Replika na příspěvek Šumavské lesy... od Pavla Hubeného a Pavly Čížkové, jenž byl „reakcí na článek prof. Radomíra Mrkvy Omyly vědců v NP Šumava“

Je přínosné, že na stránkách Neviditelného psa dochází k diskusi o problémech NPŠ, i když milovníci Šumavy by patrně spíše uvítali, kdyby zasvěcená odborná diskuse o způsobu, jak zde zajistit ochranu přírody, proběhla podstatně dříve, před rozvratem lesů a závažným postižením krajiny. Omlouvám se, že diskuse bude patrně pro laiky dost odborná, pro odborníky ale zase zjednodušující a celkově asi úplně neobsáhne všechny dílčí problémy.

Není bonmotem, když uvedu, že zcela souhlasím s jakousi prvou tezí autorů, že v případě NPŠ se od samotného počátku „nepravdy mísí s pravdami. Bez uzardění výmysl následuje výmysl, který hned nepravdu zdvojnásobí“. Méně již přesvědčí tvrzení, že k problémům se vyjadřují nezasvěcení do tajů přírody NPŠ, a protože nejsem divadelní kritik ani veterinární lékař nebo středoškolský pedagog, dobře nerozumím tvrzení, že „nepravdy zasahují i tam, kde by neměly mít místo: na university a k jejich představitelům“. Pokud jde o mne, pak moje prvé, bližší seznámení se s NPŠ sahá do r. 2004, a to z titulu profese, neboť jsem se dlouhodobě zabýval kůrovci a ekologií lesa. Území NPŠ jsem poté mnohokrát při nejrůznějších příležitostech navštívil a zdejší problémy se snažil řešit jako člen Rady NPŠ, předseda Vědecké sekce Rady, člen Výkonného výboru Rady NPŠ (za ředitele Žlábka a Pavlíčka), jako člen Komise krajských úřadů pro hodnocení Analýzy činnosti Správy NPŠ a konečně jako člen Expertní pracovní skupiny krajských úřadů, MŽP a Správy NPŠ (za ředitele Krejčího).

Přistupme ale k jednotlivým problémům, s nimiž autoři polemizují. Přitom je třeba zmínit, že „odborné teze“, s nimiž se v NPŠ pracovalo a které stály u zrodu závažných rozhodnutí, nebyly vždy vytvářeny graduovanými odborníky a nedefinovanými „vědci“, jimiž se Správa NPŠ etc. neustále zaštiťovaly. Ostatně je patrně i autorům repliky známo, že koncept „Nezasahování“ a „Divočiny“ atd. byl vlastně poprvé a velmi demonstrativně aplikován aktivisty a členy Duhy, posléze mediálními pracovníky a konečně nastolen a udržován politickou partajní mocí a ministry Strany zelených.

1. Odolné smrky, které kůrovec nezahubí, neexistují?

Autoři poukazují na jednotlivé živé stromy, které nakonec zůstaly v bezzásahových porostech na Modravských slatích poté, co se zde „přelila“ gradace kůrovce z bavorské strany, a uvádějí je jako příklad rezistentních stromů. Tento případ je mně dobře znám (připojuji obrázek) a používal jsem ho při přednáškách jako názorný příklad a ukázku, jednak gradační strategie lýkožrouta smrkového, ale také jako názorný příklad průběhu fáze rozpadu v rámci tzv. velkého generačního cyklu, jenž je ale vlastní vývoji smrčin v severské tajze.

