Tak to těm nenasytným akademikům zase jednou natřeli. Páteční článek Jana Bartoně nemilosrdně demaskuje Akademii věd jako zbytnělý vysavač státních peněz. Pes (ne ten neviditelný) by si od nich kůrku nevzal...

Nikdy by mě nenapadlo, že budu psát do NP nebo jiných novin, většinou na to nemám čas, ale v článku pana Bartoně je několik lapsů, na které je třeba upozornit. Ale začnu trochu obecněji. Vědci jsou v naší společnosti často chápáni jako nepraktičtí blázni, kteří bádají nad nesmysly za peníze z našich daní. Trochu si za to můžou sami, protože nedokážou to svoje bádání zpopularizovat a jeho výsledky lépe „prodat“. Říká se, že žijí ve slonovinové věži, odtrženi od reality. Není divu, každý, kdo se chce vědecké práci věnovat naplno, se dostane trochu mimo tento svět. Je to ale pravda jen částečně, řada pracovníků AV přednáší na vysokých školách a i ti, kteří aktivně nepřednášejí, školí studenty bakalářského, magisterského a doktorského studia. A jistě se mnou budete souhlasit, že pravidelný kontakt s mladými studenty vás do reality spolehlivě vrátí.

Akademii se také vytýká, že je arogantní. Zřejmě to souvisí s tím, že tato instituce často poukazuje na svůj přínos a vědeckou výkonnost. Ale to se jí nemůžeme divit, žije totiž v situaci, kdy se se železnou pravidelností (většinou takhle koncem roku) ozývají hlasy volající po jejím zrušení nebo alespoň po převedení jejího rozpočtu pod MŠMT (kam samozřejmě nespadají jen vysoké školy, ale třeba i mateřské a základní). V této souvislosti mě napadá přirovnání k Izraeli, kterému jsou také neustále předhazovány neadekvátní a přehnané reakce. Jistě, nám nikdo neusiluje o život, na Národní nedopadají rakety Hamasu, jistá paralela tady však je, ať se na mě nikdo nezlobí.

A teď k článku pana Bartoně. Nemá smysl polemizovat s jeho představou financování výzkumu v Akademii, jen bych chtěl podotknout, že bez domácích a zahraničních grantů by se na AV nemohl dělat žádný výzkum. To není o tom, že bychom si z grantů přilepšovali k institucionálním prostředkům na výzkum. Právě naopak. Není to tak dávno, kdy na některých ústavech (nevím, zda to tak někde není dosud) se z grantů, určených na výzkum, přispívalo i na platy zaměstnanců. O tom, že bychom si „nevěřili“, a proto natahovali ruku směrem ke státní kase, proto nemůže být řeč. Pan Bartoň píše: „Se sarkastickým zadostiučiněním lze prohlásit, že se tím nic závažného pro českou vědu nestalo. Další redukce AV proto může klidně proběhnout.“ To je směšné, tedy bylo by, kdyby situace nebyla tak vážná. Pokud bychom tento argument chtěli dovést do logického důsledku, Akademii (nebo jakékoli instituci) by se vzaly peníze, počkalo se, jestli to přežije a pokud ano, postup by se opakoval až do její klinické smrti. Potom by zřejmě vláda řekla „Pardon, to jsme už poněkud přehnali, tak zase trošku přidáme a jedeme dál.“ Tak to ale bohužel nefunguje. Vědecká práce jednak vyžaduje jistou kontinuitu a jednak zapojení do vnitro- i mezistátní spolupráce. Jestliže tyto vazby zpřetrháme, bude trvat dlouho, než dojde k jejich obnovení.

Článek Jana Bartoně končí slovy: “Anebo, pánové akademici, hledejte nové sponzory vaší nadprůměrné vědecké činnosti. Pokud je skutečně vaše práce tak vynikající, nebude to žádný problém!“ Jinými slovy, autor „pány akademiky“ vyzývá, aby hledali financování své činnosti mimo státní rozpočet. Jistě, ve vyspělých zemích (především USA) tvoří finance od soukromníků a z aplikované sféry významný podíl (i když ne všude). Bylo by krásné, kdybychom žili v takovém světě, ale tak tomu bohužel v naší zemi (ale také leckde v západní Evropě) není. Bartoňův příspěvek budí dojem, že peníze, které se vezmou Akademii věd, se rozdají chudým a potřebným nebo alespoň převedou na vysoké školy. Tak tomu ale není, i vysoké školy čeká redukce, i když „jen“ asi 10%. Takto získané peníze se přelijí do aplikovaného výzkumu. Pokud bychom opět dovedli tvrzení pana Bartoně do důsledku, tak základní výzkum by si měl sehnat peníze ze soukromých zdrojů, kdežto aplikovaný dostane peníze od státu. Nevím, jak vy, ale já bych řekl, že by to mělo být přesně naopak. A tady jsme u jádra pudla. Po revoluci se podniky houfně zbavovaly svého výzkumu (ten nepotřebujeme, stačí si kupovat licence!) a teď čekají pomoc od státu. Jásot Hospodářské komory a Svazu průmyslu a obchodu je tedy pochopitelný. Takže není třeba „rathovsky za vším vidět ODS“, spíše pohodlnost a krátkozrakost technokratů ve vládě bez ohledu na stranická trička a především tlak vlivných lobby....

Celý problém by asi stál za podrobnější analýzu, ale nezlobte se, musím končit. Ještě si musím uvařit kafe a po celodenním rozumování nad nesmrtelností chrousta si chvilku zdřímnout než si „odpíchnu“ a půjdu domů dělat něco užitečného.

Autor pracuje na Akademii věd ČR a je profesorem zoologie na Masarykově univerzitě v Brně