Katastrofické změny klimatu nutí lidstvo k hledání chyb, kterých se dopouští při rozvoji této civilizace. Mnozí experti se shodují na teorii skleníkového efektu: člověk svojí činností produkuje odpadní plyny – např. oxid uhličitý (CO2), metan, oxid dusný, freony, ozon. Tyto plyny se hromadí v troposféře, která přirozeně funguje jako fóliovník a zesilují tak přirozený skleníkový efekt. Výsledkem může být růst teploty troposféry a zemského povrchu, změna oblačnosti, atmosférických srážek, tání ledovců, změna výšky hladiny oceánů aj. Zatímco jedna skupina expertů bije na poplach a snaží se hledat řešení a intenzivní opatření k přežití (např. Kjótský protokol, povolené emise CO2 v rámci EU, pařížská konference IPCC – Mezinárodního panelu pro klimatické změny při OSN), druhá skupina expertů nás přesvědčuje, že vlastně nevíme, k čemu v budoucnu dojde, a je tudíž zbytečné vynakládat nemalé peníze na nějaká opatření. Faktem je, že vytvoření celkového modelu změn na naší planetě je velmi složité a kolem celého problému globální změny klimatu existuje stále ještě řada nejistot.
V současné době jsou aktuální zejména diskuse o zvyšování obsahu CO2. Právě na příkladu produkce CO2 se ukazuje, jak obtížně se hledají řešení a odhalují se i některé „školácké“ neznalosti těch, kteří se snaží skleníkový efekt bagatelizovat či popírat. Nezávislý ekolog se zkušeností ekologického poradce ministerstva průmyslu RNDr. Jiří Hanzlíček například vypočítal, že obyvatelé ČR vyprodukují ročně jenom svým dýcháním 117 milionů tun CO2, a vidí proto jednoduché anekdotické řešení: nedýchat nebo nosit plynové masky a problém bude vyřešen, neboť podle materiálů EU se produkce CO2 v naší republice pohybuje v rozmezí 82-112 milionů tun za rok. Nápad o plynových maskách se zdál jeho tvůrci tak průlomový, že ho publikoval v průběhu jednoho týdne s nepatrnými obměnami třikrát (Neviditelný pes, LN a Právo). Hanzlíčkovy výpočty korigoval ve svém komentáři (Právo 28.2.) Jiří Svoboda. Na základě jednoduché úvahy o spalování uhlíku v lidském těle odhadl, že jeden člověk za jeden den vyprodukuje něco přes 1 kg CO2 , za rok tedy 365 kg. Z toho předpokladu mu potom vychází, že občané Česka mohou vydechnout za rok maximálně čtyři miliony tun CO2. Toto číslo zdánlivě ukazuje, že se svým dýcháním podílíme pouhými 3, 6 - 4,9% na oficiálně deklarované celkové produkci CO2 v ČR. Věda věří číslům, a tak jsem si i já zkusila vypočítat, kolik CO2 vyprodukují občané v ČR za rok. Hodnoty změřené produkce CO2 můžeme vyhledat v desítkách odborných studií. Došla jsem k závěru, že podle vědců vyprodukuje člověk o hmotnosti 70 kg asi 240 kg CO2 za rok. Při přepočtu na 10 milionů obyvatel je to asi 2,4 miliony tun, takže ještě méně (2,4%), než odhadl pan Svoboda. Je tedy zřejmé, že hlavním producentem CO2 je v Čechách průmysl a spalování fosilních paliv, pokud nepředpokládáme, že počet kusů dobytka několikanásobně převyšuje počet obyvatel.
To, že člověk (i dobytek) spotřebovává pouze ty organické látky, které mu vyprodukovaly rostliny, které k tomu využily CO2 ze vzduchu v procesech nazývaných fotosyntéza, se učí děti v základních školách. Vedle toho víme, že koloběh CO2 v přírodě zahrnuje další děje, jako je jeho pohlcování ve vodách a ukládání v nerostech, nebo zase jeho uvolňování ze sopek, což ukazuje na složitosti vytváření teoretických modelů. Jiný průběh má koloběh CO2 v amazonských pralesích, jiný v Antarktidě a jiný v Čechách. To se v modelech skrývá pod označením regionální. Nicméně, počítání toho, kolik CO2 vydýchne jeden občan ČR za rok, je zjevně zcela zástupným problémem ve vztahu k hledání cest k ozdravění atmosféry, ve které budou lidé schopni přežívat ve snesitelných podmínkách. Už vůbec však tato čísla nemohou sloužit jako kvalifikovaný argument ke zpochybňování výsledků pařížské konference OSN, jak se o to pokusil pan Hanzlíček a stal se internetovou hvězdou (viz Neviditelný pes). Zdá se, že práce s čísly není silnou stránkou tohoto ekologického poradce. Konstatování, že patříme mezi největší evropské znečišťovatele, označuje za zcela falešnou programovou propagandu. Pohled do tabulky Evropské komise s hodnotami potvrzených celkových emisí a s plánem jejich snižování v následujících letech ukazuje, že hodnota pro ČR je třetí největší hned za Německem a UK, dvakrát vyšší než belgická. Kdo nás tedy u EK tak falešně programově obviňuje? Kdo dodal hodnoty (byť se značným zpožděním!) za ČR?
Oponenti závěrů konference OSN o globálním oteplování diskutují o nedostatku potřebných údajů do složitých modelů a nabízejí naději, že nás zachrání rostliny. Pod vlivem vyšší produkce CO2 se prý urychlí jejich růst, zvýší se množství biomasy a ta bude mít zvýšenou schopnost pohlcovat další CO2. Tato tvrzení dokládají např. pozorováním o zvýšeném růstu lesních porostů i stromů na plantážích v USA za posledních 50 let či urychlením růstu biomasy v amazonských pralesích. V plánech EK se s pohlcováním CO2 nepočítá. Mezi vědci nepanuje dokonce ani shoda v názoru, zda se bude teplota na planetě Zemi v budoucnu zvyšovat, či snižovat. Na rozdíl od představy globálního oteplování podle modelu IPCC argumentují jiní, že se atmosférická teplota v posledních 20 letech snižuje. Na rozdíl od katastrofických a alarmujících scénářů IPCC jiní zase nabízejí vidinu toho, že naše děti si budou užívat život na Zemi v bohaté vegetaci, osídlené mnoha zvířaty. Neumíme tedy stále zhodnotit, zda jsme na cestě k záhubě nebo k prosperitě. V Čechách však máme důvod k nevybíravým internetovým výpadům, k povrchním diskusím a soudům pod maskou odbornosti a zdá se, že i záruku, že naše budoucnost je v rukách expertů, kteří vědí, jak na to. Jenom ještě nevědí, jaký typ plynových masek budou nosit kravičky, slepičky, pejskové a kočičky.
Nezávislá profesorka fyziologie