Kůrovec se totiž postupně šíří v porostech vytvářením jakýchsi ohnisek, která se postupně rozšiřují, ale zároveň určitá část brouků migruje, často do vzdáleného okolí, kde zakládají ohniska nová a nová. Na výchozích plochách mezitím les z větší části hyne, ale zároveň stoupá „odpor prostředí“, tzn. mortalita v důsledku lokálně přemnožených chorob, predátorů i parazitoidů. Výsledkem je útlum početnosti lokální populace do té míry, že zůstávají nenapadeny dokonce i větší skupinky stromů. Ty jsou ale později znovu objeveny migrujícími brouky odjinud a postupně se zmenšují. Zbudou pak opravdu pouze jednotlivé stromy, které nepochybně byly relativně vitálnější než jejich sousedi, ale zároveň, patrně dílem náhody a také proto, že se ocitly na velké ploše již pro kůrovce neatraktivní, nakonec byly kůrovci „přehlédnuty“. To je důvod pro autory „nepochopitelné“ odolnosti těchto stromů, který ale neopravňoval managementy NPŠ a také CHKO Šumava k tomu, aby rozšiřovaly bezzásahové zóny s tím, že gradace sama zanikne. Postižení nejen původních smrčin a jejich přirozené struktury, ale i produkčních lesů ve 2. zónách a obecně lesnaté krajiny i ostatních funkcí, které les v krajině má, zcela padá na strůjce těchto nepodložených teorií. Je cynismem autorů srovnávat rozvrácené smrčiny na Šumavě s NPR v Beskydách, kde má pozvolný rozpad smrčin přirozený charakter, tzn. hynou pouze jednotlivé stromy, porost se postupně věkově diversifikuje, protože se stále obnovuje, a tento stav je trvalý. Může to tak ale probíhat díky lesnické intervenci a stálému tlumení početnosti kůrovce. Jaká je zásluha lesníků např. na zachování NPR Boubín, jehož osud je nyní zodpovědnými pracovníky CHKO Šumava ohrožen, si lze přečíst v právě vyšlé publikaci: Martan, Boubín v rukou státu, Komunita pro duchovní rozvoj o.p.s, Čkyně.

2) Pod soušemi na Modravských slatí rostou podsadby nebo nálety?

V této věci snad panuje shoda, protože autoři akceptují, že obnovující se porost na Modravě vznikl před rokem 1995 jak uměle, tak nepochybně také přirozeně, na světlinách po zpracovaných kůrovcových stromech nebo vývratech. Jde o to, že tuto skutečnost neuvedli ve své práci např. Jonášová, Prach, 2004, 2008, a mylně tudíž informovali o tom, jak rychle se porost po destrukci kůrovcem obnovuje. Mrzí mne ale, že autoři nezaznamenali moji argumentaci, že nezáleží na počtech semenáčů a že naopak čím hustější bude „kožich“ smrčků, tím hůře. Bude totiž vznikat opět smrková, jednověká monokultura, kterou bude výhledově rozvracet sníh, vichřice a znovu kůrovec. Můžeme sice pouze spekulovat, jak by měly vypadat přirozená společenstva, s ohledem na nadmořskou výšku a půdní podmínky. Jistou představu nám o tom dává lesnická typologie a měly by to být také přírodní rezervace a jejich vývoj (viz např. již zmíněné Beskydy), pokud je ovšem nepostihne „šumavský“ osud a celý porost najednou neuhyne. Spolehlivě můžeme říci, že by to v horských podmínkách měly být různověké, smíšené lesy, i v nejvyšších polohách smrkové, s příměsí listnatých dřevin, jako je jeřáb, vrby a osika, které jsou ale v současných podmínkách vesměs beznadějně skousány zvěří.

3) Židovský les - „les udržovaný pastevci“?

Připojuji kopii plakátku (neautorizovaného, nedatovaného, ale zcela jistě jsem ho nevytvořil já), kde se tento les uvádí jako přirozený. V ostatním s autory souhlasím a osud tohoto lesa je mně dobře znám. Dokonce jsem svého času viděl dobovou fotografii této lokality z roku 1940. Pasačka zde pásla krávy a smrky (pochopitelně přirozeně nalétlé) zde měřily kolem 2 m. Pokud jde o pastevní lesy, je pro ně typické, že se zde ponechaly jednotlivé stromy, patrně proto, že poskytovaly stín. Semenáče a nárůsty zde byly obvykle spaseny, udupány nebo pastevci vypáleny. Jejich pozdější výskyt na této lokalitě svědčí o postupném útlumu pastvy, jak popisují autoři.

