesl soud takhle „kocourkovský“ rozsudek? Zaprvé proto, že nemohl neuznat samotný patent, jakkoli se to zdá jako nejlogičtější a nejčistší řešení. Kdyby řekl, že organismy vzniklé cíleným zásahem do dědičné informace nelze z principu patentovat, nebylo by o čem jednat. Jenže Evropská unie se už přihlásila k masivní podpoře genetických patentů. Uznala například patent americké firmy Myriad Genetics na genetické testy, jimiž lze odhalit mutace genů BRCA zvyšující náchylnost k rakovině prsu. Americké soudy platnost tohoto patentu v USA nedávno zrušily. Evropská unie je v tomto ohledu „patentovější“ než ráj biotechnologických patentů USA. Objevy genetiků a výtvory genových inženýrů se v Evropské unii patentovat smějí. Evropští vědci jsou dokonce tlačeni, aby patentovali o sto šest.

Zároveň však nemohl Evropský soudní dvůr vydat rozsudek, který by klepl přes prsty toho, kdo patent obchází. Evropská unie má v tomto ohledu sama máslo na hlavě. V lékařské genetice si evropské laboratoře zhusta vůbec nelámou hlavy s tím, jestli je jimi využívaná analýza patentována nebo ne. A v dohledné době se to určitě nezmění, protože placení licencí za genetické testy by si vyžádalo další finance do zdravotnictví. A do toho se zemím Evropské unie nechce. Ani o tom neuvažují, protože nemají vůbec spočteno, kolik by je dodržování platných licencí stálo a kolik peněz na zdravotním pojištění by musely vybrat navíc. A tak je lucemburský rozsudek navzdory svým kocourkovským parametrům vlastně přísně logický.

Moc by mě zajímalo, jestli by se soudci Evropského soudního dvora téhle logiky přidrželi i v případě, že by jim někdo ukradl jejich luxusní BMV, audi nebo mercedes, rozebral je na součástky a ty použil na opravu limuzín jiných prominentů. Také by ho osvobodili? Obávám se, že nikoli. Navíc je podezírám, že by měli silné svědění dát chmatákovi po papule.

Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora