V LN z 21.6. 2007 Miloslav Petrusek, profesor Fakulty sociálních věd a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, lituje své spoluzodpovědnosti za úspěšné habilitační řízení Ivo Budila zakončené r. 2001. Důvodem mu je Budilovo údajné plagiátorství, jehož se měl dopustit neúplným odkazem na článek D. Z. Scheffela a J. Kanderta, z něhož citoval, údajné zamlčení tří nejmenovaných pramenů, které měl použít v jedné ze svých knih, a fakt, že si dovolil včlenit významnou část jedné své starší publikace do publikace novější.

Vzhledem k tomu, že jsem loni byl účasten jednání Vědecké rady Masarykovy univerzity, která rozhodovala o Budilově profesuře, jsem logicky spoluzodpovědný za profesorský titul Ivo Budila. Na rozdíl od prof. Petruska se za to nebudu kát, naopak si dovolím se zcela nestoudně (abych použil Petruskovu dikci) Ivo Budila zastat. Sleduji jeho akademickou dráhu více než 10 let a nemohu než vyjádřit obdiv. Doslova z ničeho vybudoval v Plzni Fakultu humanitních studií, dnes Fakultu filozofickou, pro výuku i badatelskou činnost získal na jedné straně zkušené odborníky např. z Akademie věd v Praze, na druhé straně dal příležitost vědecky vyrůst řadě začínajících mladých vědců. Některé obory se za historicky krátkou dobu dopracovaly k opravdové excelenci, např. archeologie nebo antropologie. Vedle svých manažersko-administrativních povinností, spojených postupně s funkcemi děkana, proděkana a prorektora a organizátora mnoha konferencí, nezanedbává ani tvůrčí práci, jejímž výstupem je v první řadě jeho publikační činnost. Jde o zhruba 60 článků, 6 monografií a studijních textů, plus ojedinělý překlad Dumézilových "Bohů Indoevropanů", s pozoruhodným záběrem od antropologie a historie přes politologii a sociologii až po srovnávací mytologii a jazykovědu.

Ve svém zdrcujícím odsudku prof. Petrusek mj. tvrdí, že I. Budil "použil bez odkazového aparátu, který je ve vědě naprosto standardní, nejméně tří knih". Prof. Petrusek však neuvedl, v jaké publikaci se tak stalo a o jaké jde knihy. Tím zcela znemožňuje, aby jeho tvrzení bylo ověřeno. V disciplínách, které si zaslouží být vnímány jako vědecké, platí, že každé tvrzení by mělo být ověřitelné. Jinak zůstáváme v rovině hypotéz a spekulací. I já mohu jen spekulovat, že je míněna Budilova nejrozsáhlejší monografie "Za obzor Západu: Proměny antropologického myšlení od Isidora ze Sevilly po Franze Boase", kterou r. 2001 vydalo nakladatelství Triton. Na 670 stránkách autor představuje doslova stovky názorů světových antropologů, etnologů, lingvistů, mytologů, konfrontuje je mezi sebou, polemizuje s nimi, některé vyvrací, jiné potvrzuje. Na dalších zhruba 20 stránkách následuje poznámkový a bibliografický aparát ke každé kapitole, vlastní bibliografie čítá na 65 stránkách přibližně 1750 titulů. Většina bibliografických odkazů tak nefiguruje přímo v textu, ale až v poznámkovém aparátu. Na stránkách Lidových novin dodávám, že takto uspořádány bývají i publikace Nakladatelství Lidové noviny, které si zaslouží být řazeny k tomu nejlepšímu, co na poli humanitních věd v České republice vychází. První citační causu (viz Sociologický časopis 2007/1), kterou prof. Petrusek zmiňuje, I. Budil vysvětlil redakčním krácením svého poznámkového aparátu. Nemám důvodu nevěřit tomuto Budilovu vysvětlení, s redakčním krácením mám jako autor spíše delších textů sdostatek vlastních zkušeností. Ostatně, LN nejméně jednou týdně publikují omluvu za zkreslení některého z příspěvků v důsledku redakčního krácení. A Petruskovo obvinění z ‘recyklování’ (sic) vlastních textů je až komické. To je přeci svaté právo každého autora používat a rozvíjet podle uvážení vlastní texty!

Na závěr si dovolím parafrázovat jeden citát filmový: "Byl příliš dobrý, a to se v Čechách neodpouští" (film "Smrt talentovaného ševce"). Moc bych si přál, aby tato podivná kampaň neskončila vědeckou popravou jednoho talentovaného, mimořádně pracovitého, nesmírně poctivého, minulým režimem nezkompromitovaného a pořád ještě mladého vědce.

23.6. 2007

profesor Masarykovy univerzity