4) Lesy v hřebenových partiích a jejich společenstva

Od autorů, jejichž pracovní náplní je ochrana přírody, a tudíž také ochrana živočichů, zejména vážně ohrožených, je zarážející laxní přístup k problému ohrožení zmíněných druhů sov, šplhavců a také tetřeva hlušce. Je přece zcela banální poučka, že ochranu živočichů zajišťujeme v prvé řadě ochranou jejich biotopu, tj. prostředí, které jim vyhovuje nejen ke hnízdění, ale musí zde mít také potravu a, mimo jiné, musí zde také nalézt ochranu před predátory. Z tohoto pohledu lze bez hlubšího výzkumu, ale prostou úvahou vyvodit, že došlo k závažnému postižení Ptačí oblasti Šumava a z toho by měly být vyvozeny důrazné postihy. Jde totiž o zničení těch nejcennějších hřebenových lokalit, na dobu mnoha desítek let. Zmiňovaný fakt, že tam dosud stojí pahýly souší, neznamená, že zde ptáci hnízdí, nehledě na to, že takové prostředí je v zásadním rozporu s tím, co je známo o přirozených biotopech těchto druhů.

5) Byl Kyrillem vyvrácený les na Polomu kulturním lesem?

Nevím, proč si autoři zrovna vybrali lesy v okolí Polomu, aby vyvrátili moje tvrzení, že Kyrill na Šumavě rozvrátil „vesměs člověkem uměle založené porosty“. Obecně a bez podrobností vyplývajících z historického průzkumu (např. John, 1870, Chadt /Ševětínský/, 1913, Jelínek, 1994, 2005 atd.) platí, že lesy Šumavy a jejich druhové složení, byly ovlivněny již po osídlení člověkem (13. až 15. století), a to v souvislosti s těžbou rudy, později sklářstvím a potřebnou výrobou dřevěného uhlí a potaše. Tam, kde byl člověk, se také páslo a později se tam i těžilo dřevo. Zprvu šlo o těžby „toulavé“, tzn. těžilo se tam, kde byly kýžené druhy dřevin a jejich sortiment, na přelomu 18. a 19. století již ale byly zaznamenány snahy o moderní lesnictví (zejména na schwarzenberském panství) a o trvalý výnos z lesa. Proto byly lesy, po způsobu „Saské výnosové školy“, rozděleny geometrickými průseky na jednotlivé dílce a zde holosečně těženy. V souvislosti s těmi aktivitami docházelo postupně k přeměně druhové skladby ve prospěch smrku, a proto i ke zvýšenému ohrožení větrem a kůrovci. Do tohoto schematu zapadá také stav lesa, který autoři popisují v oblasti Polomu. Zmiňují zde sklářské huti, rozdělovací síť a předpokládané postižení polomy a kůrovcem. Největší z nich v letech 1868, 1870 a v následném období. Že si lesy na Polomu zachovaly uvedenou věkovou variabilitu, nevylučuje, že se zde v minulosti netěžilo a tím nenastartovaly další disturbance, takže rozhodně nejde o lesy přirozené, ale kulturní, člověkem ovlivněné.

V souvislosti s tímto případem a argumentací autorů se pozastavuji nad zjednodušením (které je ale při diskusích s „ochranáři“ běžné), totiž že se používá označení „les“, maximálně „horský les“, bez udání bližší specifikace a aspoň druhové skladby dřevin. Zároveň si pak nelze odpustit škodolibou poznámku, že autoři měli štěstí, že mohli na Polomu studovat věkové složení porostů, mohli antedatovat různé události apod. Poté, co se vedení NPŠ zmocnili ředitelé Pavlíčko a Krejčí a v ochraně přírody se díky aktivitám „zelených ministrů“ začalo prosazovat „nové pojetí ochrany přírody“, divočina, ochrana (jakýchsi nedefinovaných) přírodních procesů (v čem?,v jakém prostředí?) už většinou staré smrky živé nezůstanou. S tím se vytratí také paměť lesa a to je na celém příběhu Šumavy, jejího rozvratu, kůrovcích apod., to nejsmutnější.

Pod rouškou ochrany došlo ke zničení přírodních hodnot Šumavy. Nepomůže, že se obnovují semenáčky. Les s nejrůznějším zastoupením smrku, se svou bohatostí, která zde dlouhodobě vznikala, zmizel a to nemůže být ospravedlněno tím, že se zde rodí nějaká spekulativní DIVOČINA.

23. listopadu 2010