Jak by ten náš svět byl přehledný a srozumitelný, kdyby každý vystupoval za svou vlastní osobu a vlastní zájmy a kdyby se téměř za každým veřejným projevem neskrýval tu více, tu méně zjevný klientelismus. Pak by i polemický výpad Jana Bartoně Akademie věd – honosný název nestačí nebyl ničím víc nežli tím, zač se na první pohled vydává - škodolibým výronem uspokojení nepochybně úspěšného manažera nad tím, jak „to těm nenasytným akademikům zase natřeli“ (jak jej výstižně charakterizoval ve svém příspěvku Jan Macholán). Kdyby…

Kdyby pan Bartoň nebyl manželem paní Ing. Evy Bartoňové, v současné době první náměstkyně ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslavy Kopicové, jež jako místopředsedkyně oné akademiky kritizované vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace nese nezanedbatelný díl zodpovědnosti za její rozhodování o finančních tocích pro českou vědu a výzkum. Tuto skutečnost ve svém životopise (volně přístupném na webu) taktně zamlčuje, o zaměstnání své ženy se zmiňuje jen v minulém čase. Pak si lze vskutku klást otázku, zda Jan Bartoň náhodou neplní zadání klienta, v tomto případě zmíněné Rady a s ní souznějících lobbistů z Hospodářské komory ČR, Svazu průmyslu a dopravy ČR, Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (abychom uvedli aspoň ty, kteří se svými názory na nepotřebnost a neužitečnost Akademie věd ČR nijak netají).

V jednom svém nedávném příspěvku (Klaus ochráncem Paroubka z 18.května t.r.) reaguje Jan Bartoň na prezidentovo nařčení bývalé Topolánkovy vlády, že podléhala lobbistickým tlakům, a dochází k závěru, že mu není známo „jediné významné vládní opatření z doby vlády Mirka Topolánka, které by bylo tak průhledně napojeno na lobbismus určité podnikatelské skupiny jako šrotovné“. Nuže, odvažuji se tvrdit (a lze to doložit), že celý proces směřující k postupné likvidaci akademických pracovišť byl značně urychlen právě za Topolánkova předsednictví jak vlády, tak i zmíněné Rady. Ta jakoby naprosto ztratila ze zřetele, že Akademie věd není spolek soukromých badatelů, nýbrž státem zřízená a financovaná veřejná instituce základního výzkumu, za niž správci státních financí nesou zodpovědnost. Neplatí proto, že rozpočet AV ČR není záležitost technická, jak se nám někteří (ne)zodpovědní politici snaží namluvit, nýbrž navýsost politická. Tak jako likvidace nepohodlných občanů v táborech nucených prací se technicky realizovala postupným vyhladověním (neplníš normu na 100%, bude ti na snížena denní dávka potravin, dokud se nezlepšíš. Těžko se mohu zlepšit, jsem-li oslaben. Výsledek: ukrojíme ti další díl z již tak snížené denní dávky, proběhne ještě několik takových kol, až se denní dávka limitně přiblíží nule. Cíle bylo dosaženo).

Politické rozhodnutí a zadání zde bylo jednoznačné, provedení v souladu s platným kázeňským řádem. Je-li taková metoda uplatněna na soustavu výzkumných institucí, navíc zřízenou státem, je legitimní otázka po politickém zadání. Existuje-li takové, měl by se jeho autor (iniciátor, sympatizant) k němu přihlásit a racionálně je obhájit, nikoli vést chlácholivé řeči. Neexistuje-li, pak je povinností státní exekutivy a tím spíše legislativy tomuto řízenému vyhladovění učinit přítrž. S politikařením takový postoj nemá nic společného. Naopak lacině politikářské je strašení Paroubkem a apriorní zpochybňování důvěryhodnosti kohokoliv, kdo se postaví na stranu Akademie, byť by tím sledoval vlastní politické cíle. Je hrubou chybou ODS, že toto téma přenechala opozici a že ústy jednoho ze svých nejpovolanějších poslanců, předsedy Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PS PČR Waltra Bartoše, obhajuje neobhajitelné. Nakonec není od místa připomenout, že v demokratickém státě jsou všichni zvolení poslanci zástupci veřejnosti, nejen ti z mé politické stáje.

člen Akademické rady AV ČR, zakládající člen ODS